středa 18. listopadu 2015

Agnostik

Agnostik

Na modré obloze za městem
se mělká víra hříchem zdála.
Přilnula tedy k mým neřestem
a svět se změnil znenadála.


Stalo se v tu chvíli poprvé
to nebe baštou lidských předků,
ať už s krví nebo bez krve.
Teď nezbavím se němých svědků

nevinných vzplanutí podzimu
a vinných tichých lásek jara.
Snad jsem se prodala cizímu,
snad na víru jsem příliš stará.

Nabralo třetího rozměru
vší nebe, láska, tma i světlo.
Stalo se otázkou večerů,
co kdysi z prázdna život hnětlo.
.
Obloha zlověstně zahřměla,
snad Bůh mne káral břitvou v dlani.
Zvrať se v prach, umírej bez těla,

ať těžké je ti umírání.

-----------------

Přátelé, melu z posledního, ale blýská se na lepší časy. Tuhle básničku jsem napsala už dávno pradávno, a poslala jsem jí do té soutěže, o které jsem tady už nespočetněkrát naštvaně psala. Pojmenovala jsem ji Agnostik, protože mám ráda odborně znějící názvy. A ještě než se začnete zamýšlet nad tím, proč to tolik hapruje, dovolte mi malé vysvětlení. Pokoušela jsem se o jamb a prostě mi to nevyšlo. Je to daktyl-jamb-daktyl-jamb, nebo by alespoň měl být.
Tak to posílám do světa. Jo a nechci tím nikoho urazit, všechno je to jen takový myšlenkový pochod v mojí hlavě, který se vzal neznámo kde.
Mějte se a nebojte, budou tagy.
Iris :V

1 komentář:

  1. V téhle versologii se nevyznám, to přiznám na rovinu. Tedy, báseň se mi líbí ze čtenářského hlediska, zase mi evokovala spoustu myšlenek, ale nějaký daktyl a jamb jsem zde fakt nehledala. Možná tam je, možná není, možná se povedl a možná ne, já tímhle políbená příliš nejsem, úspěšně jsem to z loňska zapomněla, takže báseň jako laik hodnotím jako velmi vydařenou a do sborníku patřící. ;)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.