neděle 17. dubna 2016

Jazyky

Nikdy jsem nad jazyky moc nepřemýšlela. Prostě jsem se učila, co je potřeba, a neřešila to; mezi mé dětské sny či představy o budoucnosti rozhodně nepatřilo přání ovládat cizí jazyky. Snad že jsem vždy měla plné zuby toho jednoho člověka, kterým jsem, natož abych se stávala ještě lidmi dalšími. 
Ale tak nějak se to stalo, a já téměř bez vlastního přičinění sleduji, jak se už druhým rokem učím čtyři cizí jazyky. Není to tak hrozné. Vlastně to není vůbec hrozné. Ač to bude znít dost... nafoukaně, dovedla bych se domluvit přibližně v polovině světa a k tomu ještě ve starém Římě. Sice je to občas krev a pot či prach a bída, ale studium jazyků má nepochybně něco do sebe.


Když jsem byla malá, občas se na mě prý mluvilo anglicky. To proto, že moje mamka je učitelka angličtiny (a můj táta vlastně taky, ale ten na mě v dětství nemluvil). Četly se mi anglické pohádky a zpívaly anglické písničky. Nic z toho si nepamatuji, neb jsem se nacházela v období čerstvě postnatálním, ale možná to mělo nějaký efekt. Každopádně, když už jsem začínala trošku nabírat rozum, uměla jsem říct věty "What's your name?" a "How are you?", ale samozřejmě jsem si je hrozně pletla, protože jsem neměla žádný základ anglické gramatiky a nemohlo mi být jasné, jak se píšou, a byla to pro mě jen taková hra a hatmatilka.

Pak, když jsem byla větší, asi tak v druhé třídě, jsem chodila po škole na kroužek angličtiny, jednou týdně. Vím jen, že mě to bavilo, protože jsme si kreslili fiktivní rodiny zvířátek a zpívali písně z muzikálu Mamma Mia!. Popravdě, i dneska bych něco takového ocenila, ale už mi není sedm let.
Jelikož jsem ještě z nějaké staré generace dětí, ve škole jsme angličtinu měli až od třetí třídy (dnes se to učí snad už od první, nebo ne?). Pracovali jsme nejdřív s modrou a pak s oranžovou učebnicí Chit Chat. Její hlavní hrdinové byli jacísi kreslení brouci a každý měsíc jsme dostávali takový pracovní list, kam jsme měli zaznamenat svůj pokrok (autoevaluace v plenkách). Každopádně, pokud si něco z té učebnice opravdu pamatuji, jsou to písničky. Písničky z učebnic jazyků jsou zlo. Nebo jsem jediná, komu v hlavě zůstávají texty a melodie tak dlouho? Zvláště ta jedna - Bugs, bugs everywhere, under the table, on the chair... Trochu děsivé.

Moje velké štěstí bylo, že jsem se na základce dostala do skupiny k učitelce, která opravdu uměla anglicky. Jednou jsem totiž zažila suplovanou hodinu s tou paní, která učila béčko, a její výslovnost vážně rvala uši, a větu "English lessons are great fun" přeložila jako "Poslouchejte anglicky, je to velká zábava". Tento překlad mě dodnes straší ve snách, o to víc, že ho vyřkla základková učitelka angličtiny.
V páté třídě jsem se ovšem dostala do skupiny k osobě, kterou jsem nesnášela snad ještě víc, než ona nesnášela mě. Ta neblahá žena s blonďatým ježkem na hlavě mi jednou dokonce vyhrožovala, že mi zpřeláme kosti a zamkne do skříně, protože když odejdu na gymnázium, sníží se průměr třídy - a jestli se snažila být vtipná, vážně jí to nevyšlo, protože mě ta představa vždycky hodně děsila. Také nám o hodině zakazovala pít z láhve, protože je to prý moc sexy. Tím bych pouze ráda ilustrovala, jak moc důležité je mít učitele, který vám předmět nezhnusí, a taky který tomu aspoň trochu rozumí.

