neděle 19. března 2017

A - Z knižní tag

Tagy mi už chyběly. Ačkoliv ráda tvořím vlastní obsah, baví mě zodpovídat cizí otázky, a předstírat, že to někoho opravdu zajímá. Tento tag pochází z blogu Nofreeusernames, ale já na něj narazila u Marky - jedné z mála knižních blogerek, které jakž takž stíhám sledovat.
Nejspíš víte, že nejsem žádný knihomol. Čtu si pro zábavu, ale není to závod, a proto je můj účet na Goodreads spíše taková srandička, a mé Malé knižní tipy vycházejí jednou za světelné léto. Nicméně, knížky mám ráda a většinou mám pocit, že ty, které čtu, jsou zajímavé. A mám neustále chuť doporučovat, a k tomu se takovéto tagy úplně hodí. Takže doufám, že se prostřednictvím těchto abecedních otázek třeba dozvíte něco nového, nebo aspoň zajímavého.

Autor, od kterého jsem četla nejvíc knih
Určitě Karel Čapek. Jistě jsem zatím nepřečetla celé jeho dílo, ale už jsem ty knížky od něj přestala počítat. Mám ráda Čapkův styl psaní - takový dobře čtivý, když je třeba, tak technický, a když je třeba, tak filosofický, romantický... vždyť víte. Úplně nejvíc se mi líbí Trapné povídky, Válka s Mloky a R.U.R. Z ostatních her třeba Adam stvořitel. Také román Život a dílo skladatele Foltýna se mi líbil - a říkám si, že zrovna tahle knížka je trochu opomíjená. 

Bookoholikovo pravidlo číslo 1
Nepovyšovat se nad nečtenáře. Neříkat o sobě, že jsem lepší, protože čtu. Je to samozřejmě diskutabilní. Po dlouhém přemýšlení jsem však skutečně dospěla k názoru, že se jedná o intelektuální snobství. Stejně jako smát se lidem, kteří mají odmalička problémy s pravopisem. Někdo má prostě problémy se čtením. A existují i jiné kvality, než ty intelektové. 

Citát z knihy, který bych si zarámovala
"Myslíme si, že slovům písně rozumíme, ale to, zda těmto slovům plně uvěříme nebo ne, záleží ve skutečnosti na hudbě." To je citát z knihy Andělská hra, jejímž autorem je C. R. Zafón. Citát se mi líbí, protože shrnuje téma důležitosti formy takovou hezkou, poetickou cestou. A já s ním plně souhlasím.

Důležitá kniha mého dětství
Napadá mě třeba knížka Kamarádky z lavičky (autorkou je Anne Maarová). Koupila jsem ji na školním veletrhu knih. Možná právě tahle knížka ve mně probudila sociální cítění - byla o chudé holčičce, která se kamarádí s bohatou holčičkou, a o tom, jaké neviditelné překážky musí tyhle dvě kamarádky překonávat. Tehdy jsem vždycky měla pocit, že já jsem spíš ta bohatá holčička, protože ta chudá na tom byla opravdu špatně. To jsem ale ještě neznala děcka z našeho gymplu.

E-kniha, audiokniha, nebo papírová kniha?
Úplně nejradši mám papírové knihy. Není to ani tak případ staromilství, spíše praktičnosti; e-knihy na čtečce se mi pořád nějak posouvají a přeblikávají a ačkoliv jsem jich na ní přečetla dost, stejně bych raději měla fyzickou knížku, kde si můžu listovat a přeskakovat a vracet se. Protože někdy se potřebuji i vrátit. 
Audioknihy mi hrozně nevyhovují. Nevím proč. Snad líp věci chápu, když je vidím napsané. Samotná mluvená linka se mi velmi špatně vnímá. Nebo mi vadí ti herci, co to čtou, protože já bych si to v hlavě přečetla jinak, a tím pádem se líp soustředila. (Mám problémy s koncentrací a potřebuji písmenka...)

Fiktivní postava, se kterou bych pravděpodobně chodila na střední
Možná s Timem z Eseje o tragédii. (Esej o tragédii bych si jednou chtěla přečíst znova.) Nebo taky s Gwendolyn z trilogie Drahokamy. To jsou takové hezké nóbl školy, kde bych byla jakožto outsider možná klidnější než na mém gymplu.

