pondělí 8. února 2016

Filosofický tag

Na to, jak moc mám ráda tagy, jsem štítek tagy nechala spát nějak dlouho. Je to tím, že smysluplných tagů je málo, a také vás jimi nechci příliš zahlcovat neboť přece jen, tagy nejsou mou invencí, jde jen o mé odpovědi na cizí otázky. (I to je důvod, proč jsem si tolik oblíbila ask.fm.) Nedávno jsem ale na blogu Vidět v životě smysl narazila na něco, čemu se říká Filosofický tag, a jelikož já jsem bezpochyby velkej filosof*, rozhodla jsem se ho vyplnit. I když otázky mi místy znějí spíše jako testy morality, než jako otázky týkající se filosofie. Ale kdoví. Nejspíš to souvisí.


1. Konvertovala bys na jinou víru, kdyby tvůj snoubenec byl příslušníkem jiného náboženství?
Jsem ateista, nepřísluším k žádnému náboženství, nejbližší je mi však křesťanství (svými zásadami a tak obecně kulturou). Je vůbec možné konvertovat od ateismu? Každopádně, víru mi nikdo násilím do hlavy nevtluče. Kdybych snoubence opravdu milovala a k sňatku by bylo příslušenství k církvi nezbytné, asi bych do toho šla, i když samozřejmě záleží na situaci. Jak moc bych se musela omezovat a tak. Kdyby šlo o neortodoxní větev, asi by to bylo nejlepší.

2. Nastal konec světa a ty můžeš zachránit šest lidí. Pro koho se rozhodneš?
Jako první mě napadla rodina. Pak jsem se začala zamýšlet nad tím, jestli v mé rodině existuje šest lidí, které bych chtěla zachránit, a kteří by chtěli být zachráněni. Dobře. Nebo bych mohla zachránit světovou inteligenci, společně s mými oblíbenými spisovateli, kteří ještě neumřeli (správně, moc jich není).
Otázka zní, měla bych tuto možnost pouze já? Pokud ano, uvažovala bych dál. Pokud ne. pokusila bych se s ostatními lidmi, kteří mají tuto možnost, o nějakou systematickou záchranu světa.
Další otázka - co přesně by znamenal konec světa? Že vymřou všichni lidi, ale planeta bude i nadále obyvatelná? Nebo že bude nějaká velká přírodní katastrofa a Země se vrátí zpět do dob prekambria? Do poničeného světa bych možná zachránila jiné lidi než do světa zdravého.
Ale kdybych nad tím přestala přemýšlet a třeba bych neměla moc času na rozhodování, asi bych se porozhlídla po svém nejbližším okolí a popadla část své rodiny a pár milých známých. Abych nebyla na umírající zemi sama.

3. Je štěstí jenom iluze? Je reálné pouze pokud ho s někým sdílíš? Proč?
Myslím, že člověk může být šťastný i bez toho, aby své štěstí s někým sdílel. Ale je těžké nesdílet. I když je pak také těžké snést, když se rozhodnete podělit se o své štěstí, a ostatní vám ho smetou ze stolu a znechutí.

4. Jak by vypadal obal tvé biografie (napsané po tvé smrti někým, kdo tě nikdy neznal)?
Netuším, proč by kdokoliv měl potřebu psát mou biografii. Třeba se mi v budoucnu něco opravdu povede, ale zatím to nevím, takže to nejsem schopna posoudit. Ale asi by na ní mohla být moje fotka, černobílá a trochu rozmazaná (abych vypadala líp než ve skutečnosti), nějaký malý nápis, a hlavně by to mělo být všechno decentní, protože hodlám vést decentní život. Nebo spíše jsem dosud vedla decentní život.
Jelikož můžu zemřít kdykoliv, je bezpředmětné odpovídat na tuto otázku - kdybych umřela teď, nikdo by nepsal mou biografii, a zemřu-li později, kdoví, o čem by se tam psalo. Možná je to otázka pro lidi, kteří už v životě něco dokázali.

5. Kdyby nadávkami nebyla slova jako "ku-va" a tak dále, jaká slova by to byla?
Kdyby taková slova nebyla nadávkami, bylo by to proto, že:
a) prostě by se jim říkalo jinak, ale význam by byl stejný. V tom případě slova jako povětrnice, lejno, vagína nebo zadnice, případně úplně jiné výrazy, které ani neznáme, protože neexistují.
b) žili bychom v úplně jiné společnosti, s přehozenými hodnotami a kulturou. Za špatné by bylo považováno úplně něco jiného, protože svět by byl do určité míry naruby, a kdoví, jak přesně. Mohlo by se nadávat třeba jakýmkoliv jiným zaměstnáním - zahradnice? A třeba hrtane, noho nebo slino. Nebo nějak úplně jinak.

