neděle 14. srpna 2016

(Ne)malé radosti II

Tenkrát v březnu jsem měla, z neznámých důvodů, radosti dost na sestavení prvních (Ne)malých radostí. Od té doby jsem sice zažila pár věcí, které mě úplně nenaštvaly či nepřivedly k zoufalství, ale znáte to, než se jich seběhne sedm, a pak zas ty první zapomenete, a pak si uvědomíte, že ty další vás vlastně spíš rozzlobily než obšťastnily, a ostatní byly vlastně jen dočasné; a vůbec, přece není vaším cílem působit jako nějaké podělané sluníčko, a tak se na to radši vykašlete a řeknete si, že počkáte na další měsíc (jestli se ho tedy dožijete) - a další měsíc mají vaše pokusy o psaní radostí podobný, ne-li stejný postup.
Ale pokud mě aspoň trochu znáte, je vám průběh tohoto martyria jasný, aniž bych vůbec musela něco psát. S pravidelným psaním čehokoliv si zrovna netykám, a tak je úspěch, že (Ne)malé radosti na tomto blogu vznikají již podruhé (vlastně je to asi tak vše, co se ode mne a sérií článků dá očekávat). Tentokrát budou radosti letní a mírně fotografické.


1. Abych to vzala chronologicky - tak na začátku prázdnin jsem konečně dovršila 17 let. Popravdě nevím, jestli je to úspěch - když tak přemýšlím, co jsem zatím za život dokázala, vypadá to, že do dospělosti vkročím se zcela čistým štítem. Každopádně, číslo 17 se mi líbí o dost víc, než předchozích 16. Akorát si nemůžu pomoct, ale žádné bouřlivé mládí se u mě neprojevilo; varovali mě před pubertou a nic. No, nevadí. Aspoň už konečně přestávám být dítě.

2. Nedávno jsem se odhodlala navštívit kadeřnictví. To je u mě co říct, protože já tyhle salony, kde se vám hrabou v hlavě a ještě za to chtějí zaplaceno, moc nemusím (kvůli mým dětským pokusům o nabytí originálního střihu). Ale tentokrát to bylo vážně potřeba, po necelém roce, co jsem si upravovala ofinu svépomocí. Také jsem si nechala na hlavě vytvořit undercut, aby mi nebylo teplo a taky abych měla míň vlasů k mytí. Naštěstí mi vlasy rostou dost pomalu a tak se to nebude muset tak často obnovovat.


3. Na začátku srpna jsem se konečně znovu shledala s Vlastou. Ačkoliv jsem z toho setkání měla mírné obavy, nakonec se to všechno rozplynulo a moc jsem si to u ní ve středu Čech užila. A ona snad taky. Ostatně, o tom, co jsme dělaly, si můžete přečíst tady, protože Vlastě takové články jdou prostě líp než mně.
Z těch nejdůležitějších událostí: první večer jsme se koukaly na film Parfém, příběh vraha. Spoiler - film skončí stejně jako knížka. Druhý den jsme se vypravily do Prahy, na (veselou) procházku hřbitovem na Vyšehradě. Pak jsme se ztratily, protože to je naše pražská klasika. Oba dny jsme obědvaly zdravě ve fast foodu, neb Vlasta má kartičku výhod. Mimo jiné jsem si také zahrála hru Český film s celou Vlastinou rodinou. Bylo to moc pěkné, ale o českém filmu toho moc nevím, to se nedá popřít. No a poslední den jsme strávily na Andělu s mým kufrem... ideální.
Ale každopádně se to povedlo, z čehož mám samozřejmě radost.





