neděle 11. října 2015

Víme, nebo nevíme?

Když jsem si během dvou dnů na konci školního roku napsala a nahustila do hlavy "odborný" projev na téma agnosticismus, mísila se ve mně hrdost (na zodpovědně provedenou a podle mne zajímavou práci) a nervozita (z veřejné promluvy před celou třídou). Nakonec jsem to zvládla s pomocí dlouhé sukně zakrývající má rozklepaná kolena a zodaku, protože mé hlasivky ještě nebyly úplně v pořádku.
Pak ze mne opadla zároveň tréma i nadšení, patrně abych si mohla plně uvědomit obsah svých slov. Agnosticismus. Téma mého prvního a snad i posledního projevu. A také téma tohoto článku. Dlouho plánované téma, musím podotknout.


V následujících řádcích se pokusím stručně vysvětlit, co agnosticismus obnáší a zahrnuje, a také něco málo z historie, protože to tu nesmí chybět, že. Nakonec bych ráda shrnula svůj pohled na otázku víry versus vědy; ač v tom nemám docela jasno, najde se mnoho věcí, jež chci sdělit.

Agnosticismus je názor, který tvrdí, že veškerá tvrzení o existenci jakéhokoliv boha se nedají potvrdit, ale ani vyvrátit. Jinak řečeno, to, že bůh neexistuje, je stejně pravděpodobné jako to, že existuje. Existuje bůh (záměrně s malým b, protože není řeč o žádném konkrétním)? Neexistuje? Nikdo neví. A to je agnosticismus v kostce.
Dalo by se říct, že agnosticismus je dobrovolné a konečné přesvědčení o tom, že některé, zejména metafyzické otázky, prostě nikdo nikdy nezodpoví. Smíření s nevědomostí. Soužití s nevědomostí, nikoliv však soužení s nevědomostí.
Teď něco málo z historie, ale opravdu jen málo, abych vás neunudila k smrti.
Principy a myšlenky agnosticismu se objevovaly na světě už od věků; například ve spisech starořeckých filosofů nebo ve védské literatuře. Pod odborný název a teoretické shrnutí tyto myšlenky ovšem shromáždil až Thomas Henry Huxley, anglický biolog a darwinista, a v roce 1876 teorii agnosticismu poprvé představil na zasedání anglické Metafyzické společnosti. Jméno T. H. Huxleyho je tedy pro historii agnosticismu důležité asi tak jako Darwinovo jméno pro teorii evoluce.
Zajímavý je také vznik slova agnosticismus; je to složenina záporky a- a řeckého slova gnósis. (Gnósí se v době vzniku slova nazývalo náboženské poznání.)

Už od začátků své oficiální existence si agnosticismus snadno nacházel své odpůrce (vzhledem k tomu, o jak těžko uchopitelnou teorii se jedná, možná snáze než příznivce). Tak už tomu bývá, když stojíte na pomezí; jste nezařaditelní. Agnosticismus, občas zjednodušeně nazývaný přechodem či nerozhodností mezi vírou v boha a vírou ve vědecké poznání, je kritizován jak ze strany teistů, tak z ateistického tábora. Hlavním důvodem je to, že pro první zmíněné se jedná o názor příliš ateistický a druhé straně zas připadne moc věřící. A také nerozhodnost je agnosticismu často vytýkána. Zde se nabízí prostor pro úvahu; je to nerozhodnost, nebo naopak rozhodné přesvědčení o tom, že zůstaneme nevědomí, ať se snažíme sebevíc? To ať si každý přebere po svém.

Mezi kritiky agnosticismu ze strany teistů patří například fyzik a filosof Blaise Pascal, ale i hnutí Hare Kršna. Z ateistů proti tomuto názoru vystoupili zejména marxisté, pro svůj odklon od víry a vyhrazený materialistický přístup. Agnosticismus má ale i své příznivce mezi významnými osobnostmi; například vědec Immanuel Kant a držitel Nobelovy ceny za literaturu Bertrand Russel se řadí mezi agnostiky.