Gejzíry emocí ve mně vyvolala kniha...
Možná Postel od Davida Whitehouse. Protože příběh chlapce, který si jednoho dne usmyslil, že už nikdy nevstane z postele, prostě musí vyvolávat emoce. Ať už vztek, nebo lítost vůči jeho okolí, nebo sympatie k vedlejší postavě.
Gejzír emocí ve mně vyvolala taky první část vílí tetralogie, Křídla, od Aprillyne Pikeové. Většina z těch emocí byla negativní (jak tohle mohla napsat? Vydat? A já, proč to čtu?), ale zároveň jsem věděla, že je to asi pro menší děti, a že Vlastě se to líbilo, takže to přece nemůže být špatné.
No a nemůžu nezmínit Jakobijánův dům od autora jménem Alá'a Al-Aswání. Jedna z těch báječných knih, díky nimž jsem se seznámila s mnoha osudy a pochytila něco ze života v Egyptě, zemi pro mě exotické.
A pamatujete si ještě na Agnes? Tak tu jsem taky prožívala až moc.

Hahaha, u téhle knížky jsem se smála nonstop!
Nedávno jsem přečetla dva první díly Diary of a Wimpy Kid a vážně jsem se u toho smála. Ani jsem nečekala, že mě to bude tolik bavit, když už jsem trochu přerostla cílovou skupinu. Taky jsem se místy smála, když jsem četla Pěnu dní, ale spíš na začátku, kdy se to ještě zdálo jako lehká záležitost. A mnohokrát mě rozesmálo Rozmarné léto od V. Vančury. Ale jinak nevyhledávám knížky, které jsou vyloženě prezentované jako srandy kopec, protože jsem zjistila, že můj humor se moc neshoduje s cizím humorem.

Chci, aby vyšlo v češtině
Vážně nemám moc knižních přání. Vlastně moc nesleduji zahraniční novinky. Ale v posledních měsících se opravdu těším na překlad čtvrtého dílu knižní série Pohřebiště zapomenutých knih od C. R. Zafóna - jmenuje se to El laberinto de los espíritus (tedy Labyrint duchů, hrubě přeloženo). Španělsky sice víceméně hovořím, ale abych četla knížky v originále, tak dobrá zas nejsem.
Tak mě napadá, kdyby někdo věděl, jak se dozvědět, až tohle bude vycházet v češtině, napište mi to sem, prosím. Předchozí díly vydal Knižní klub.

I když nemám čas číst, vždycky si najdu čas na knihy od...
Hm. Když nemám čas na čtení, tak logicky nečtu. Ale posledně, když jsem strašně spěchala se čtením, jsem zvládla za den přečíst skoro celé Na západní frontě klid od E. M. Remarqua. Dalo by se to shrnout tak, že vždycky si najdu čas na povinnou četbu, když už není jiná možnost.

Jedna kniha, kterou bych si vzala, kdybych uvízla na Měsíci
To by byla určitě básnická sbírka Pozdě k ránu, jejímž autorem je Karel Hlaváček. Vlastně se jedná o víc sbírek v jedné knížce, je tam třeba Mstivá kantiléna a Žalmy. A plno básní v próze. A já si to prostě hrozně ráda čtu. Je to celé tak smutné a krásné, a navíc dokonale napsané, myslím ty verše a rýmy. Perfektní básnické řemeslo konané s láskou a smutkem.

Kniha, kterou asi nikdy nedočtu
Tulák po hvězdách od Jacka Londona. Víte, jsem trochu divná. Mám ráda knížky o vězení. A tak jsem z tohoto filozofického díla byla kdysi schopna pochytit jen ty pasáže o těsné svěrací kazajce a o mouchách na stěně kobky. No a přečetla jsem si konec, a tak mé další pokusy o přečtení knihy ztroskotaly.
(Ale některé ty historické pasáže jsou vážně šílené. Ne?)

Lituji, že jsem jako malá nečetla...
Tady odpovím podobně jako Marky - tedy, kéž bych jako malá četla Harryho Pottera a měla teď společné zájmy s většinou dospívajících. V pozdějším věku mě už vůbec nelákalo si tuhle knižní sérii přečíst, protože fantasy není mezi mými oblíbenými žánry. A tak jsem prostě nečetla Harryho Pottera.

Moje oblíbené místo na čtení
Školní knihovna je fajn. Vlaky jsou bezva, i když jimi jezdím jen v létě po jihu Čech. Moje postel taky docela ujde. Jediné, co fakt není moc fajn, jsou autobusy a auta. A většinou mi dělá problém se soustředit na hlučných místech, kde je plno podnětů.