Ani teď mě školní angličtina moc nebaví. Mohla bych si stěžovat na našeho profesora, ale nebudu, protože už mi nevyhrožuje zpřelámáním kostí, a tak je vlastně docela fajn. Jen je toho strašně moc. Všechny ty časy, které se v běžném hovoru snad ani nepoužívají, a děs v podobě formálních dopisů (a všech útvarů, které začínají adresou a končí slovy "Yours sincerely"). Ale až na náhlé výpadky dovedu anglicky komunikovat. Prý by už celá naše třída zvládla státní maturitu z angličtiny. Tipuji, že jsem tak na úrovni B1 nebo B2, po osmi letech angličtiny ve škole. I když já ty úrovně nikdy moc neřešila, to jen když se někdo ptá, tak abych měla co říct.
Párkrát jsem byla v okresním kole olympiády v angličtině, ale nikdy jsem v ní neuspěla, snad proto, že jsem si v mluvené části vylosovala téma sports. Jinak tedy nejsem žádný anglofil a angličtina je pro mě spíše nezbytný komunikační prostředek, než jazyk, který mi hezky zní. Líbí se mi na ní kupříkladu ta lokální rozrůzněnost, třeba rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou (psst, americký přízvuk mám radši). 

Občas čtu anglické knížky, a v poslední době si hodně čtu anglické články na internetu, protože zkrátka v češtině bývá zdrojů buď málo, nebo nejsou dost obsáhlé. Ráda bych tvrdila, že si tím zlepšuji své jazykové schopnosti, ale těžko říct. Čas od času taky kouknu na nějakou anglicky mluvící youtuberku, aby se neřeklo, že na počítači dělám samé kraviny.

Ale abych se přesunula jinam. Podobně jako na ostatních školách, i u nás jsme měli možnost si do tercie (osmičky) vybrat druhý jazyk. Z trojice jazyků němčina, francouzština a španělština jsem si vybrala poslední zmíněný, a to ze dvou snadných důvodů: 1) Francouzština je složitá. 2) Němčina mi trhá uši. Zkrátka mi to bylo víceméně jedno, využila jsem vylučovací metody a nečekala jsem, že jednou budu za svoji volbu tak ráda. 
Španělštinu mám teď už čtvrtým rokem a za tu dobu mi takřka přirostla k srdci, ač to zní pateticky. Je to můj oblíbený jazyk. Zní tak melodicky a jemně, a občas mi připadá, že cokoliv řeknete španělsky, ať už je to nákupní seznam nebo sloveso vyčasované v plusquamperfektu, zní to jako poezie.
Ve španělštině skoro není problém s výslovností; stačí si zapamatovat pár základních pravidel a je to v pohodě. Navíc není moc možností, jak něco vyslovit špatně, protože existuje tolik územních modifikací španělštiny, že se téměř vždy do nějaké trefíte. Jediný výslovnostní chyták je ge vyslovované jako che, gue jako ge a güe jako gue. Pokud je s něčím trošku problém, jsou to slovesa, obzvláště tři varianty překladu slovesa být - haber, estar a ser. A abych nezapomněla, při studiu tohoto pozoruhodného jazyka se setkáte s vtipnými slovy jako mochila (močila) nebo pepino.
Mám teď španělštinu čtvrtým rokem a tipla bych se tak někam mezi úroveň B1 a B2. Pokud mi něco opravdu pomohlo, tak je to to, že naše profesorka je rodilá mluvčí. Naší třídě to vyšlo tak ideálně, že začátky jsme probrali s českou profesorkou, která nám to mohla sem tam vysvětlovat česky, a potom odešla na mateřskou a přišla rodilá mluvčí. Na tu můžeme mluvit česky, ale moc nám nerozumí, a to nás všechny donutilo zlepšit se, aspoň trochu.
Momentálně se snažím nacpat si do hlavy co nejvíc reálií, abych úplně nepokazila olympiádu, která mě čeká ve středu. Asi jsem se zbláznila, ale tyhle klikací mapy budou náplní mých nejbližších večerů. 
Nicméně, kultura španělsky mluvících zemí je mi stejně sympatická jako jazyk, a doufám, že se mi podaří ještě jednou se podívat do Barcelony.