To by byla trocha teorie. Chcete-li vědět víc, odkážu vás na wikipedii, odkud jsem čerpala informace do svého projevu (z něhož jsem vytáhla to nejdůležitější do uplynulých řádků tohoto článku). Například to, že i agnosticismus se dělí na poddruhy, je poměrně zajímavé, ale už tu s tím nebudu otravovat - přece jen, jsou to informace navíc.

Já prožila dětství v rodině nevyhrocených ateistů, je-li tento termín pochopitelný. Jako malá jsem milovala dinosaury, měla jsem doma plno plastových figurek pravěkých příšer a myslím, že jsem je uměla i vyjmenovat a nakreslit (v rámci možností, samozřejmě). Vůbec nevím, kdo mi poprvé vysvětloval pojmy víry, a jak a kdy jsem pochopila všechno toto metafyzické; snad oslavy Vánoc byly dobrou příležitosti, ale opravdu nevím. (Vlastně si nemyslím, že jsem někdy věřila, že dárky nosí Ježíšek. Vždycky jsem to spíš brala jako takovou blbárnu. Brala jsem si osobně, když se přede mnou jakožto před dítětem, které chce rychle vyrůst, cokoliv tajilo; ale o tom zase někdy jindy.)
Nikdo mě tedy nevychoval k víře, ale zároveň přede mnou ani nikdo víru nepomlouval. Měla jsem takřka ideální půdu pro vytvoření vlastního názoru. O ten se teď s vámi podělím.

Nemůžu se označit za věřícího člověka. Ani za ateistu. Ze všech náboženství je mi nejbližší křesťanství, a asi je to hlavně díky tomu, že vyrůstám v oblasti, kde je rozšířené a běžné. Ač je naše země statisticky plná ateistů, ještě pořád tu lze bezpochyby vnímat křesťanství jako původní základ kultury. Kdybych si musela vybrat náboženství, bylo by to křesťanství.

Díky dvěma letem Kořenů evropské kultury (v primě povinný předmět místo dějepisu, v kvintě volitelný a totálně skvělý pro nás humanitně zaměřené) můžu tvrdit, že vím něco málo o Bibli. Ač jsem ji nečetla a pravděpodobně ani nikdy číst nebudu, rozhodně ne celou. Mně osobně se Bible místy zdá jako pohádky, místy jako horor. Místy historicky podložené příběhy se mísí s čímsi, čemu člověk prostě musí buď věřit, nebo to zařadit mezi nesmysly. Bez urážky, prosímvás; já neříkám, že to tak nebylo. Možná je všechno úplně jinak, než si myslím, a možná opravdu Bůh stvořil svět a Eva snědla jablko ze Stromu poznání (ten strom mě nečekaně fascinuje a jednu dobu jsem se v něm snažila najít co nejvíc symbolů a významů - chcete-li si se mnou na toto téma popovídat, jsem připravena!) a všichni se prohýbáme tíhou dědičného hříchu. Je to můj ateistický přístup versus víra, že nevím, jak to doopravdy je, a to je ten agnostik ve mně.
Dalo by se o tom polemizovat děsně dlouho, takže raději ponechám tento stručný odstavec tak, jak je.
Vlastně bych docela ráda něčemu věřila. Tedy, přesněji, ráda bych věřila nějakému náboženskému principu. Líbí se mi teorie reinkarnace, vlastní například brahmánské odnoži hinduismu, ale tak nějak jí nemůžu uvěřit. Je to taková věc, o níž bych si přála, aby byla pravda, ale zároveň se mi zdá naprosto iracionální a neuvěřitelná.

Také mě baví zabývat se všemožnými náboženskými zvyky. Například judaismus je nesmírně zajímavá záležitost. Loni jsme byli se školou na kurzu v Praze a absolvovali jsme mimo jiné i dílnu o židovských zvycích a opravdu mě to bavilo, i když jsem si donekonečna pokládala otázku - chtěla bych tak žít, nebo se mi to jen líbí, že je to neobvyklé? Jak moc musí být silná víra ortodoxních židů? Do jaké míry to omezuje jejich život? ... a tak dále. Prostě, otázky zvyků a rituálů (jakýchkoliv náboženství) ve mně vždy vzbuzují prales úvah.