4. Na přelom července a srpna jsem se zabydlela v Písku, kde mám babičku, tetu, a to víte, tak. Jižní Čechy mám vážně moc ráda, vlastně je to můj oblíbený region naší země, a na Písecku a Táborsku jsem trávila prázdniny od dětství.
Dny strávené ve městě Stříbrného větru byly skvělé. V Písku je krásný kostel s malbami z doby Přemyslovců, a také naprosto senzační Prácheňské muzeum, kde jsem strávila skoro tři hodiny, neb jsem muzejní magor. (V dolních patrech se nachází expozice o rybářství se skutečnými živými rybami, a taky galerie obrazů českých panovníků v nadživotní velikosti.)
Ale to hlavní je atmosféra celého města. Žiju v severních Čechách, kde je to všechno takové tovární, tmavé, vysoké a uspěchané - naopak na Písecku je klid, milo, nižší domy, dlážděné ulice, nikdo nikam nespěchá a nebe je tak nějak modřejší. Bohužel - nebo bohudík? - atmosféra se nedá předat slovy, navíc je to vjem subjektivní. Musí vám tedy stačit podstata mého sdělení, tedy že to bylo pěkné a proto je to v tomto článku.

Snad to byl zámek, snad jiná důležitá budova, každopádně tam bylo útulno, až na ty odpadky.



Pohled z nejstaršího kamenného mostu ve střední Evropě.

Koncert Jarka Nohavici v píseckém letním kině. Ještě teď jsem z toho nadšená, bylo to skvělé.

Dům Fráni Šrámka.

Venkovní posezení se řízkem v dešti, v Hajanech, okres Strakonice.


Výrobky mé tety Běty si můžete prohlédnout zde na Fleru a dát jim lajk i na Facebooku (aktualizace jsou v plánu). Tohle jsou pestrobarevná miminka, která nemluví, nepapají, nekřičí a neutíkají.

Limonáda z podniku U Vykulené sovy.

Domy na Žižkově třídě, tedy spíše třídičce.

5. Z prázdninových výletů jsem si přivezla hromadu věcí. Byla by to čistá radost, kdyby to neznamenalo kufr narvaný k prasknutí. Není totiž úplně snadné zabalit si na dvacet dní, a mým jediným štěstím byla přítomnost pračky a hezké počasí. (Vlastně jsem si nezabalila nic moc na zimu, takže jsem pak babičce roztahala svetry, které měla na vlnu.)
Ovšem pokud Písek vyniká ještě něčím, jsou to sekáče, kde si zaručeně něco vyberete, i když pro nic nejdete. Také jsem si z místního antikvariátu přivezla sbírku básní i s deskou do gramofonu, jenže doma si to asi stejně nepřehraju. V kladenském knihkupectví jsem zase sehnala třetí díl své oblíbené knižní série. S Vlastou jsme si koupily zase jedno společné triko a pak v něm další den chodily po Praze, což se kupodivu nikomu nezdálo výstřední. No a tak, prostě, pointa tohoto bodu je v tom, že ač jsem to musela vézt domů, mám z těch všech oblečků, bot a knížek radost.


6. Regina Spektor, moje oblíbená zpěvačka a skladatelka, vydává nové album. Bude se jmenovat Remember Us To Life a vyjde 30. září tohoto roku. Zveřejněny jsou už dvě písničky a obě se mi moc líbí. Jediné, co je mi trochu líto, je, že do koncertních míst turné k albu není zařazena Praha, takže se mi znova nesplní mé přání vidět a slyšet Reginu naživo. Ale nevadí. Popravdě jsem ani moc nepočítala s tím, že ještě přijde nějaké nové CD, vzhledem k tomu, že Regina má teď rodinu, takže je to rozhodně překvapení a nemalá radost.


7. Poslední radost bude taková směs. Zaprvé, léto ještě není úplně do konce. A až léto skončí, půjdu do septimy, což znamená, že přinejlepším už jenom dva roky a můžu pryč z ústavu. Zadruhé, dnes jsem překonala svou klaustrofobii a odvážila se jet v tobogánu, dokonce i v takovém dlouhém, s tmavými částmi. Sice jsem si připadala jako ve střevě, ale nebylo to vůbec špatné. Potom, podařilo se mi napsat tři básničky a pár haiku. Taky jsem zase začala kreslit a pojala snad už konečné náměty na povídky do (S)nové výzvy. No a nakonec, podařilo se mi sestavit druhý díl Nemalých radostí. V to jsem ani nedoufala!
Akorát začátek mého velkolepého románu je zatím spíše malolepý a ležérně mi leží na ploše, v souboru s názvem Moje hustý spisy. Tak nevím, co se mnou bude.