6. Napiš šestislovné přání do koláčku štěstí.
Možná štěstí najdeš v jiném koláčku.

7. Proč podle tebe existuje obočí?
Jako upomínka toho, že kdysi jsme byli chlupatí úplně celí. Nebo aby se nezodpovědná děvčata, jako třeba já, naučila o něco pečovat. Začalo to každodenním trháním obočí a teď už se umím i postarat o kytky.

8. Kdybys mohla mít v telefonu jenom jeden kontakt, na koho by byl?
Záleží na tom, jestli bych ostatní kontakty mohla mít napsané na nějakém vedlejším papírku. Pokud ano, asi bych tam prostě nechala jeden z těch nejpoužívanějších, třeba na mamku (můj telefonní život není tak vzrušující, jak se na dnešní dobu sluší). Pokud ne... Pokud ne a řídila bych se praktičností, taky by tam zůstalo mamčino číslo. Ale kdybych se rozhodla jít podle nějakého spirituálnějšího klíče, asi bych smazala úplně všechny kontakty. Nechat si jednoho nejdůležitějšího člověka je docela nemožné.

9. Tvůj bucket list je omezený jenom na čtyři položky. Co by v něm stálo?
Bucket list si nevedu. Zaprvé nejsem ten typ, který si divoce užívá, zadruhé nemám v plánu dožít se nějakého extra vysokého věku. Vlastně jsem si zkoušela dát takový seznam dohromady a ani čtyři body to nebyly. Ale tak, dobře. Chtěla bych si najít nějakého kamaráda (aspoň jednoho), po nějakou dobu žít v Katalánsku, pořídit si kočku a najít filosofický směr, s kterým se ztotožňuji.
Moje nereálné cíle zahrnují například vést sociální revoluci, ale to je trošičku mimo mísu.

10. Nejprve se ráno vzbudíš, nebo otevřeš oči?
Myslím, že provázanost těchto dvou záležitostí je přeceňované. Mnohdy mám otevřené oči dávno před procitnutím. Nevím, jak to mají ostatní, ale já určitě nejdřív otevřu oči a až pak se probudím.

11. Kde/díky čemu se cítíš nekonečně přitažlivá?
Když se vidím v zrcadle, někde náhodně, třeba na ulici, a na zlomek vteřiny zaváhám, jestli jsem to opravdu já. V tom pozitivním slova smyslu. Nemyslím to tak, že v zrcadle vidím sexbombu, vlastně bych nechtěla být žádná bomba; stačí mi vidět sympatickou tvář. (Tvář, ne osobnost.)
Nebo když mi někdo dá najevo, že mu nejsem tak úplně nepříjemná. Když mi někdo pochválí něco, co je mou permanentní součástí, takže ne šaty nebo boty. Třeba když mi někdo řekne, že mám hezkou barvu očí (a je jedno, kterým směrem přitom kouká).

12. Napiš básničku, kterou by sis nalepila na ledničku.
Existuje mnoho básniček, které mám ve velké oblibě, třeba Píseň podzimní od Verlaina, nebo Rimbaudovy Samohlásky, nebo ta všeobecně nenáviděná Poštovní schránka od Wolkera. Ale jelikož se jedná o lednici, vybrala bych tento epigram:

Skeptická modlitba

Bože milý!
Jsi-li?!
Chraň duši mou!
Mám-li jakou!?...
- Karel Havlíček Borovský

13. Bojíš se stárnutí? Proč?
Mě moc dlouhé stárnutí možná nečeká, takže toho svého ne. Ale jinak je stárnutí hrozná věc. Stárnutí tělesné schránky. Rozpadání tělesné schránky. A pak rozpadání ducha. Znám jednoho pána, který zestárl důstojně, a je stále důstojný, a pak znám jednu paní, v tom samém věku, která zestárla velice nedůstojně, a život měla úplně stejně těžký. Proto nemluvím o osudu. Tohle jsou prostě náhody, a to je to děsivé. Nechci zestárnout.

14. Je nějaká osoba, se kterou by ses chtěla opít, líbat a později to svést na alkohol?
Ano, takoví lidé prostě existují. Co k tomu napsat? Aspoň bych viděla reakci toho člověka. A kdyby to byla reakce záporná, aspoň bych z toho pak mohla vycouvat. Činy pod rouškou alkoholu bývají trochu... opodstatnitelnější.

15. Existuje dokonalost?
I sněhové vločky mívají porušenou krystalickou mřížku.
Já nevím, dokonalost, to je hrozně patetický pojem. Existuje dokonavost i dokonanost, ale dokonalost? Je to subjektivní pojem, každý vidíme dokonalost v něčem jiném. Pak bych se mohla pošťourat v genetické dokonalosti, ale bohužel se v genetice nevyznám.