Nejlepší druhý díl v sérii?
Pamatuji si, že jsem četla Ledovou pustinu (autorkou je Maite Carranza, série Válka čarodějek), s tím, že je to první díl. Pravdu jsem zjistila až tehdy, kdy jsem se rozhodla přečíst si další díl, a nějak mi to nesedělo. Každopádně, Ledová pustina se mi líbila mnohem víc. Dobrý druhý díl to je.

O kterého knižního hrdinu jsem se nejvíc bála?
O Hetty Feather! A pořád se o ni tak trochu bojím, i když teď už je to lepší. Měla jsem o ni strach v průběhu snad každého dílu knižní série od Jacqueline Wilsonové. Nejvíc tedy na konci toho třetího, Za hlasem srdce - protože nejen že se vrhla do nebezpečí, ona se navíc vrhla někam, kam já bych se v žádném případě nevrhla, být jí! Ach jo, Hetty. Možná je pro mě tím, čím pro vás ostatní je Harry Potter. (Teď si začnete říkat, že se to snažím srovnávat, a nejspíš něčím dostanu do hlavy, protože podle vás je určitě Harry Potter lepší. Já to ale nechci srovnávat. Žádný nadávání, prosím.)

Právě čtu
Mám rozečtené dvě knížky. Ta první je Elegy for Easterly, knížka povídek, kterou napsala Petina Gappah, autorka pocházející ze Zimbabwe. Tuhle knížku čtu v angličtině a moc se mi líbí. Opět, jedná se o příběhy z exotické africké země, navíc v historických souvislostech, o nichž jsem toho moc nevěděla. Navíc jsem při čtení zjistila, že mi ta angličtina vlastně nedělá takové problémy.
Ta druhá knížka jsou slavné Osudy dobrého vojáka Švejka. Mám to jako povinnou četbu, a čekala jsem, že to bude otrava. Ve skutečnosti se u toho dost směju. Je to fajn.
A až aspoň jednu z těchto knih dočtu, mám na seznamu Modlitbu pro Kateřinu Horowitzovou od Arnošta Lustiga. Už se na ni těším, i když vím, že to bude smutné.

Q&A na tělo: Nikdy bych nikomu nepůjčila...
Svoje krásné ilustrované vydání Malostranských povídek od Jana Nerudy. Je to taková roztomilá tlustá knížka nestandardního formátu, a možná právě díky těmto půvabům jsem ji nakonec opravdu dočetla. Nicméně, je to docela staré vydání a staré knížky střežím. Moc jich nemám, ale třeba to moje plánovaná letní práce v antikvariátu napraví.

Retelling, který originálně překroutil původní příběh
Nedávno jsem četla báječnou sbírku povídek Filozof a ústřice, jejímž autorem je James Thurber. Knížka obsahuje i sbírku moderních bajek, a musím říct, že některé z nich byly opravdu skvělým retellingem. Třeba ta o lišce a vráně. Zvířátka s chováním moderních lidí, to je prostě k nezaplacení. (Tímhle bych vám chtěla Filozofa a ústřici doporučit. Možná to není knížka pro každého, ale pokud se prostřednictvím literatury rádi vracíte v čase, mohla by se vám líbit.)

Spánek jde stranou, když čtu...
Výpisky do školy, možná? Posledně jsem se do noci zabývala fašismem, a pomohlo mi to. Konečně jsem nepokazila dějepisnou písemku.
Ale ne. Většinou se tedy nevzdávám spánku kvůli knížkám. Posledně jsem protahovala večerku za půlnoc, když jsem četla Pěnu dní od Borise Viana. Od té knížky jsem neměla valná očekávání, ale nakonec jsem zjistila, že je naprosto úžasná, vážně. Nemohla jsem se od ní odtrhnout.

Tři nejoblíbenější knihy
V šedých tónech - Ruta Sepetys
Marina - Carlos Ruiz Zafón
Ze života pařížské bohémy - Henri Murger (podle toho je ta opera)

Ukaž knihovnu
Tahle fotka je stará, ale opravdu se mi nechtělo znova fotit knihovnu. Není nijak extra upravená, docela na to kašlu, nebaví mě rovnat knížky. Aktuálně je v knihovně ještě větší nepořádek, protože se má sbírka knížek trochu rozrostla, a tak některé řady mají před sebou ještě jednu řadu.

Vytáhni 13. knihu zleva z 1. police odspodu
První stovka německých slovíček. Hm... Jo, tohle byl dárek.

WC knihy aneb co čtu na záchodě
Když už z jakéhokoliv důvodu musím trávit delší čas na záchodě, většinou čtu něco z Wattpadu.

