pátek 12. února 2016

Rozloučení s Destrukčním deníkem

Předpokládám, že už tomu bude rok, co mne napadlo koupit si ten slavný Destrukční deník, o kterém všichni mluvili. Byla to jedna z těch myšlenek, které na člověka přijdou ve sprše, a buď je voda odplaví, nebo s vámi zůstanou po zbytek dne. 
Myšlenka na Destrukční deník se mnou, jak jste již mohli odhadnout, zůstala. Vlastně to byl tak trochu protest. Chtěla jsem dokázat, že zvládnu tak profláklou mainstreamovou věc vyplnit originálně a po svém. Ovšem to samozřejmě nebylo tak docela lehké. Když se podíváte pod rozklik, vyhrne se na vás hejno divokých fotografií, které vás přesvědčí o tom, že jsem mizerný fotograf. Také o tom, že mám Destrukční deník už z pětadevadesáti procent hotový. A že ač není tak originální, jak jsem si ho představovala, je můj a to je hlavní.
Do tohoto článku jsem nafotila všechny stránky. Většinu z nich jste nejspíš už viděli, sledovali-li jste moje předchozí destrukční články. Původně jsem měla v úmyslu udělat listovací video, ale jelikož mám opravdu nevábný hlas, nakonec jsem se rozhodla pro méně radikální verzi. Tak snad nebudete zahlceni (nebojte se, nebudu komentovat úplně každou stránku).



Toto je jenom malá připomínka toho, jak hezky deník vypadal na začátku.





Making of Duhová bota (za foto díky Vlastě).







Listí nesbírám, tak jsem dala dohromady obaly od čajových pytlíků a nějaké ty cedulky.






Jedoucí autobus a v něm čáry... jasné?


Ač to na fotce není vidět, toho dne jsem měla rajče a papriku a opravdu jsem je na papír otiskla.




Ještě pořád jsem nenašla ten správný bonbon, který barví. Jinak jsem stránku olizovala už hodněkrát. (A co se týče zabalené věci, už ani nevím, co to je.)


Tento úkol jsem provedla. Tedy, přivázala jsem deník na větev, a roztočila ho. O pár fotografií níže uvidíte, co bylo největší komplikací.


Ano, doufám, že chápeme. Omlouvám se za své nohy.

Neházela jsem deník z Ještědu, a vlastně se mi tento pokus o umění vůbec nelíbí. Ale aspoň znám svůj záměr.

Celkem hnus. Tyhle dvě dvoustrany se prostě nepovedly.






Papírový řetěz = metafora. Jean Valjean, Javert, Bídníci.


S tímhle stále nejsem spokojená. Ale... už ji asi nechám být.





Enneagram, taková řekněme zapeklitá typologie osobnosti.


Tento úkol jsem si musela trochu překroutit. Stránku s útržky časopisu jsem už měla naplánovanou a noviny se u nás nevedou, navíc tento srdcervoucí fotoromán zde prostě nesměl chybět.


Za známky opět děkuji Vlastě - jsou vážně boží.

Snažila jsem se být roztomilá. Odličovací tampónek tam nahoře vypadá jako já, když se špatně odlíčím.

Nemám moc kamarádů, kteří by mi chtěli půjčit propisku. Musím to ještě vzít na nějaký sraz blogerů. Ten se mimochodem také chystáme pořádat. Pokud by se se mnou tedy někdo chtěl srazit.


Toto je úkol, který mi znepříjemňoval celou manipulaci s deníkem. Papírky se slovy totiž pořád odpadávaly. U nás za panelákem je jich určitě plno, rozházených a zašlapaných do země.

Rohy jsou ohnuté tak obecně, celé je to takové pomačkané.

Jeden "geniální vtípek" se salátem Caesarem.





Další nepochopitelná směsice všeho možného. Ale tak zněla instrukce.


Už vůbec nevoní.

...Nepovedlo se.


Hra Activity. Děkuji rodině.

Z jedné školní dílny, která nás nutila přemýšlet o nás samých - neúspěšně.




Rozpitá fixa a náhodný fyzikální příklad.





No, vlastně jsem levák.




Tohle je strašný.



Gaius Octavianus Augustus mi snad promine tu duhu. A doufám, že mu už konečně někdo vrátí ty legie.


Tohle musím ještě udělat.



Texty náhodných písniček.


Už musím přestat s těmi motýly na obličeji. Fakt.


Mám takové pastelky, které mi bylo líto nevyužít, ale bohužel je dostatečně nevyužívám.









Na brouky sahám velice nerada.


"Don't go higher than you are willing to fall"


Stránku jsem koupila od Vlasty. Za svoji stránku. Ta Vlastina je asi tak tisíckrát hezčí, než ta, kterou ona dostala ode mě.


Sem napatlejte barvu. (Jinak, tyto odtržené stránky jsou produktem jednoho divokého mlácení deníkem, které se vymklo z ruky.)



Uááá... ten nehet zasahující do mého nártu je kapku děsivý.

Plus stránka ztracená u kostela ve Slaném.