Na začátku kvinty mi přibyly další dva jazyky: latina a ruština. Latina je na naší škole v kvintě a sextě povinnou součástí výuky. Vlastně je to trošičku kontroverzní téma, protože většina lidí na to nadává, že je to k ničemu a navíc nuda. Místo odborných termínů se totiž učíme jakýsi starořímský hybrid, a naše učebnice je plná vět typu "Paní trestá spoutané otroky v káznici." nebo "Velká vlčice je obávána občany." Je to plné deklinací a konjugací a všelijakých slovíček, která se navzájem podobají. Mě to ale, abych pravdu řekla, docela baví, snad proto, že je to tak bizarní a komplikované (a taky že bych si ráda udělala výlet do antického Říma, naprosto vážně).
Myslím, že latina se u nás učí hlavně pro ten princip. Aby student uměl logicky myslet a aplikovat věci, které se naučí nazpaměť. A taky protože je to pěkné, umět základy latiny, ale to si asi někteří lidi ještě dlouho neuvědomí.
Latina se na úrovně přepočítávat nedá, úplně jí totiž chybí ta mluvená část. A jsem ráda. Avšak jelikož jsem připravena na vše, dala jsem si dohromady takovou malou promluvu složenou z okřídlených slov. Vůbec nedává smysl. (Ave Caesar, mori turi te salutant! Portamus novas res: Hannibal ante portas, alea iacta est. Omnia tua tecum porte! Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa. Pecunia non olet.)

Ruštinu jsem si vybrala dobrovolně jako nepovinný předmět. Byla jsem nadšená možností vybrat si jazyk jako volnočasovou aktivitu a chodit na hodiny s lidmi, kteří nebudou otrávení, neb tam budou taky dobrovolně. Taky jsem si kdysi dávno prošla obdobím, kdy se mi hrozně líbila azbuka (asi jsem ji viděla na etiketě ruského šampaňského). Tak jsem si řekla, proč ne, základy čehokoliv se mi budou hodit. Ze začátku to byl boj, obzvláště s tou azbukou, protože se mi v hlavě smotala s našimi písmenky, ale nakonec jsem nějak překonala počáteční krizi a dneska už dovedu psát psací azbukou, když mi dáte trochu času. 
Na konci letošního roku bych měla mít úroveň A2, což mi popravdě stačí. Příští rok už nejspíš ruštinu mít nebudu, neboť většina naší skupiny letos maturuje a na příští rok bychom tam zbyli asi tři. Ale měla bych se zvládnout na ulici zeptat na cestu, mluvit o svých oblíbených jídlech a říct, že umím anglicky. To přece stačí. Navíc, můžu kdykoliv navázat - učit se slovanský jazyk je o dost jednodušší, než jakýkoliv germánský nebo románský, snad proto, že skloňování nám je vlastní a nedivíme se stavbám věty. Ale mnohokrát jsem si říkala, jak hrozně těžká musí být ruština třeba pro anglicky mluvícího člověka. Učit se nové písmo a ještě všelijaká podivná pravidla... to bych vážně nechtěla a nezvládala.

Tady ukončím své příliš dlouhé vyprávění o jazycích, protože víc se jich neučím. Pravda, jednou jsem měla nutkání naučit se základy maďarštiny, abych prostě uměla mluvit jazykem svých předků (jak romantické), a také jsem došla do třetí lekce v učebnici norštiny, ale dál jsem se nepohla, protože jsem neměla na čem si přehrávat ta jejich cédéčka a tak jsem nevěděla, jak se co vyslovuje. Taky bylo hodně práce a hodně jiných starostí, bohužel. Ale pravděpodobně znova začnu.

Nedávno jsem objevila aplikaci Duolingo, která je super, protože se můžete učit cizí jazyk a zároveň si procvičovat svou angličtinu. V češtině se totiž můžete učit prozatím jen anglicky. Jediné, co není moc fajn, je ta sova, která se na vás začne zlobit, když pár dní neprocvičujete. Ale nevadí. Chcete-li mě sledovat na Duolingu, můžete, i to totiž jde.