Xkrát jsem četla...
Knížku Můj strýc Odysseus od Jiřího Marka. Tuhle knížku moc lidí nezná, což je škoda, protože je skvělá, a já už tady o tom jistě mnohokrát psala. Perfektně vykresluje dějiny konce Rakouska-Uherska, první světovou válku, zakládání republiky a všech okolností, a to za pomoci osudu svérázného hlavního hrdiny, který ale rozhodně není otravný ani nesympatický. Příběh není přehnaně akční, ale zato mluví o pohřebních ústavech. Ze začátku vtipné, ke konci spíš hořkosladké. A kdykoliv se k této knížce ráda vrátím. (Je to jedna z těch, které jsem kdysi zachránila, když někdo u nás třídil knihovnu.)

Young adult kniha, kterou by měli číst všichni bez ohledu na věk
Marina od C. R. Zafóna. Možná vám trošku leze na nervy mé nadšení tímto spisovatelem, ale podle mě je oprávněné. Marina je označená jako young-adult, ale podle mě ji může číst jakýkoliv adult, aniž by byl zklamán. Ta knížka obsahuje tolik kouzelných věcí, že musí nějak zapůsobit snad na jakéhokoliv čtenáře. Navíc to není dlouhý příběh. A čte se velmi rychle.
A když se odpoutám od žánru young adult, myslím si, že by si každý měl přečíst alespoň jednu z nejznámějších knih George Orwella - 1984 nebo Farmu zvířat. Orwell a Čapek jsou mí dva nejoblíbenější literární proroci. Doopravdické, opodstatněné must-read.

Ze které knihy by se měl udělat film?
Tohle si při čtení říkám až příliš často. Dokonce se za to docela stydím, protože knížku by si měl člověk užít jako knížku, a ne chtít, aby z ní byl film. Ale dobře. Třeba z knížky Esej o tragédii by mohl být dobrý film. Nebo z Jakobijánova domu.
Na druhou stranu, podle mě je lepší nevytvářet žádné filmové verze, než dělat takové šílenosti, jako filmovou verzi Rudé jako rubín. Někdy je prostě knížka tak obsáhlá, že do filmu je potřeba ji nějak ořezat, a to je škoda, a je to velmi diskutabilní. Prostě, když píšete, můžete si navymýšlet úplně cokoliv, protože na papíře se to zkonstruovat povede. Jenže s filmy to není tak snadné - herci, kulisy, kostýmy, rekvizity a vizuální efekty. Mnohem lepší je třeba představit si to jen tak v hlavě jako film.


Omlouvám se, že tady zmiňuji některé tituly pořád dokola. Je to asi otrava. Samozřejmě jsem četla mnohem víc knížek (můžete to vidět na Goodreads), ale některé se mi asi v hlavě neusadily tolik, jako tyhle. Jsem klidný čtenář, čtoucí pouze pro potěšení. Mnohokrát jsem přemýšlela o nějaké spolupráci s nakladatelstvím, ale pak jsem si řekla, že by mě to nejspíš stresovalo. Mám období, kdy čtu hodně, pak mám taky chvíle, kdy se ke knížce nedostanu, i kdybych chtěla. Možná se to zlepší a ustálí - doufejme, že v té první zmíněné rovině.
Když se bavíme o těch knížkách, i letos se nejspíš vypravím do Prahy na Svět knihy. Bude to v květnu, někdy okolo třináctého a čtrnáctého. Kdybyste chtěli, můžeme se potkat. (Je velká pravděpodobnost, že někoho z vás poznám a pohrnu se za ním. Tak prosím neutíkejte.)

A na fotce nahoře můžete vidět některé z mých oblíbených knížek. Jen tak pro zajímavost: 1984, Andělská hra, Pěna dní, Jakobijánův dům, Malostranské povídky a A co básník. O básničkách bude řeč někdy příště.

Užívejte si jaro!
Iris
A-Z knižní TAGU zahraničních blogerů jsem narazila na A-Z bookish survey tag a hned jsem začala přemýšlet, co bych v češtině vymyslela k písmenu Q nebo X… No a když mě konečně něco napadlo, bylo škoda si neudělat komplet českou verzi. Takže tady to...