16. Otevři libovolnou knihu s více než třemi sty stranami, nalistuj stranu 135, vyber jednu větu a napiš o ní.
Šli jsme ke komodě a otevřeli horní zásuvku.
Tato věta se možná zdá naprosto bezvýznamná, ale kdyby tenkrát tu zásuvku neotevřeli, neodehrálo by se dalších čtyři sta stránek. Navíc, podíváme-li se na tu větu zcela osamostatněnou od kontextu, můžeme si pod ní představit úplné cokoliv. Kdo otevíral zásuvku? Proč? Co v ní bylo? Měla věta vůbec nějaký význam? Kolikrát za svůj život jenom tak otevřeme nějakou zásuvku, za jakým účelem, s kým a jak?
(Věta je z knížky Stín větru od Carlose Ruize Zafóna)

17. Kdo tě dokáže nejvíc rozesmát?
Je pozastaveníhodné, že odpověď na tuto otázku se mění rychleji než odpovědi ostatní... Momentálně se cítím nejvíc pobavena životem a jeho spontaneitou. Souvisí to s mým pokusem o osamostatnění (jak jsem o něm psala v tom nechutném jarním článku), abych si prostě dovedla užívat život nezávisle na ostatních. Není to úplně lehké. Občas sama sebe rozesmívám. Občas se tajně zasměju druhým. Snažím se ale nesmát neslušně a jízlivě.
Třeba když někdo napíše "Love at first sigh" namísto "Love at first sight".

18. Cítíš se ve svém domově doma? Co pro tebe znamená domov?
Tohle je asi nejtěžší otázka. Sice jsem na toto téma už hodně četla a slyšela, sama jsem ještě nikdy neměla potřebu nad ním přemýšlet. Což znamená, že se cítím ve svém domově doma, jinak bych si už dávno stěžovala na všechny sociální sítě.
Domov je pro mě mimojiné taky praktické zázemí. Doma se můžu v noci odplížit na záchod a nikomu při tom nešlápnu na ruku, doma se můžu vzbudit v půl jedenácté ráno a nikdo mě rovnou nevyžene na veřejný pranýř. Doma si můžu hodit nohy na stůl. Doma můžu jíst rukou. Doma si většinou nemusím na nic hrát, anebo můžu, když chci. Kdybych se chovala jako doma pokaždé, když mi někdo řekne "chovej se jako doma," asi bych neměla ani ten malý sociální okruh, který mám.

19. Napiš pár řádek z tvé oblíbené písničky.
Be afraid of the lame, they'll inherit your legs. Be afraid of the cold, they'll inherit your souls. Be afraid of the cold, they'll inherit your blood. Apres moi, le déluge. After me comes the flood.
Февраль. Достать чернил и плакать! Писать о феврале навзрыд, пока грохочущая слякоть весною черною горит.
Regina Spektor, Apres Moi. Ruská část je první sloka básně Únor od Borise Pasternaka. Miluji ruštinu. A únor taky.

20. Jsi tím samým člověkem, jakým jsi byla před 2,5 lety?
Prakticky vzato ano, žádné genetické změny, o nichž bych věděla, neproběhly. Jinak... nějak se nedokážu smířit s tou představou, že jiná životní etapa = jiná já. Jsem to pořád já, i když život běží. Já, i když jsem už jinde. Takže ano, jsem ten samý člověk jako když mi bylo čtrnáct.

Tento tag mi dal docela zabrat, co se týče času, ale bavilo mě ho vyplňovat. Ač jsem vás možná zklamala, protože se netopím v temných filosofických hlubinách, ani nevznáším v zářných výšinách lidského nadjá. Budu ráda, když tag vyplníte taky. A kdybyste někdy někde viděli zajímavý tag, budu moc ráda, dáte-li mi o něm vědět!
Také jsem se rozhodla vytvořit malý blogový dotazníček. Zabere opravdu chviličku, nebudete v něm muset nic vypisovat. Chcete se zapojit?
I dnes vám děkuji za pozornost.
Iris :V
* ironie.