Tento článek by se dal ještě hodně protáhnout, protože o jazycích dokážu v reálu mluvit dost dlouho, ale nebudu vás už trápit. Už tak vás obdivuji, dočetli-li jste až sem. Kdybyste měli jakoukoliv otázku, klidně to zkuste.

Co vy a vaše jazyky? Kolikrát jste člověkem? A neleze vám to už trochu na mozek? Mně totiž chvílemi ano.
Na závěr tu máte multijazyčnou Nyan Cat. Nejlepší čtvrthodinka vašeho života.


Brzy na shledanou
I.

6 komentářů:

  1. No ne! My měli taky Chit Chat, modrý a oranžový! A taky až od třetí. Přesně si to pamatuju, docela i ty písničky! :)
    A Francouzština není složitá! To je hrozný stereotyp, říkala mi to spousta lidí a málem jsem ji kvůli tomu zavrhla a teď mě to docela dost baví. :) Fakt by mě mrzelo, kdybych si ji nevybrala... Jenom ta výslovnost je pro mě těžší, ale jazykový systém mi nepřijde tak hrozný. Navíc je to španělštině hrozně příbuzné, předpokládám, že "plusquamperfektum" bude asi něco jako plus-que-parfait ve frájině. :)
    Taky vám hrozně závidím možnost vybrat si španělštinu - to se mi vždycky tak hrozně moc líbilo, i když Španělsko, jako země ,je na mě poněkud moc teplé. Ale to je zase jiná věc. :D
    Teda, po čtyřech letech mezi B1 a B2? O tom se mi ve francouzštině může leda zdát...Jsi fakt dobrá!
    Já se učím, jak už asi vyplynulo, pouze anglicky a francouzsky. Nemám v této oblasti ani nijak akční přátele a samotné mi chybí motivace, takže se žádný další jazyk neučím, i když třeba právě španělština se mi ohromně líbí. Jen se teď trochu bojím, že by se mi pletla s francouzštinou. :D
    A ruština mě také láká, škoda, že u nás mít jazyk jako volnočasovou aktivitu nelze, to by mě bavilo. :)
    Měj se hezky!

    OdpovědětVymazat
  2. My měli od třetí třídy do páté učebnice Click, nesnášela jsem to. Když jsem vloni doučovala jednu holku, taky ty učebnice měla. A jo, taky si všechny ty písničky pamatuju. "Hello Tom, how are you? I am fine, thank you. And what about you?" :D
    Když jsi popisovala španělštinu a co na ní máš ráda, řekla jsem si - jako bych já to samé napsala o němčině. Nevím, ale fakt mi němčina zní pěkně. A má jen několik málo časů - budoucí se skoro nepoužívá, protože stejně jako my má dokonavé a nedokonavé vidy, navíc se často můžeš spolehnout, že se sloveso pojí se stejnou předložkou jako v češtině a že funguje podobně. Koneckonců spousta gramatiky je s němčinou propojena. A pak má vyprávěcí a mluvený minulý čas, nic složitého jako v angličtině, a plusquamperfektum taky, ale k tomu jsme se zatím nedostali. :)
    Jak víš, kromě angličtiny a němčiny ve škole se učím doma italsky a snažím se o polštinu. Na tu si nevedu nic jiného než duolingo, ale tím, jak je to slovanský jazyk, je to jednodušší. V budoucnu bych se ráda zdokonalila v italštině, co nejvíc v němčině, samozřejmě v angličtině a pokud to půjde, ráda bych se pustila do dalších germánských jazyků. :)
    A košišta je boží. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Chit Chat! Písničky! :D (Doteď mi zní v hlavě jedna z těch příšerných melodií.) Vidím, že (alespoň co se týče anglického jazyka) máme hodně společného. Vlastně jsem začínala pořád stejně. Teď mám angličtinu docela ráda, i když mi ji znepříjemňuje učitelka angličtiny, kterou jsme dostali, když naše původní (a taky nejlepší na světě) odešla na mateřskou. Přijde mi, že si to v těch hodinách jen odsedím, ale nenaučím se nikdy nic. Půl hodiny mluví (česky) o sobě a o manželovi a pak se tedy konečně dostane k látce, kterou máme brát, ale nakonec je konec hodiny... No, je to boj. :D
    V sekundě jsem si vybrala francouzštinu. Měla jsem ráda Francii (stále mám), němčinu bych nepřekousla a španělština mi byla docela cizí. Jsem moc ráda, že jsem to udělala, i když mi to všichni rozmlouvali, protože mi - stejně jako Tobě španělština - francouzština úplně přirostla k srdci. Máme rodilou mluvčí a je to zábava. :) Teď už se ale chci naučit i španělštinu, a abych řekla pravdu, ani němčina už mi nezní tak hrozně.
    Mým celoživotním cílem je ale naučit se nizozemštinu, švédštinu a japonštinu. Alespoň jeden z těchto jazyků.
    Nicméně moc hezký článek. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem bohužel člověkem jen 1x. Moc bych si přála umět alespoň anglicky, ale jsem z generace, kdy byla nejprve povinná ruština a pak po revoluci nás zase ze dne na den předělávali na angličtinu, takže neumím nic. Mnohokrát jsem se zkoušela učit v jazykové škole, ale vždy jsem skončila na úrovni mírný začátečník. Ale třeba se ještě někdy zadaří, nehážu flintu do žita :). Děti se učí angličtinu stále od třetí třídy. Mám doma jednu třeťačku, takže to vím z první ruky :). Druhý povinný jazyk jim přibývá v sedmé třídě. Tak ať se učení daří, umět se domluvit i za hranicemi naší vlasti a dostat se k vícero informacím je vážně skvělá věc. Alespoň já si to tak představuji :). Ne vážně, neumět žádný jazyk je hodně nesvobodné a omezující.