No, na tom nezáleží. Na závěr článku ještě pár fotek, jež se mi nikam nepodařilo zařadit.

Jindřichův Hradec, znáte?

Čáp na střeše milevského kláštera.

Do Milevska jezdím už dlouhá léta a mám to tam moc ráda a znám to tam jako své boty.





Jo a abych nezapomněla - některé fotografie se liší formátem. To proto, že jedny jsou focené na foťák a jiné na telefon. A některé možná ještě oříznuté. Snad vás to moc nerozptylovalo.

Přeji hezké léto a držte mi palce se psaním, pokud na to máte chuť.
I

P. S. Založila jsem Kosatci stránku na Facebooku. Asi to k ničemu nebude, ale kdybyste ode mě někdy něco potřebovali, můžete mi tam napsat.

11 komentářů:

  1. Jsem moc ráda, žes tyhle Nemalé radosti zpracovala, byla by škoda na přesně tyhle hezké věci zapomenout. Ani nemusíš být sluníčkář, všechny tyhle radosti přišly samy od sebe a nemusela jsi je lovit jako Pokémony. :)
    Taky jsem si to s tebou užila. Příště bychom si mohly koupit třeba stejnou šálu nebo boty nebo tak, ať to pořád nejsou jen svršky. :D
    Třeba budeš mít jednou příležitost zahlédnout Reginu Spector na nějakém zahraničním koncertě, třeba kdybys na čas studovala ve Španělsku. :)
    No jo, škola se blíží. Hrůza, ale zároveň, bude to zas trochu systém, trochu zmatek. Vlastně se možná maličko těším, jen tedy samozřejmě ne na domácí úkoly z matiky a písemky z fyziky. :D
    Držím palce. Snad obě výzvu do konce roku zdárně dokončíme. :D :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty fotky jsou vážně skvělý :)

    OdpovědětVymazat
  3. Zpětně přeji všechno nejlepší k sedmnáctinám. :) Nemalé radosti čtu ráda, protože si připomenu ty maličkosti, které mně nebo jiným dělají radost. Navíc fotíš skvělé fotky. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Krásne spísané Nemalé radosti. A fotky sú takisto krásne. Všetko najlepšie k sedemnástinám. Keď som mala sedemnásť, bolo mi fajn. :D S písaním držím palce, tiež sa chcem do toho konečne poriadne pustiť, v počítači na mňa čaká prvá polovica mojej knihy a v hlave zase nápad na poviedku, takže by som s tým niečo mala robiť. :)