9 komentářů:

  1. Hm, tenhle tag se vážně povedl. Otázky i odpovědi.
    Pobavila jsi mě s těmi možnými nadávkami v páté otázce. Vždycky mě bavilo zkoumat původ nadávek, které používáme. A proč jsou to vlastně nadávky.
    Kdyby se někdo rozhodl psát tvou biografii a při třeba procházení tvého internetového života narazil na mě, dohlédnu, aby ta biografie byla přinejmenším decentní a bez pravopisných chyb. ;)
    Proč je Poštovní schránka od Wolkera všeobecně nenáviděná?
    Tenhle tag se vážně povedl a asi po něm sáhnu, až nebude co jiného napsat. A ironicky se za filozofa označovat nemusíš. ;)

    Pár tagů jsem našla, taky jsem nedávno něco hledala.
    http://tagovky.blogerka.cz/RANDOM-tagy/Pisen-TAG-otazky
    http://tagovky.blogerka.cz/RANDOM-tagy/TAG-jedno-slovo-otazky
    http://tagovky.blogerka.cz/RANDOM-tagy/Blogerska-prokrastinace-TAG-otazky
    http://tagovky.blogerka.cz/RANDOM-tagy/100-otazek-na-ktere-se-nikdo-nepta-otazky (tenhle se mi obzvlášť líbí :D)
    na těch stránkách je toho hodně

    OdpovědětVymazat
  2. To byl zajímavý tag! Některé otázky mi připadaly trochu, no řekněme hloupé - jako kterých šest lidí by jsi zachránila, kdyby byl konec světa a tys mohla zachránit jen šest lidí.
    Určitě bys vzala svou rodinu, leda byste byli rodina asociální, rozkmostřená a nenávidící se, což v tvém případě očividně není.
    Nojo nejbližší rodinu, ale co další? Babičky a dědečkové? A co kamarádi, ti nejbližší?
    Podobně miluju otázky typu, kdybys měla přijít o ruce nebo o nohy, co si vybereš.
    Ale poprala ses s těmi otázkami fakt dobře a promyšleně.
    Líbila se mi otázka na domov. Asi je to tak všude, že doma děláme prostě všehno, co si venku nedovolíme. Někdo chodí doma nahatej, někdo jí v leže, někdo usne nad knihou, někdo jí rukama :D Zauajala mě otázka na dokonalost - dokonalost je asi neexistuje. Ano, vločka je dokonalá, nebo skoro dokonalá. I duha je dokonalá, ale protože pomíjí docela rychle, ta dokonalost se ztrácí. Dá se říct, že dokonalá je symetrie, ale úplně dokonalá symetrie zřejmě neexistuje. O dokonalém člověku ani nemluvě... :D
    Nejcitlivější mi připadala otázka o stárnutí. Včetně velmi dobré odpovědi. Ano, stárnout se dá důstojně a stárnout se dá bolestivě. Stáří není nikdy lehké, protože člověk vidí, že jeho dny ubíhají a jde vstříc smrti. Někdo rychle, někdo pomaleji.A taky jsou tu různé bolesti a problémy a trocha zapomnětlivosti a hlavně pocit, že není důležitý.
    Ale stárnout se dá i ohavně, bolestivě, nedůstojně, s utrpením. Takového stáří se taky děsím.
    Dobrý tag, Iris.

    OdpovědětVymazat
  3. Mě se zase líbilo to s tou zásuvkou. No vážně. Každé ráno ji musím otevírat. Zásuvky jsou podle mě vtipná věc - když je nejvíc potřebujete, nejdou otevřít.
    Jinak ohledně dokonalosti (a symetrie, jak tady psala Van Vendy :)) - myslím,že jediná dokonalá věc jsou domy a jejich fasády. Možná proto, aby skryly to, co je uvnitř. Moc ráda chodím po ulici a koukám se nahoru - taky proto, že se pak nemusím dívat lidem do očí...
    tenhle TAG je super.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale to může být dost zavádějící. Někdy domy s krásnou fasádou neskrývají taková kouzla, jako oprýskané křivé baráky. :) (Vím z vlastní zkušenosti)

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    3. Máš naprostou pravdu. Ale i v těch dokonalych je ta pevná dokonalost, jistota, že jestli jim to umožníme, přežijí nás. Takovou dokonalost hledám i v patkách písmenek v knihách a na starých zašlých obrazech.
      Chápeš?
      Odkazy, do kterých člověk vložil to nejkrásnější ze své duše (/mozku)

      Vymazat
    4. A ano, staré domy skrývají objemnejsi kouzlo, než ty bez chybičky :)

      Vymazat
  4. Šestý bod mě upřímně pobavil :-)
    .
    Víš co je vtipný, Iris? Já si skoro přesně umím představit obal tvé biografie... a rozhodně by v mém podaní vypadal jinak. Byl by to paperback, bílý, možná bílý s linkami jako jsou v sešitě a byla by na něm jedna z tvých kresbiček sebe samé. :-)
    .
    Co se týče Bucket Listu, kočku rozhodně doporučuju, i kamarádi se s ní občas hledají snáze :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Doteď jsem nevěděla, co je tag, ale vypadá to zajímavě! :) Líbilo se mi tímhle způsobem nahlédnout do Tvé mysli a šestý bod mě také upřímně pobavil.

    OdpovědětVymazat