    OdpovědětVymazat
  5. Teď ses trefila o tématu, o kterém bych dokázala mluvit ne hodiny, ale spíš roky. A vážně tě obdivuju za to, jak ses s angličtinou nevzdala - já na tu školní totiž úplně kašlu a chodím se do kaváren bavit s rodilými mluvčími a studenty (vždycky se někdo najde a platíš vlastní pomocí ;)).
    Abych to vzala stručně: Anglicky se učím mimoškolně už odmalička takže mi je školní angličtina už trochu málo a poslední rok mám pocit, že se dokonce vyjadřuju lépe anglicky, než česky. Druhým mým jazykem je němčina, kterou jsem začala v první třídě a v šesté pak přestoupila na německé gymnázium, kde máme teď už všechno německy. Předloni jsme si ve škole zvolila francouzštinu (jiné možnosti jsem totiž neměla a navíc zní hezky) a za ty dva roky jsem se naučila možná tak pozdravit a počítat - načež jsem odjela na rok do Belgie a mluvím... No, dobře, no :D
    Taky jsem nějakou dobu koketovala s italštinou, ale už si z ní nepamatuju vůbec nic, protože moje samo(m)uka byla vážně neefektivní. Mamka se mě pokoušela naučit základy ruštiny, takže jsem schopná číst a psát, ale vlastní věty nezvládám vůbec, nebo spíše stylem "poruštíme češtinu a něco z toho vyleze". Ale Azbuku v hlavě mám, tak aspoň něco.
    Další v plánu mám španělštinu a stále jsem se nevzdala svého snu o finštině, ale uvidíme, co bude.
    Ehm, tohle že bylo krátké shrnutí? No, snaha byla. Každopádně mě jazyky naučily, že jsem člověkem vážně několikrát, ačkoliv bych to o sobě ještě před pár lety neřekla.
    Zdraví čtyři Marky a děkují za článek o skvělém tématu ;)

    OdpovědětVymazat
  6. My jsme měly chit chaty v 3. třídě. A teď máme projecty.
    Ta němčina je hrozná! A divná. Španělštinu sis vybrala dobře. Nejlepší na ní je, že se používá ve více zemích. A je trochu podobná italštině, takže super jazyk.
    Latina je zajímavá.
    Ruština je taky supr, protože starší lidi se učili rusky a my anglicky. Babička umí rusky a když byla v itálii a šla koupit croissanty, tak se nedomlouvala anglicky ani italsky, ale rusky!
    Dobrej nápad na článek.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.