10 komentářů:

  1. Vypadá to jako něco, co bych si nejspíš vyplnila, kdybych ještě psala blog, ale včera jsem se rozhodla s tím definitivně skoncovat a v brzké době hodlám najít způsob, jakým blog na Bloggeru smazat úplně (ale hned tak to nebude, jsem líná).
    Plno z těch knížek, o kterých jsi mluvila, se tváří moc zajímavě a některé z nich si určitě brzy přečtu. Marinu mám na to-read listu už dlouho. O Agnes jsem si tu už kdysi četla, ale prostě se mi nechce za něco platit několik stovek, když vím, že ještě nedávno to bylo k sehnání za pár korun. 1984 mám doma, ale ještě jsem se nedostala k tomu, abych si to přečetla. Pěna dní zní docela zajímavě a na Jakobijánův dům se chci podívat stoprocentně. (Poslední dobou jsem se do čtení zase skoro nezdravě zažrala, ale to je asi dobře, když jsem nedávno odevzdala přihlášku na knihovnický obor.)
    Hetty mám taky ráda, přestože jsem nikdy nečetla Hvězdičku. Ale Harry Potter je něco, čemu vděčím za mnohé a bez čeho bych ani zdaleka nebyla tam, kde jsem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to asi jde, minimálně to jde uzavřít, aby se ti na ten blog nikdo nedostal.
      Jestli jdeš na knihovnický obor, tyhle klasiky jako 1984 nebo Pěna dní by se ti mohly hodit. I když, těžko říct. Tyjo, knihovnice, ale to když ses takhle rozhodla, to už se nebudeš moct rozhodnout jinak, když tě ta střední třeba nebude bavit, ne?
      Hvězdička, a pak je ještě Život není kabaret. Obojí je skvělý, i když dětský. A chápu, že Harry Potter toho pro mnohé znamená mnoho.

      Vymazat
    2. Já hlavně nikdy nechtěla na gympl (důvody se tak různě střídaly... Klidně ti o tom něco napíšu, jestli chceš). A když nechceš jít na gympl, riziko, že tě škola nebude bavit, tě pronásleduje pořád a v podstatě je jedno, kam se hlásíš. No, a právě knihovnictví je obor, kde je to riziko u mě asi nejmenší. Už teď skoro na sto procent vím, že se nikdy nebudu chtít věnovat nějaké přírodní vědě nebo tak, a knihovnická je jediná humanitní škola široko daleko - a kromě předmětů, jako je třeba knihovní fond nebo informační systém, tu máš spoustu hodin jazyků (ty jsou prý zhruba na gymnazijní úrovni), trochu ekonomiky, dějiny umění a další podobné věci. (Zatímco třeba fyzika je jen jednou týdně v prváku.) Celkově tě to má spíš připravit na nějaké další studium (hodně absolventů prý odchází studovat třeba historii nebo germanistiku, ale jinak se na VŠ dástudovat i knihovnictví) a vlastně z tebe knihovník nakonec vůbec být nemusí :) (jen to přinejhorším musíš přežít ty čtyři roky).
      Život není kabaret vůbec neznám, ale možná se po tom časem podívám.

      Vymazat
    3. Pravdou je, že kdybych si měla znova vybírat, rozhodně nejdu na všeobecné gymnázium, takže tě asi trochu chápu.

      Vymazat
  2. Já čtu hodně, ale s tvým knihomolským pravidlem se plně ztotožňuju. A navíc nesnáším takové to "Já jsem mnohem opravdovější čtenář, protože čtu víc než ty" nebo "nechápu, jak můžeš nečíst!". No a co, jsou to jen knížky, já zas tolik neprožívám hudbu, každý má něco. Pravda je, že kolem sebe potřebuju lidi, co ročně přečtou aspoň pár knížek, nebo kteří mají načteno něco z takových těch "kanonických" knih.

    Tuláka po hvězdách teď čtu podruhé, poprvé jsem ho četla v lednu... A jsem absolutně zamilovaná! Naproti tomu Marina mě až tak moc neoslovila, ale je to jedna z knížek, ke kterým mám vzpomínku na čtení - krátila jsem si s ní chvíli při čekání na druhé kolo přijímaček na vejšku.

    Pěna dní je úžasná! Jedna z takových mých "all time favourite" (spolu se Světem podle Garpa, Na cestě, Žertem...)

