neděle 12. srpna 2018

Pohledy z Písku

Myslela jsem, že ze samoty nemůže vzejít nic dobrého. To je moje přesvědčení po většinu času. Zvlášť v poslední době tomu tak bylo. V období kolem maturity a začátku nekonečně dlouhých prázdnin jsem absorbovala lidskou přítomnost jako by to byl vzduch potřebný k životu. Jakmile jsem na chvíli osaměla, hlavou se mi začaly hnát hrozné věci. Jakmile jsem celý den s nikým nemluvila, myslela jsem, že se zblázním.
Potom přišel červen a já byla najednou sama v Písku. Vytržená ze svého prostředí jsem se cítila nečekaně lépe než dřív, a tak jsem nad sebou přemýšlela trochu jinak, a pak jsem myšlenky přesměrovala ze sebe na to, co vidím kolem sebe, protože kdyby nebyly ty věci v mém okolí, nemohla bych být ani já, protože bych nikde nekončila a tím pádem ani nikde nezačínala.
V takovém rozpoložení vznikla následující fotosérie. Je to první série fotografií, kterou jsem k sobě skládala cíleně a ne náhodně. Všechny fotky, které uvidíte, vznikly během tří dnů, a mým cílem bylo zachytit na nich všední kouzlo letních dní v Písku. Protože jí kolem mě bylo tolik, že kdybych se o ni nepodělila, nejspíš by mě udusila.


Skleněné oči
vedou mě do ztracena
ztratily se mi

Malé nádraží
kde čas se zastavil ve
prospěch vlaštovek

Tečko na nebi,
kdyby ses přiblížila,
čím by jsi byla?

