sobota 17. září 2016

Liebster Blog Award

Je to tady! Ano, konečně, asi tak tři roky s křížkem po funuse, jsem i já dostala možnost vyplnit si opravdový Liebster Blog Award tag. Pravda, tak trochu jsem to obešla, což hned dovysvětlím, ale jinak je mi velkou radostí vyplnit si po dlouhém čase další tag a zavalit vás mnoha nepotřebnými informacemi o sobě.
Ještě než začnu, odkáži vás k D., blogerce, u níž jsem tento tag našla a od níž jsem tedy převzala i otázky pro sebe. Nominace totiž nechala volné a tak jsem se jich chopila. Proto tady dělám D. malou reklamu: její blog na adrese Já u pramene jsem a žízní hynu stojí za to projít, nejen proto, že se i jeho autorka rozhodla zapojit do (S)nové výzvy.
Liebster Blog Award tag se nese v duchu magického čísla 11 a sestává z jedenácti faktů o dotazovaném, jedenácti zodpovězených otázek, které zadal předchozí tázaný, a jedenácti otázek pro další nominované. A nominovat by se mělo taky jedenáct lidí.
Chcete-li, rozklikněte.

11 zajímavostí o mně:
1. Umývám si vlasy každý den, a kdyby tomu tak nebylo, vypadala bych nebývale hnusně, a cítila se ještě hůř. Když někam jedu na víc dní, vždycky řeším, jestli si tam budu moct umýt vlasy.
2. Když maluju, obvykle se mi víc povede paletka než samotný obrázek.
3. Mám hrozně slabé řasy.
4. Odmalička jsem takzvaná noční sova, a ranní vstávání mi dělá problém. Jako malá jsem si prý do noci četla, a to i přesto, že jsem neuměla číst.
5. Mým guilty pleasure je sledování bizarních reality show, například Toddlers and Tiaras nebo Výměny manželek (nebo trapných youtuberů).
6. Dlouho jsem měla hrozný strach z vody, tedy z hluboké vody a hlavně plavání v ní. Nakonec se mi tuto obavu podařilo překonat, ale cachtání ve vodě nebudu vyhledávat nejspíš nikdy.
7. Mám ráda moderní umění, zejména to geometrické nebo zcela minimalistické. Nic se v mých očích ale nevyrovná decentnímu akvarelu či grafice zobrazující město. Města jsou vůbec mým oblíbeným motivem v umění.
8. Umím měnit hlas i písmo, víceméně jak se mi zachce. Písmo víc, hlas pochopitelně míň. A občas mluvím tolik, že z toho ochraptím. Jednou jsem celý den hovořila a pak měla čtrnáct dní zánět nosohltanu.
9. Sice nejsem věřící (jako že opravdu nevěřím v žádnou vyšší sílu, nejen že nepřísluším k žádné víře), ale velice se zajímám o náboženství, jejich tradice, legendy, pravidla a mnoho dalšího. Fascinuje mě totiž, jak náboženství ovlivnila a vytvarovala světové kultury, a jak se stále drží v moderním světě.
10. Nedovedu pořádně stát na jedné noze. V tělocvičně to víceméně zvládám, jako součást rozcvičky a když se hodně soustředím - ale jakmile si třeba musím zavázat tkaničku nebo nedejbože obléct ponožku, nejde to, musím mít další styčný bod. Podobné problémy mám třeba v autobuse, když stojím (a nemusí to být zrovna na jedné noze), tak různě padám na lidi, a podobně.
11. Takových faktů, které si hrají na to, že jsou zajímavé, jsem už napsala plno. Už se mi na mně nezdá být vůbec nic překvapujícího. Alespoň nic z toho, co se mi chce psát na internet.

Otázky od D.:
1. Jak vypadá tvůj vůbec nejoblíbenější kus oblečení?
Je to sukně, dlouhá do poloviny lýtek, nabraná v pase, starorůžová, a s tmavě modrými ornamenty, které mají asi připomínat kytky. Koupila jsem ji v H&M za pětistovku. Čekala tam na mě až do slev, protože jsem ji chtěla od zimy, ale pořád pro mě byla moc drahá. Je to snad ten nejpraktičtější kus oblečení, který vlastním, protože je to sukně, je dlouhá, můžu v ní hrát na koncertech a je vážně moc hezká. Vidět ji můžete tady!

2. Chceš mít v budoucnu děti?
Dřív jsem chtěla mít kupu dětí, ale postupem času jsem zjistila, že vlastně nechci žádné děti. A ačkoliv se to samozřejmě může změnit, protože lidi, názory i plány se mění, drží se to se mnou už pěkných pár let a do budoucna s tím počítám. Že si budu muset najít partnera, který se mnou nebude chtít zakládat rodinu. Že budu odsuzovaná za to, že jednám proti přírodě, a tak podobně. Ale nemám mateřský pud, nemám ráda děti, neumím si představit, že ve mně roste dítě a pak ze mě bude šíleným způsobem lézt. Obdivuji všechny matky, mimochodem.

