neděle 19. února 2017

Haiku VIII

Je svěží večer.
Nemám chuť na své strachy.
Zůstanou v šatně.

Jdu tmavým parkem
v barevných podkolenkách.
Chodníky kloužou.

Okolo lázní
promrzlá, dlouhá vede
linka tramvaje.

Otevřte dveře!
Zmáčkněte čudlík, slečno!
Jste snad z venkova?!

Snaží se dýchat
světlý sál plný lidí.
Zhluboka, silně.

Mlhavý pohled
prořídl bílým vínem,
zešedl kouřem.

Vzdálil se obzor.
Najednou nemám cíle
ani hladiny.

Veselé haiku -
neboť jsem spokojená -
pro tebe píšu.

Dalšího rána
rozpadla se mi bota.
To je dost blbý.

Možná jsem v koncích.
Zoufale, marně hledám
ztracené verše.

V nečistém světle
z balkónu prohlížím si
kamenná srdce.

Jak prozaické!
Vzdychám a doufám, že to
nejsou ta naše.

Te quiero mucho
aunque tú no lo sepas,
amigo mio.

Navěky věků
zůstanu okouzlená
tím, co mi říkáš,
budu tvým iónským sloupem,
kdybys chtěl postavit chrám.

Znavená Kóré
vystoupí z kontrapostu,
odhodí šaty.
Socha má těžký život,
netuší, kdy je mrtva.

.... ... .. . .. ... ....

Tahle haiku jsem napsala po plese, protože to zrovna šlo. Znáte to, když najednou máte dostatek slov a dostatek trpělivosti na to, poskládat je do haiku. Čeština není úplně ideální jazyk pro haiku, japonština je nepochybně lepší, ale bohužel, japonsky neumím.
Ples byl skvělý, a při šerpování jsem neupadla, i když jsem nebyla jediná, kdo se toho bál. Se spolužačkami jsme se domlouvaly, že když upadne jedna, upadneme všechny, aby ta jedna nebyla tak ztrapněná. Nakonec jsem jenom dostala kovovou kuličkou do oka. Ale nic se mi nestalo, dokonce jsem i tančila. Jen jsem od tanečních zapomněla jeden složitý taneční manévr. Není se však čemu divit, když je to už přes rok a kromě plesů netančím. Mimochodem, už máme termín našeho maturitního plesu. Kdyby měl někdo zájem, pošlu mu pozvánku.
Mám jarní prázdniny, počínaje zítřkem. Dříve pro mě tyhle prázdniny byly děs a otrava, protože jsem byla nucena navštěvovat lyžařskou školu. Teď už je každému jedno, že neumím lyžovat, a tak můžu v klidu odpočívat. Až na tu cestu, tedy. Budu opět muset s kufrem přejíždět Prahu.
Zanedlouho mě ale čeká cesta ještě větší. Prosím vás, nevíte někdo, jak se cestuje letadlem? Ještě nikdy jsem neletěla, a jak se tak znám, ve vší zmatenosti tam určitě udělám nějaký faux-pas.

Tak hezké jaro přeji.
Iris

7 komentářů:

  1. "Dalšího rána
    rozpadla se mi bota.
    To je dost blbý."
    Tohle se mi moc líbí, je to docela vtipný.

    Ty už letos matutuješ? :O Myslela jsem, že jsi ode mě jen tři roky.

    Cestování letadlem není tak zlé, jak vypadá zdola - vlastně je to skoro stejné jako v autobusu nebo ve vlaku, jen máš sedačky rozmístěné po třech (možná to tak ale není ve všech letadlech). Ale celkově je to uvnitř obrovský... já se ztratila i při hledání záchoda, ale ty třeba nejsi tak moc zmatená jako já a máš lepší smysl pro orientaci. (Jen... při nástupu a výstupu doporučuju nedívat se dolů.)

    No... nechci tě děsit, vážně to nakonec není taková hrůza, až na to menší hučení v uších při startu (někteří lidé s tím prý mají trochu větší problém, ale měla by na to stačit žvýkačka).

    OdpovědětVymazat
  2. Tvoje Haiku si moc rád čtu, je to z nějakého důvodu nesmírně uklidňující :)

    OdpovědětVymazat
  3. Proč jsi tak hrozně nepříjemná?

    OdpovědětVymazat
  4. Pokud všechno dobře dopadne, ráda bych na tvůj ples dorazila. Budu tam fotit, vezmu si svoje modrý šaty a když se budu nudit, budu si třeba číst. :D

    Haiku se česky
    nepíší pocitově
    tak jako básně.

    (Nejde mi to. Damn.)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.