Pod širým nebem
ve dne spí, v noci svítí
- holka z ulice

Stíny na stěně
za chvíli zase zmizí
nepovšimnuty

Desetiletí
splývají jako střechy
za horizontem

Rozdílné světy
ten můj, ten tvůj, ten cizí
starý nábytek

Odvážné lístky
splétají se s oblohou
za jasného dne

Elektrický sloup
setkává se s muškáty
na parapetu

Siamské sestry
dvě hlavy, jedno světlo
anachronismus

Střásejte hříchy
obloha zrcadlí se
v očích kostela

Minulost bývá
praktická hlavně pokud
spojuje břehy

Krutý proud času:
místy se zdá jako by
ani neplynul

Teď ti to natřu
nově natřená plocho
u řeky v lesích

Lekníny rostou
na teplých vlhkých místech
a v dívčích plicích

Sama se loupe
nikdo jí nepomůže
tvořit oblaka

V klidných zátokách
kde parkují lodičky
řeka usíná

Alejí proudí
výprava milionu:
pryč a z města ven

Být nahou ženou
divadelní fasády
se nevyplatí

Nemluví spolu,
ač stojí v jednom parku
dva velikáni

Doba je krutá
nepřeje divadlům a
městským lucernám

Jeřáb pro štěstí
spontánní melodrama
smutné ulice

Vracím se domů
a se mnou mlhavý stín
jsem to zase já

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Teď už jsem zase zpátky doma. Od toho víkendu, kdy jsem se sama procházela po Písku a fotila každý aspoň trochu pěkný kout, uplynuly dva měsíce, a za tu dobu se toho změnilo víc, než jsem čekala, a plno věcí i přesto zůstalo stejných, ale za to jsem vlastně ráda. Nepředpokládala jsem, že tenhle článek zveřejním hned. Záměrně jsem ho nechala trochu uležet, ale pak se mi to vymklo z rukou. Měla jsem jeho torzo, ale nevěděla jsem, co k němu mám napsat, abych ho dovysvětlila. Proto se o to snažím až dneska.
Fotky nejsou moc kvalitní, protože jsem fotila telefonem a skoro všechny fotografie jsem nějak přiblížila nebo ořezala. Upravila jsem je v aplikaci VSCO. Jak jsem se snažila vysvětlit už na začátku, chtěla jsem zachytit momenty a náhodné pohledy a kouzlo okamžiku, ne konkrétní místa nebo objekty. Během následujících dvou dnů jsem fotky protřídila, upravila a napsala k nim haiku. Haiku byla další spontánní nápad, ale jakmile jsem vymyslela první, řekla jsem si, že to je asi nejlepší způsob, jak fotky okomentovat a neublížit jim přílišným vysvětlováním.
A teď už asi vysvětlovat přestanu, abych to nepokazila ještě dodatečně. Jen bych ještě chtěla říct, že ve mně pořád doznívá knížka Stříbrný vítr, i když jsem ji četla už v zimě. A že se mi během víkendu, kdy jsem chodila po městě a fotila, mnohokrát vybavila. A taky bych ráda dodala, že jistě existuje mnoho míst objektivně hezčích, než je zrovna Písek, ale já je asi ještě neviděla. A nemyslím si, že bych v Písku chtěla být napořád. To by potom ztratil to kouzlo letních návratů.
Další letní články ještě přijdou. Ale teď se jdu projít. Můžete mi napsat, kam se rádi vracíte vy.

Užijte si léto, dokud ještě můžete.
T.

4 komentáře:

  1. Krásné fotky a verše! Opravdu z nich dýchá kouzlo všednosti a prchavých okamžiků, kterých si většina lidí nevšimne.

    OdpovědětVymazat
  2. Máš oko na detail. Možno až dve. A toto spojenie haiku a fotografií sa mi pozdáva. Založíš nový žáner? Fotohaiku.

    Malé, bezvýznamné plus za skryté referencie k divadelným hrám, pretože si mi pripomenula už takmer zabudnutý nápad, ktorý sa teraz pokúsim zrealizovať.

    O svojpomocnej dielni som počul. Je začarovaná mimoriadne silným druhom mágie, ktorá pustí do vnútra každého, ale von sa dostanú len tí, ktorí zhotovia kľúč presne podľa nákresov vylepených na vnútorných stenách dielne. Práve preto je tá omietka tak opadaná.

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkný článek a hlavně krásné fotky. Je skvělé, když je člověk takhle sám a začne si uvědomovat své okolí. Takové pocity mívám často, a to se procházím třeba jen po mé milované Olomouci. A místa, na která se ráda vracím? Rozhodně Praha a Kolín♥

    OdpovědětVymazat
  4. To je krásný článek, fakt! Prý že ani nestojí za to - no to teda stál. Některá haiku jsem četla několikrát. Psala jsi nejdřív haiku a potom fotky, nebo ses zpětně pokoušela zachytit pocity z fotek prostřednictvím haiku? :) Ať tak nebo tak, Písek je opravdu hezké místo. Asi spíš právě na ty prázdninové toulky než na každodenní život, ale to nevadí. Slaný by taky bylo docela hezké město, je asi podobně veliké a staré jako Písek, jen nemá řeku. A navíc jsem s ním tak sžitá, že už tam moc kouzel nevidím. I když občas mě mile překvapí. :)

    Kam se ráda vracím já? Pendluju mezi Ústím a Hrdlívem a pokaždé se trochu těším, že ta místa znovu uvidím, dává to smysl? Strašně ráda bych se někdy znovu podívala na ta místa, kde jsme s Modrým byli, když jsme se zamilovávali a poznávali a tak. Do Hostivařského lesoparku. Na lomy Velká Amerika atd. a na Karlštejn. Na Mácháč, Bezděz, Lipno... ale je to spíš takové nostalgické, zároveň se těším na všechny budoucí výlety a chci poznat co nejvíc míst. Z toho, kde jsme byli, se mi třeba (v Česku) strašně líbila Olomouc nebo Poděbrady. :)

    Měj se krásně. Možná, že v následujících dnech, týdnech a měsících budeš sice občas sama, nikdy ale osamělá. ♥

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.