3. Pamatuješ si lépe jména nebo obličeje?
Asi spíš ta jména. Obličeje si často pletu, a občas lidi nepoznávám. Kdežto se jmény mám takový problém jen zřídka.

4. Jaká je tvá nejranější vzpomínka?
Je hrozně těžko říct, co si opravdu pamatuji, a co se mi vtisklo do paměti díky zpětnému prohlížení fotek z dětství. Pamatuji si na lahvičku ve tvaru kachničky. Byl v ní pudr. Pak taky na svoje kostkované červenobílé šaty, které měly dvě vrstvy, co se daly nosit buď zvlášť, nebo najednou. Měla jsem je na první den ve škole. 
Taky se mi vybavuje divadelní představení jménem Malováno na skle. Když jsem byla malá, mamka se mnou často chodila do divadla, a tohle jsem viděla tolikrát, že to mám hluboko v podvědomí. Nedávno jsem na slovenské televizi chytla nějakou inscenaci tohoto hudebního představení, a ten throwback byl prostě neskutečný. Bývala bych na to zapomněla.

5. Próza nebo poezie?
Píšu raději poezii, a co se týče čtení, je to těžko říct, záleží na náladě a na autorovi. Obvykle mám rozečtenou nějakou prózu, a sbírkami poezie jen tak listuji, protože si myslím, že prózu může číst člověk kdekoliv, třeba i ve škole o přestávce, ale na poezii se musí soustředit a naladit.

6. Kdy by podle tebe měla být hranice dospělosti?
Jsem s hranicí dospělosti spokojená a nechala bych ji tak, jak je u nás, tedy v osmnácti letech. Nezdá se mi účelné vymýšlet to jinak, když to takhle funguje. I když dospělost jako psychický stav nebo pocit je samozřejmě individuální. Ptala jsem se kamarádky, jaký je to pocit, když je člověku osmnáct, a prý to zas tak velká změna není... jen se musíš starat o dospělácké věci. Ale třeba já se těším, až budu moct k volbám. Zatím jen pasivně, ale už i to je pokrok.

7. Jak často posloucháš hudbu?
V normálním denním provozu asi každý den. Až na to, že nemůžu poslouchat za chůze, protože mi nedrží sluchátka (a s těmi obřími vážně chodit nechci), a hlavně musím dávat opravdu velký pozor na cestu - zakopávám a bloudím i bez sluchátek. Takže si poslouchám doma, třeba když dělám něco do školy, nebo kreslím, nebo třeba píšu.

8. Píšeš ještě dopisy?
Tak dva roky zpět jsem psala, ale pak mi dopisovací kámoška odletěla do Hong Kongu. Můj nedostatek je, že mi trvá hrozně dlouho dokopat se k odpovědi. (Což se netýká jen dopisů. Pokud nejsme kamarádi a nepíšeme si na každodenní bázi, trvá mi to i na messengeru a tak podobně, o blogu ani nemluvě.) I tak mám ale dopisy ráda. Jen je už prostě nepíšu, protože není komu.

9. Který z typů v MBTI typologii jsi?
INFJ (občas působící spíš jako cokoliv, jen ne introvert).

10. Kolik knih přečteš za měsíc?
Většinou tak jednu nebo dvě, nanejvýš tři. Jsem pomalý čtenář a občas si ještě musím držet prst na řádku, který čtu, abych se ztratila (ale to jen u dlouhých popisů prostředí). Ráda bych četla víc, ale většinou mi do toho lezou podstatnější věci. Bohužel a bohudík, vše je o prioritách.

11. Jaké je tvé oblíbené historické období?
Těch mám víc. První z nich je antický Řím, obzvláště doba okolo přelomu letopočtu. Kolébka civilizace, politiky a pořádné prohnilosti. Římané měli úplně skvělé oblečení. A vůbec, má představa starověkého města je prostě strhující. Hrozně bych se tam chtěla podívat. Jak lidi žili, jak se chovali, a tak.
Potom se mi líbí 19. století, doba rychlého přerodu společnosti, průmyslové revoluce a rozmachu věd a literatury, kterou mám ráda. Fascinuje mě rozmanitost tohoto období. Mám dvě knížky vyprávějící o této době, a ty jsem přečetla každou tak třikrát (tolik k mé oblíbené literatuře). Taky se mi líbí steampunk. Chtěla bych nosit cylindr a hodiny na řetízku v kapse a lítat balónem.
No a to poslední období je první republika, zvláště 20. léta. To hlavně díky avantgardnímu umění a všemu tomu ruchu a životu, který se tu podle všeho odehrával. Hrozně ráda bych zrovna tuhle dobu viděla v barvách a naživo.