    Haha a náhodou, filmová Rudá jako rubín je fakt vtipná. Tedy jednička mi přišla snesitelná, dvojka se ještě dala a u trojky jsem se válela smíchy, to bylo prostě tak strašně moc hloupé... :D :D

    OdpovědětVymazat
  3. Taky bych si znova dala rereading Eseje o tragédii. Mohly bychom ho podniknout společně třeba. :D Stejně tak Postel mi přišla taková zajímavá, díky moc za tip na ni. K Agnes a V šedých tónech se snad někdy dostanu. :)
    Taky se mi líbí ten citát, cos vybrala. A souhlasím s tím, že ne každý nečtenář je méněcenný člověk nebo naopak, ne každého čtenáře si vážím. Doufám, že v reálu nejsem až moc povrchní, ale pokud o tomhle mluvím, většinou žertuji. :)
    Možná jsem chtěla napsat ještě něco. Třeba že se mi líbí tvoje knihovna. Nebo že z Války čarodějek jsem taky nejdřív četla Ledovou pustinu, akorát jsem u toho zůstala. Ale překvapivě se mi úplně živě vybavují detaily z té knížky.
    Nicméně, nebudu se vyjadřovat úplně ke všemu. Spoustu věcí jsme si koneckonců už řekly v soukromí a na něco odpovím, až se rozhodnu tenhle tag taky vyplnit.

    Zatím se měj! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Pročítala jsem si to a myšlenkově si psala čárky u knížek, o kterých jsem nikdy neslyšela. A je jich... no, více než hodně, dobře, že se za knihomola nepovažuji, protože teď bych se asi cítila hodně HODNĚ zahanbeně. :D Doufám, že si zase ke čtení najdu cestu, úplně se mi zastesklo po tom, jak jsem sledovala knižní blogy a hltala každou novinku...

    OdpovědětVymazat
  5. O některých knížkách, které popisuješ, jsem neslyšela, ale taky jsi mi připomněla ty, které si chci dlouho dlouho přečíst a malinko se stydím za to, že jsem se k nim zatím nedostala - právě více děl od Čapka, Orwella, Pěnu dní i Tuláka po hvězdách.
    Úplně souhlasím s tvým pravidlem číslo 1, nemám ráda, když si někdo myslí, že čte "něco lepšího" než někdo jiný nebo má jakékoliv podobné narážky.
    Na Svět knihy bych se jednou chtěla hrozně moc podívat, tento rok mi to asi určitě nevyjde - aspoň pak budu číst všechny ty blogové reporty. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Je to moc pěkný, smysluplný tag. Taky ráda odpovídám na otázky prakticky všeho druhu. :) Líbí se mi ta první fotka, vždycky se snažím takhle nějak knížky vyfotit, ale nikdy se mi to nepovede tak pěkně.
    Autor, od kterého jsem přečetla nejvíc knih by pravděpodobně byla Enid Blytonová, pokud se to počítá. Jako menší jsem přečetla celé dvě police v knihovně plné děl od ní. A jsem pěkný barbar, jelikož od Čapka jsem zatím nic nečetla. Snad se dostanu kvůli maturitě aspoň k RUR. A taky mě to možná začne víc lákat, až budeme Čapka probírat. :)
    Také preferuji papírové knihy, odjakživa mám takovou potřebu mít všechno v hmotné podobě, jinak mám občas potíže uvěřit, že to opravdu existuje (moje mamka by řekla, že mi chybí duchovní/spiritualistická rovina, to je z numerologie).
    Proto mám taky všechno radši na papíře než v .docx a jsem naštvanaá, když mi v knihovně nedají papírek s výpisem knih a řeknou, že mi to poslali na e-mail.
    No a s audioknihami si bohužel taky nesednu. Zkoušela jsem to třikrát - s Žítkovskými bohyněmi, to jsem vydržela nejdéle, Harrym Potterem a s Dívkou ve vlaku. Vždycky ztroskotám na tom, že mi vadí ta interpretace nebo hlas nebo přednes, klesání hlasu jiné, než dělám já atd. Asi jsem na tohle háklivá, vím, že za to ti herci nemůžou. :)
    Kdybyste opravdu chtěly uspořádat nějaký ten rereading Eseje o tragédii, tak se taky ráda přidám. :) (A taky myslím, že by to mohl být bezva film.)
    Pěnu dní bych si moc ráda přečetla v nejbližší době, jen se bojím, že se mi to třeba nebude líbit, i když to téma mě láká. Ale za pokus to stojí.
    Ráda se s tebou potkám na Světě Knihy, snad mi do toho nic nevleze, už teď se tam těším. :)

    OdpovědětVymazat
  7. To, že máš ráda Čapka, je mi na tobě asi úplně ze všeho nejsympatičtější. Akorát nechápu, jak můžeš číst ve vlaku. Já bych se dívala ven, pořád, dokud bych nepřejela zastávku a neobjevila se někde... nikde.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.