Na druhou stranu si uvědomuji, že i víra v teorii evoluce a tak obecně spoléhání se na vědu není nic jiného než víra. Klidně se mi za to vysmějte, ale nikdo nemůže říci se stoprocentním přesvědčením, že to bylo tak a tak. Darwinova teorie je stejně zajímavá jako teorie jakéhokoliv náboženství. Nerada bych se s vámi hádala o důkazech, protože celá tato otázka je velmi choulostivá a dá se kdykoliv jakkoliv překroutit, a já nevím, na jakou stranu ji překrucovat, neboť ač věřím tomu, že život se vyvinul z buňky a byli dinosauři a našimi předky jsou opice a blabla, jsem si vědoma toho, že to je jenom víra, s níž jsem vyrostla a jež je mi nejpřirozenější. 

Ráda si o víře povídám, když se najde někdo, kdo je ochoten připustit jakoukoliv možnost. A ráda bych si někdy pohovořila i s někým, kdo přísluší k nějaké církvi, ale zaprvé takových lidí moc neznám a zadruhé se mi to vždy zdá hrozně osobní a netaktní, vůči nim. Minulý rok se na volitelných Kořenech evropské kultury sešla taková dobrá skupinka lidí, s nimiž se dobře mluvilo o všemožných starověkých mytologiích a v závěru i o Bibli, ale když jsme stejné téma probírali v literatuře, byl to děs, protože to s námi nikdo pořádně neprobral a jen to po nás bylo žádáno v testech. Dle mého názoru je to tak, že když chcete někoho otevřít a "zviklat" pro náboženství, měli byste vy sami být otevření té druhé možnosti. Nebo mnoha dalším možnostem... záleží na úhlu pohledu. (A ten by měl být vždy flexibilní, ať už jde o cokoliv.)

Z uplynulých odstavců jste jistě pochopili, že nemám vyhraněný názor. Možná se vám zdám zmatená, ale poslední dobou mám pocit, že opak je pravdou; to, co se může okolí zdát jako zmatek, je agnostik ve mně. A ten je spokojený, klidný a rád, protože ví, že nemůžeme nic vědět.

Dovolte mi ale ještě jeden malý výkřik na závěr. Neskutečně mne vytáčí, když někdo pomlouvá či uráží cizí víru. Ať už jde o cokoliv. Princip Neznám - nerozumím - nesmyslně nesnáším je dle mě jedna z nejhorších věcí, s nimiž jsem se kdy setkala. Na víře není nic špatného. Víra je tak niterná věc, že by se zkrátka neměla urážet. Ať si každý věří, čemu chce. A vy do toho nerýpejte! Ač, jak jsem již psala, se zcela neztotožňuji s Biblí a například nevěřím celému novozákonnímu příběhu, ale to neznamená, že to budu rozhlašovat po okolí a vysmívat se cizí víře. Snažně i vás prosím, abyste se nad tím zamysleli a nedělali to. Děkuji.

Tento článek byl dlouhý, ale řekla bych, že ve své podstatě stručný. Například do úvah o církvích a sektách a jejich přívržencích a odvržencích jsem se ještě nepustila. Možná to nikdo ani nedočte. Možná se tu se mnou někdo bude chtít hádat. Jsem připravená takřka na cokoliv. Možná i na zítřejší prodlouženou.