Otázky ode mne:
1. Jste pro-choice nebo pro-life? (Je život dar, jejž je nesprávné odmítnout, nebo si o něm můžeme rozhodovat sami, tedy i o tom, zda ho chceme?)
2. Kolik knížek do měsíce přečtete?
3. Jak moc je pro vás důležitá osobní hygiena?
4. Co si myslíte o obézních modelkách? Je to správné, anebo propagují obezitu?
5. V kolika letech se z dívky stává stará panna? (Případně z chlapce starý mládenec?)
6. Jak se chováte, když jste opilí? (Případně, jak si myslíte, že byste se v takové situaci chovali?)
7. Jaké máte zkušenosti s barvením vlasů?
8. S kolika generacemi svých předků jste obeznámeni? (Případně, víte o nich něco zajímavého, o co se chcete podělit?)
9. Sahají vaše kořeny do ciziny?
10. Chtěli jste se někdy jmenovat jinak, než jak se jmenujete?
11. Sledovali jste letní olympiádu v Riu?

Opět nebudu nikoho nominovat. Zaprvé, nemám jedenáct lidí, které bych měla chuť naštvat nominací (vlastně ani nemám tolik oblíbených blogů), a zadruhé, tento tag je již několik let prošlý, všichni už jste o sobě jistě prozradili mnohem víc než jedenáct faktů, a je třeba psát podstatnější články, třeba recenze, básničky nebo rady do života. Takže mi nebude smutno, když tag nepoputuje dál. Zkrátka jsem nebyla oblíbená v tu správnou dobu, a když Liebster Tag letěl, já si psala trapné deníčky o tom, kdo vypadl v Superstar.
Nicméně, kdyby někdo pojal potřebu se vyjádřit ke kterékoliv otázce či odpovědi obsažené v tomto článku, nechť tak klidně učiní, neb od toho máme komentáře.

Tenhle článek zveřejňuji mimo jiné proto, že teď asi nebudu psát nic dalšího. Nemám sice prozatím tvůrčí blok, ale musím své nadšení vložit do trošku jiné práce, poněkud přednější. Doufám tedy, že na mě nezanevřete.

Přeji hezké podzimní dny. U nás v horách je už asi oficiálně podzim.
I

3 komentáře:

  1. Nakonec nejspíš nebude pravda, že nemáme nic společného, i když těch odlišných věcí je pořád mnohem víc :D.

    A děkuju.

    OdpovědětVymazat
  2. Docela jsem se na tvůj Liebster tag těšila. Fakt už ani nevím, kdy jsem ho naposled psala já, ale pár let to asi bude. Nevím, v těch tazích se už ztrácím. :D
    Nicméně, mám reagovat nebo odpovídat? Mám pocit, že už o mně všechno víš, a ani mě vlastně tvé odpovědi až tak nepřekvapily. Což mi přijde super. :)
    A s těmi starými pannami/mládenci. Asi záleží, v jakém prostředí se pohybuješ. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tenhle článek mě moc bavil. Tagy mě baví jak číst, tak vyplňovat. A troufám si říct, že v 99% případů bych se nenaštvala, kdyby mě někdo nominoval. Bohužel to skoro nikdo nikdy neudělá, a tak většinou také využívám "nominací" či hromadných nominací. :)
    Nicméně, také si myji vlasy každý den, nebo alespoň myla jsem si, donedávna. Snažím se to nějak zredukovat a vyskočit ze začarovaného kolotoče mastné vlasy - víc šamponu - víc vysušená hlava - víc mazu - víc šamponu. Takže teď to střídám, den s šamponem, den pouze s vodou. Docela to funguje, protože když si umyji hlavu místo šamponem vodou, mám téměř stejný pocit čistých vlasů.
    Taky se mi líbí města v umění. :) A můj výběr oblíbených historických období by byl podobný tvému.
    O pro-choice/pro-life výběru jsem nikdy v tomto smyslu neslyšela a zaujalo mě to. Nic o tom nevím, ale instinktivně bych zvolila spíš pro-choice. Co ty?
    Kdy se z dívky stává stará panna nevím. Těžko říct, ale asi mi připadá, že se ta hranice neustále snižuje. Nejvíc mi ovšem vadí, jak je pojem "starý mládenec" ve společnosti brán vesměs kladně, případně neutrálně, kdežto "stará panna" je označení veskrze negativní. Vzhledem k tomu, že vykazuji potenciál s tímto označením skončit si to beru asi i trošku osobně a přijde mi to nefér.
    Pro mé chování v opilosti mám zatím dvě teorie, vzhledem k tomu, že jsem to ještě netestovala. Ta první je, že mi přeskočí v hlavě a začnu se chovat jako můj opak - impulzivně, vesele, budu chtít přelézat ploty a skákat oblečená do bazénu. Ta druhá a pravděpodobnější je, že budu svým deprimovanějším já, sednu si někde do kouta a budu všem vyprávět, jak příšernej mám život (což není pravda). :D Tak uvidíme, jak to dopadne.
    A jako malá jsem se hrozně chtěla jmenovat Gabriela nebo Monika, dnes jsem se svým jménem dost spokojená a už bych se nechtěla jmenovat jinak. :)
    Měj se!

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.