    OdpovědětVymazat
  5. (Jindřichův Hradec! Mám tam blízkou kamarádku, nádherné město. ♥)
    A nestraš rekapitulací života v sedmnácti. Co já bych měla říkat ve svých dvaadvaceti? To už bych se mohla rovnou jen schovat do kouta a brečet, ten čas opravdu někdy strašně letí.
    To stejné tričko jsem si nezávisle na vás pořídila i já, zastesklo se mi po škole a usoudila jsem, že se bude mým spolužákům a vyučujícím na teoretické informatice líbit. :D
    A vlastní stříhání ofiny je nejlepší, praktikuji to už pěkně dlouho, kadeřnicím na ni nedovoluji téměř sáhnout, většinou se mi ji totiž snaží vymluvit a udělat z ní patku nebo tak - a to přece nemůžu dopustit. V blízké době půjdu ke kadeřnici na barvení vlasů, to bude také trapas, tam si asi nebudu moci škrabat pokožku, až mě ta barva bude svědět, sakra. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Moc hezké, takové příjemné čtení. Ráda se kochám radostmi ostatních. :)
    Písek musí být moc pěkné město, avšak mám pocit, že jsem tam snad nikdy nebyla. Měla bych to napravit, ty sekáče mě lákají.
    Undercut (ani jsem nevěděla, že se to tak jmenuje, ale dává to smysl) ti vážně sluší. Já bych to se svými vlasy udělat nemohla, mám jich naopak poměrně málo. Nejspíš by mi na hlavě nic nezbylo. :D
    Já jsem ráda, když se mi někdo hrabe ve vlasech, dokonce občas zlanařím mamku, aby mě chvilku česala. :D Ale v kadeřnictví to nikdy není takové, hrozně mi vadí, jak musím mít zakloněnou hlavu, že skoro nemůžu polykat, když mi kadeřnice myje vlasy. Asi proto jsem u nějaké byla naposledy...hmmm...před rokem? Možná dýl. :D
    Ale zrovna mám chuť na nějakou vtipnou změnu, třeba obarvit si celou hlavu na vínovo, tak uvidím, třeba tam zajdu. A ofinu nebo patku, nebo co to vlastně nosím, to si taky upravuju sama. Vlastně to vzniklo docela náhodou. :)
    Tvoje teta háčkuje roztomilé věcičky!
    A ta písnička od Reginy Spektor se mi zalíbila. Taky ty tvoje obrázky jsou skutečně krásné! :)
    Měj se!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hah, díky, ale undercut, neboť nelemuje tvář, sluší úplně každému.
      No tak to jsi můj přesný opak, na mě se sáhnout nesmí, ani na hlavu, ani jinak :)
      Do vínové bych klidně šla - stejně se to hned vymyje, jak to tak znám. :)
      Ty taky :)

      Vymazat
  7. Moc pěkný článek. V Milevsku bydlím celý život a pořád z něj utíkám, hlavně na Moravu, nějak nedokážu vidět jeho krásu (?), a proto je pro mě strašně osvěžující a překvapivé narazit občas na lidi, kterým se tu líbí :-) Co na něm máš hlavně ráda? Vždycky jsem zvědavá na názory nemístních, protože jejich pohled z jiné perspektivy je pro mě prostředkem k hledání a (snad) nalezení vztahu k mému rodnému městu.
    -caladhiele

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, asi ti nepomůžu - já mám Milevsko ráda asi hlavně proto že jsem tam jezdila jako malá a mám to město spojené s prázdninami :) já bydlím v Liberci a taky odtud ráda odjíždím, protože mi to tam leze krkem, asi prostě kvůli tomu, že tam chodím do školy a jsem tam téměř pořád. A lidi mi můžou Liberec vychvalovat, jak chtějí.
      Celé jižní Čechy se mi líbí proto, že jsou klidné a malebné, a že je tam rovina, a v Milevsku to kulturně žije, je tam klášter, ...
      Je to ale asi hlavně subjektivní záležitost. Celá moje rodina po několik předchozích generací tam žila, a tak mám pocit, že tam patřím víc než k nám (což je velmi diskutabilní ;))

      Vymazat
    2. Děkuji za odpověď :-) Podobně jako ty s jižními Čechami to mám já s Valašskem, odkud pochází moje mamka. Jezdívali jsme tam na prázdniny, jezdím tam doteď a teď mám odtamtud i přítele, takže je jistá šance, že se tam...no vrátím (tohle slovo to vlastně celé vyjadřuje, mám pocit, že tam patřím) :-)

      A moc bych ti chtěla poděkovat za články o MBTI typologii, máš to krásně vysvětlené (je fajn přečíst si občas zajímavé články v češtině místo angličtiny :-)

      -caladhiele

      Vymazat
  8. Lákám vždycky o prázdninách blogerky do Brna, tož snad musím nalákat i tebe! :)
    Jinak Reginu taky poslouchám, tak se budu těšit na nové album.
    Vaše potulování s Vlastou vypadá moc hezky, ještě si pamatuji nějaké střípky z fb. :)
    Hm... Miluju holení krku strojkem. Chodím ke kadeřnici a vyholuje mi ho, protože to pak vzadu dělá dojem, že mám více vlasů. A nutila jsem ji, aby mu ho posledně vyholila co nejvíc, protože je to straaašně příjemný, když ten strojek tak vrčí. :D

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.