Budu ráda, když mi sdělíte, jaký máte vy názor na věc. Jste věřící? Nebo tohle všechno moc nemáte v lásce?
Iris :V

10 komentářů:

  1. Předně nutno dodat, že jsem se při čtení opravdu nenudila.
    Také bych měla zmínit, že bych se o tom s tebou ráda bavila, ale jsem taková... nerozhodná. Ty jsi agnostik, který má jasno v tom, že nikdy stoprocentně jasno mít nebude, já nevím, čemu věřit a kam se přiklonit. Bibli jsem nečetla (chtěla bych), ty příběhy moc neznám, protože mi je nikdy nikdo neříkal. Můj táta je ateista, který se vysmívá katolíkům, že upálili Husa, mámin nejoblíbenější autor je Tomáš Halík. Jedny prarodiče to nezajímá a druzí jsou pokřtění, ale v jádru jim je to taky jedno. Tolik k půdě pod nohama.
    Já sama věřím, že bůh je v každém z nás. Bůh nebo třeba duše nebo svědomí, jak se to vezme. Každý atom se může brát jako božská částice (o tom jsem uvažovala celkem nedávno) a všechno má společný základ, "společného stvořitele". Nevím, jestli věřím biblickým příběhům, ale myslím si, že by se daly s trochou tolerance sloužit s Darwinovou teorií - jen je třeba do toho dosadit psychiku tehdejších lidí. Co kdyby těch šest dní, kdy Bůh tvořil svět, bylo odrazem mnoha miliard let, během nichž vznikal vesmír, planeta Země a život na ní? Co kdyby sedmý den byl dobou, v níž se nacházíme? Ale o tom by se dalo dost uvažovat a já na to takhle večer nějak nemám kapacitu...
    Určitě jsem chtěla napsat ještě něco, ale elegantně jsem to v návalu rozvášněnosti zapomněla. Když to sem připíšu později nebo zmíním někdy jindy...
    Možná nemám názor. Možná ho mám, ale nevím o něm.

    OdpovědětVymazat
  2. Byla jsem vychovávána v duchu křesťanství, protože na mě měla vliv babička, ale nikdy jsem se necítila jako pravý křesťan. Jako dítě jsem na události s tím spjaté chodila ze zábavy (na kalvárii jsem mohla sypat kytičky na cestu, v kostele zase zpívat a říkat básničky). Nikdy jsem nechápala modlení k Bohu. Pokud je mi nějaké náboženství nejvzdálenější, je to právě křesťanství. Pak judaismus. Obojí je podle mě až moc radikální a z mého pohledu se řídí mechanickými pravidly. Neohlíží se na okolnosti. Například potrat.

    Pořád hledám, čím jsem. Nejsem ateista, ale těžko agnostik. Možná se jednoho dne dohledám.

    Moc pěkný článek a souhlasím s odsuzováním neznámého. Je to kravina.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Iris, díky za poutavý článek! Dozvěděl jsem se o něm od Vlasty a jsem moc rád, že mi ho doporučila! :) Píšeš, že by sis ráda popovídala s někým, kdo patří k nějaké církvi, kdo věří. Vím, že samochvála smrdí, ale přesto si myslím, že já mohu být takřka ideální kandidát na pokec. Věřím totiž v Ježíše Krista, ale nemám Windows Vista a nejsem ani jehovista :) Do Boha jsem celkem cvok, a proto si píšu blog. Pokouším se tam dívat na víru legračně, ale někdy i opačně (tzn. vážně; nebo ještě z pohledu tzv. Zkušeného ďábla, který dává rady méně zkušenému kolegovi, jak pokoušet lidi - to vše jako funfiction na knihu "Rady zkušeného ďábla" od C. S. Lewise). Nabízím tedy rozhovor, ať už třeba formou komentářů pod jednotlivými tématickými články, nebo třeba e-mailem či po skypu... Neboj se mě zeptat na co chceš - při povídání se snažím držet zásady, že svého (názorového) oponenta považuji za potencionálního spojence. Respektuji tedy i odlišné názory a po vzoru Jana Husa se rád nechám přesvědčit na jiný pohled, pokud mi přijde skutečně lepší než ten, který aktuálně zastávám. Nechci teď znít kvůli tomu, co napíšu, namyšleně, ale nemůžu jinak, než prohlásit, že dosud mě nikdo nepřesvědčil o něčem lepším než je křesťanství, proto biblické křesťanství považuji za to nejlepší "náboženství" (a to v uvozovkách, protože ve skutečnosti nejde jen o dodržování nějakých nudných pravidel, ale je to o vztahu s živým Bohem - jakkoliv to může znít jako fráze, ale jsem připraven obhájit, že je to pro mě víc než papouškování křesťanské hantýrky). Můj e-mail je dvdkcr(zavináč)gmail.com

