neděle 11. února 2018

Drabble v tónech modré

Krasohled na mě zanevřel. Jednou to přijít muselo. Stalo se to během dlouhých temných dní uprostřed zimy, kdy nebyla nálada na červeň, zeleň, modř ani žluť. Dokonce ani mandarinky nedovedly do takových dnů vnést chuť. Jsou i mraky, mezi něž se barvy a ovoce nevtěsnají.
A uprostřed takového dne se se mnou rozloučil. Už neukazoval nic než temné, předsmrtné odstíny toho, co se mi dřív s radostí zrcadlilo v očích. Snad za to můžou cizí oči, co mě okouzlily k nepříčetnosti. Moře.
Ale před pár dny krasohled znovu ožil. Stačilo nasliněným prstem setřít prach z malého sklíčka na jeho konci.


Květina
Stála na křižovatce na zaneprázdněné předměstské silnici, a nemohla se hnout. Květina v růžové sukni. Okvětní lístky se jí vlnily od pasu dolů a zdála se trochu pomačkaná. Bezvětří ji hřálo ve tváři. Už drahnou chvíli se snažila dostat na opačnou stranu, snad do vázy nebo do rukou někoho, kdo by ji chtěl – auta ji však míjely bez povšimnutí, jako by tu květina ani nebyla.
A tak tam stála, s povadlými okvětními lístky, stále krásná, ale unavená. Až okolo jel velký vojenský transportér a ten malé květině zastavil. Nechal ji přejít. Snad se vojákům zželelo toho, co už dávno ztratili.


Iluminace
Všechno je tak kouzelné a osvícené. Tak třeba moje vlasy; zahlédla jsem malý pramínek periferním pohledem a nemohla jsem uvěřit, že jsou doopravdy moje. Vlastně nemohu uvěřit ničemu. Věci, které trvají tak krátko a žijí se s takovou silou, nelze vstřebat, a tak dlouho zůstávají na povrchu, než se sloupnou jako škraloup. Cítím ten živočišný škraloup z vlasů, nehtů, konfet, prskavek a světel. Tlukot srdce ve třech osobách, život se krátce zastavil, aby pak mohl ubíhat ještě rychleji než dosud.
Rozhlížím se po sále. Velkolepé finále. Jediné, co mi tu schází, jsou dvě tůňky plné sazí. Tvoje oči v davu.


Nábřeží
Miluji řeku. Řeka miluje mne. Možná to tak nemá být, neboť jsme sestry, pocházíme ze stejné studeně kalné krve.
Když jsem se poprvé nakláněla přes kamenné zábradlí, v řece se nezrcadlilo nic. Snad jen pár holubích pírek, jinak byla zcela průzračná. Byla to chladná zatažená noc a já od řeky odcházela zklamaně a tiše. Nemyslela jsem, že se někdy vrátím.
Jenže od té doby už uplynulo mnoho vody. Nakloním-li se nad řekou teď, odráží se v ní celý svět a vypadá temně jako obraz Hieronyma Bosche. Někde tam v zahradě neřestí vidím i sebe. Řeka mi nelže, proto ji miluji.


Bouře, která nepřišla
A tak to končí. V chladném průvanu otevřených dveří, ve skelném odrazu bíle svítícího lustru, v očích a neslyšných krocích – malé černé díry.
Poslední večerní cesta z přísálí. Podpatky klapou po chladné dlažbě, pošlapaná sukně a naděje, tíživý pocit v žaludku vratký jako zamotaná hlava. Tisíce obrázků mizí v nekonečnu, nebo naopak v tichém posmutnělém konečnu; tajemství ztrácející všech důvodů k tajení, měkké nakopnutí, za něž nenese vinu nikdo.
Asi to tak bývá, že vlnobití končí, když se očekává vlna největší, a že škody se nakonec zdají zcela nicotné. Demaskovaná láska.
A tak to končí. A tak to končit má.


- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Na rozdíl od posledních, Mandarinkových drabble, dnešní drabble vznikla během jednoho týdne. Nejsem si jistá, co přesně k nim mám napsat, takže konec tohoto článku začínám už asi napočtvrté. V období posledních čtrnácti dnů jako by se dělo něco téměř neznatelného, ale velice zvláštního; po těle jako by se mi rozlévala mikrovrstva koncentrovaného stresu. Jako živná půda pro ples, pro maturitu, pro jaro. Nevím, jak to popsat. Každopádně, pod vlivem tohoto pocitu vznikla Drabble v tónech modré. Poslední drabble o krasohledu. Jejich hlavním účelem bylo zachytit atmosféru mého malého, ale vlastně docela velkého světa.

Modrá není má oblíbená barva. Mám ji ráda, ale existují jiné barvy, které k mé povaze sedí mnohem více. Navíc je na mě z principu moc chladná. Fascinuje mě však, kolik podob modré existuje. Spektrum modré je neobyčejně široké, a stejně tak spektrum pocitů, které modrá umí vyvolat. A navíc... přicházejí období, která jsou prostě modrá. Jako večery opatrně se prodlužujících dní.

Jednotlivá drabble tentokrát rozebírat nebudu. Nejsou tak různorodá jako ta v posledním článku (není to hrozné, jak vždy současné srovnáváme s minulým?). Jen - událost popsaná v prvním drabble o květině se mi doopravdy stala, ovšem lidé, kterým jsem ji nadšeně vyprávěla, v ní neviděli vůbec žádnou magickou metaforu, což je škoda. Ale možná svým všedním zážitkům přikládám moc velký význam. Ostatně, tak to bylo vždycky, a možná že i to je ten důvod, proč jsem začala psát.

Nejsem si jistá, jestli jsou má drabble hezká. Pochybuji o jejich umělecké hodnotě. Vlastně mám i trochu strach je zveřejnit, ale to se mi děje s úplně každým článkem. Můj blog je takové neustálé překonávání strachu z odmítnutí. Takže vzhůru do toho.

Nakonec vám ještě sdělím, že jsem si nechala ostříhat vlasy, a že teď jsou o hodně kratší, ale nejspíš se cítím líp. Jediné, co mi teď vadí, je, že je moje profilová fotka zase neaktuální, stejně jako nové průkazové foto, které jsem si nechala udělat na konci ledna. Ale líbí se mi to. Jen by mě zajímalo, jestli se to děje i vám - že se necháte ostříhat a najednou vypadáte mladší. To, řekla bych, taky patří do atmosféry tohoto období. Dokonce mi možná začíná být jedno, co si o tomto kroku kdo pomyslí.

Tak tedy drabble v tónech modré. Posílám je do vln. Třeba se někde potopí.
Kdybyste šli na maškarní, tak za co?
Iris

3 komentáře:

  1. Je to hrozně hezky napsané. Tak lehce a procítěné. Povedlo se ti to :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak, konečně se k tvým příběhům ve sto slovech dostávám. A žasnu, jak jinak. Mám ráda tu lehkost, se kterou jsou napsaná a která mi umožňuje číst je jednou, dvakrát a někdy i třikrát. Protože mám pocit, že mají hloubku. Výjimečně jsem o nich teď moc nepřemýšlela, prostě jsem se nechala unést a nakonec se třeba zamyslela nad něčím úplně jiným.

    Modrá je má oblíbená barva. Asi nejoblíbenější, protože umí být jak nevýrazná, tak velmi nápadná. Záleží na odstínu. Mám třeba takové zářivě modré upnuté tílko a pak tmavě modré tričko s krajkou, obojí je odlišné a přesto pěkně modré. A co se stříhání týče, myslím, že až se jednou na své vlasy naštvu, taky je zkrátím. Ale zatím odolávám. :D

    Měj se lépe. Ahoj!^^

    OdpovědětVymazat
  3. Pochybuješ, jestli jsou tvoje drabble hezká a jestli mají uměleckou hodnotu? No, umělec by asi měl být plný pochyb, ale u tebe je to zbytečné! Píšeš nádherně, originálně a osobitě. Moc hezky se mi to četlo.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.