S Destrukčním deníkem jsem prožila období, které teď už je pryč, a deník si schovám, nebo ztratím, nebo třeba roztrhám. Jsem ráda, že jsem díky téhle zdánlivě nesmyslné knížce vytvořila tolik věcí, které by mě jinak ani tvořit nenapadly (to, jestli za něco stojí, je už jiná otázka). V obrovském nadšení jsem si domů přinesla i Tohle není kniha, a taky mám anglické vydání Finish This Book. O zábavu mám tedy postaráno; pochybuji ale, že něco z toho budu vyplňovat s takovým aktivním nadšením, abych vám to mohla publikovat sem na blog.
Proto všem děkuji za to, že sledovali mé patlání. Nejsem žádný umělec a celé toto je jenom pokus o jakési odreagování. Spontaneita mi vždy dělala potíže. Obávám se tedy, že Destrukční deník je vrchol vší mé bezprostřednosti.
Můžu vám čas od času vyfotit sem tam omalovánku, sem tam kočičí čmáranici z téhle skvělé knížky, jen tak, aby řeč nestála. Ale něčeho tak soustavného, jako byl tento deník, se asi už společně nedočkáme.

Jestli jste dočetli až sem, chce to malé odreagování!


KJŮT.
Vlastin pejsek Bertík poctil můj deník tím, že si na něj tak roztomile lehnul.

Přeji hezký den.
Iris :V

12 komentářů:

  1. Húúúúúú, vždyť to je tak tak tak tak tak moc úžasné! Úplně tě obdivuji, jak jsi to dokončila. A jako, v dobrém čase, mně jen čtvrtka Tohle není kniha trvala přes půl roku, jsem hrozně pomalá. :D :D Ale hlavně, že tě to všechno bavilo, to je myslím hlavní účel tady těch věcí, né snaha o nějaké obrovitánském umění nebo wow efekt, pro mě se to pravé kouzlo skrývá právě v tom, že je to právě tvůj výtvor a ty jsi nad tím strávila ten čas, tak hlavní, že jsi spokojená ty. :3 ^^

    OdpovědětVymazat
  2. Velice kreativně vyřešené úkoly :-). Krásný deník! Budeš mít tolik vzpomínek na plnění jednotlivých stran :).

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem strašně ráda, že jsme obě deník ve své podstatě dokončily, že jsme to udělaly tím (pokud se na tom stále ještě shodneme) nejlepším destruktivně kreativním způsobem a že jsme si to fakt užily, místy určitě. Těšilo mě být součástí tvého deníku tak, jako tys byla součástí mého. A je fajn, že máme dobrý fotky. A Bertík určitě taky ocenil polštář. :D
    Hm, moc mě toho nenapadá. Snad jen, že ten závěrečný článek taky konečně musím udělat a že se těším na kočky. :D :)

    OdpovědětVymazat
  4. :-) Ta stránka negativních myšlenek o sobě samé je fakt hrozná :D :D Asi bych nikdy neměla odvahu číst to po sobě znova..
    Celé je to moc pěkné. Sice pro Wreck This Journal nebudu mít nikdy asi úplně to správně pochopení, ale což :-) V tvém a Vlastině podání mě to bavilo.

    OdpovědětVymazat
  5. Hodně mě to pobavilo. Zvlášť některé části. Moc pěkné :)

    OdpovědětVymazat
  6. Máš můj obdiv..taky bych si přála mít tolik vytrvalého a tvořivého ducha :)

    OdpovědětVymazat
  7. No koukám že ses pěkně vyřádila, zatím snad nejpovedenější, co jsem viděla :-).

    OdpovědětVymazat
  8. Zrovna dneska jsem taky četla a koukala na Vlastin deník, tak mohu dobře porovnávat. A ani to nevypadá, že byste od sebe nějak výrazně opisovaly, každá máte ten (ne)deník vytvořený po svém, ale stejně tak pěkně, barevně a kreativně. Jak jsem psala Vlastě, já sama nevím, jestli bych si ho pořídila, protože ničení něčeho, co vypadá jako kniha, je pro mě absolutně nesplnitelné, i když mě lákají všechny ty kreativní zkoušky a vyzkoušet něco nového. Zajímaly by mne i ty ostatní svazky jako Tohle není kniha a to druhé, o čem se zmiňuješ - o co tam jde a jaký na to máš názor. Jen jsem po tom pokukovala a zajímalo by mě, jak moc se to podobá Destrukčnímu deníku.
    Mimochodem pěkně kreslíš :) úkol, nakreslit něco levou rukou byl hračka, i když se to množná dalo prostě chápat jako "opačnou" rukou? :)
    Jinak pěkný zbytek víkendu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) No, názor - kdybych na to měla jiný než kladný názor, nepořizuji si to. :)
      S tou levou rukou je jasné, že se to dalo chápat jako opačnou rukou, ale vzala jsem to doslova, právě proto, že nás leváků je málo, ale přesto existujeme... ? :) (Možná to bylo myšleno právě tak. Aby měli leváci aspoň v něčem výhodu.)

      Vymazat
  9. Wau, toto je neskutočné! Narazila som na to len čisto náhodou, ale je to vážne super!

    OdpovědětVymazat
  10. Bože většina z toho je úplně geniální :D máš velké smeknutí mého ještě nekoupeného božího černého klobouku. Děkuju za vrácení chuti k Destrukčnímu deníku :) už se na něj práší dlouho...

    OdpovědětVymazat
  11. Jůůů, ten deník vidím prvně a strašně by se mi líbil, pro prostřední dítko :-)
    Ale kdyby ses přeci jen rozhodla ho hodit z Ještědu, řekni, půjdu s Tebou :-) Mám to kousek :-)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.