    OdpovědětVymazat
  4. Mám ráda lidi, kteří nad takovými věcmi uvažují :) Mnoho lidí odmítá jen přemýšlet o duchovních věcech. Agnosticismus mě neláká...přijde mi hodně zvláštní spokojit se do konce života s nerozhodností.
    Nepocházím z věřící rodiny, ale asi od deseti let věřím v Boha, léta jsem chodila do církve, ale bohužel i dost dlouho do sekty, o tom mám i článek na blogu. V současnosti pořád věřím v Boha, ale do církve teď nechodím, řekla bych, že to mám trochu komplikované, nicméně věřit jsem nepřestala nikdy a pořád je pro mě víra důležitá.
    Jo a na závěr jsme jen chtěla říct, že čerpat při referátu z wikipedie není nejlepší, jestli někdy půjdeš na vš, tak tam je to většinou přímo zakázané, aspoň nám řekli, že jestli budeme čerpat při eseji něco z wikipedie, tak máme rovnou pětku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Agnosticismus není nerozhodnost. Alespoň pro mě ne - a tímto článkem jsem to chtěla trochu vysvětlit, ale ať si to každý pojme po svém.
      Aha, to je docela blbé - některé články na wikipedii jsou sice blbé, ale čas od času se najde nějaký, který obsahuje dost informací a jsou i spolehlivé a kvalitní. Osobně si nemyslím, že by můj projev byl špatný, protože jsem čerpala z wikipedie; až mi to někdo řekne, budu se tím řídit.
      Díky za názor.

      Vymazat
    2. No, já jsme to tak pochopila - vlastně takové smíření s tím, že se člověk nerozhodne ani pro jedno.
      Vůbec jsem to nemyslela tak, že by tvoje práce byla špatná, protože jsi čerpala z wikipedie :) Spíš jsme to myslela jen jako upozornění pro budoucnost, že jsem se s tím fakt sama setkala, že někdy i na sš a určitě na vš se wikipedie nedoporučuje nebo přímo zakazuje.

      Vymazat
  5. Více mě zajímá, co pravda je, než to, co bych si přál, aby pravda byla. - Richard Dawkins
    Jenom ti chci říct (jako věřící protestant, abych upřesnila) něco k tomu odstavci o pohádkách a hororu. Jde o to, že neodmítáme dinosaury či velký třesk a vývoj z opice. Bible je v podstatě "zastaralá". Jak měla před dvěma tisíci lety lidem naservírovat víru ve stvoření Bohem? Tehdy byla Země placatá. Věřím jen v to, že jsem tu díky Boží vůli. Třeba zrovna tento příběh, o ráji, božím modelování človíčka a stromu poznání je báje, obrazný příběh.Bible je pro mě přesto hodně důležitá kniha.
    Zajímavost: nejstarší příběh, který byl základem pro Pentateuch je příběh o vyjití z Egypta a Zaslíbené zemi.
    Tak. Nevím Ti jestli pomáhám, cítila jsem jen potřebu se trochu ohradit- měla jsem pocit, že si to vykládáš trochu zcestně :)
    Víra je podle mě jedno z nejtěžších témat. Těžko popsatelná. Nepopsatelná. Tvůj článek je obdivuhodný.
    Jak řekl výše uvedený Dawkins: Existence Boha je hypotéza.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, tenhle článek jsem psala už hodně dávno a dneska bych ho už třeba napsala jinak, trochu se za něj stydím.
      Děkuji.

      Vymazat
    2. To chápu. Není ode mně zrovna milé, že se ozívám po takové době.

      Vymazat
    3. To chápu. Není ode mně zrovna milé, že se ozívám po takové době.

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.