pátek 9. října 2015

Týdenní třídění VI.

Vítám vás v dalším týdni. Nebo spíše na konci dalšího týdne. Abych pravdu řekla, pomalu přestávám vidět smysl svých Týdenních třídění (to brzy? nebo je naopak obdivuhodné, že jsem se držela stejné věci již pět týdnů?); nemyslím si, že něco opravdu třídím, a času na čtení je tak málo, že ani knižní úryvky se na konci článků neudržely.
Tento týden byl ale ještě zajímavý, a možná ještě bude, takže si dávám ještě jednu šanci. Jsem víceméně pozitivně naladěná a vlak na konci tunelu vyhlížím s láskou. Vypadá to, že dnešní třídění by mohlo dopadnout dobře.


Jsem pyšná na svůj pattern blocking ve skříni (miluji vzory)

Volný a napjatý týden
Posledních pět dní se seběhlo tak nějak zajímavě a docela přívětivě. Obyčejné školní vyučování jsme měli jenom v pondělí a úterý a pak byly akce. Ve středu jsme jeli do Prahy na generální zkoušku filharmonie. Nebylo to špatné - hráli jednu extrémně moderní světovou premiéru, pak violoncellový koncert a nakonec Osudovou symfonii. Ale nejvíc se mi líbil strop v Rudolfinu. Ono Rudolfinum celkově je super barák. Ve čtvrtek jsem spolu se svou třídou a oktávou absolvovala literární dílnu, která spočívala v tom, že nám do školy přijely tři české spisovatelky, rozdělily nás na tři skupiny a pak jsme dělali všelicos.
A všechny tyto aktivity obklopovala obava z blížících se obhajob projektů. Jako když uniká plyn, ale nejste si tím jisti. Nutno podotknout, že počasí se této ponuré době ochotně přizpůsobilo.

Světlý bod
V pondělí jsme měli laboratorní práci z chemie a nic nevybuchlo! To je snad dostatečně pozitivní zpráva pro zařazení mezi světlé body. Světlý bod byl nepochybně také to, že si v tanečních nikdo nevšiml, že nám to vůbec nejde. Tedy, ti lidé, do kterých jsme naráželi, si toho možná všimli, ale jde o všudypřítomné instruktory. Není to nic příjemného, když celý sál ví, že "Vy netančíte foxtrot, ale nějakou podivnou verzi waltzu." (Upřímně, není foxtrot opravdu jen zmutovaný waltz?)
Již jsem zmiňovala výlet do Prahy. Líbil se mi, protože to byl nový zážitek - ale sama od sebe bych se na koncert vážné hudby nejspíš nevypravila, chybí mi na to soustředění a trpělivost.
Čtvrteční dílna ve mně vzbudila rozporuplné pocity, ale asi byla dobrá. Každopádně jsem si ji docela užila, zbytek na mne dolehl až později. Ať už to je jakkoliv, byla jsem pochválena od paní Radky Denemarkové, která napsala například knihu Peníze od Hitlera nebo Příspěvek k dějinám radosti (aspoň tedy myslím, že se to tak jmenuje, nic z toho jsem nečetla, a má toho na kontě mnohem víc). Také mi bylo řečeno, že mám dramatický talent, s čímž nesouhlasím, neboť hrát jsem již zkoušela a vyšla jsem z toho jako ta, která má spíše talent vše dramatizovat. (Na téhle dílně jsem také přiznala, že si píšu blog. Ale adresu zatím nikdo nevyšťoural a předpokládám, že to ani nikoho nezajímá.)
No a nejsvětlejším bodem týdne je bezpochyby to, že jsem obhájila svůj projekt. Dnes v půl čtvrté, v učebně hudební výchovy. A docela jsem se bála, ale nakonec to bylo lepší, než jsem čekala. Komise se chovala mile a dokonce mi navrhla rozpracovat můj projekt do maturitní práce, což se mi zdá jako fajn záložní plán, kdyby mi nevyšly mé velkolepé psychologické plány.
Takže to mám za sebou. Hurá. Zítra má obhajoby septima, tak se tam na ně chci jít podívat, a doufám, že se pobavím.

Infantilní motivy na mých poznámkách k obhajobě zůstaly nepovšimnuty.

Tmavý bod
Tmavý bod jako středeční obloha nad Prahou, jako mé mínění o světě ve čtvrtek a jako dnešní večer. Nevím, fakt nevím. Samozřejmě nečtu a místo toho se válím po pohovce s počítačem na klíně. Opět jsem zjistila, že netuším, kdo vlastně jsem, a také že nadměrečně používám všemožné tvary slovesa být. Pochybuji, že mě baví hledat synonyma a zabíhat do opravdových temných koutů své duše. Možná už tam nejsou žádné zástupné výrazy. Možná bych ve svých skrytých zákoutích nenašla nic nového. Vážně mě nepřepadají deprese (a když už, nevím, co bych měla zničit dříve, ale to nechme stranou); jsem jen trošičku zmatená, zamotaná, a chvílemi nevím, na čem jsem.
Ale napětí asi musí být. A nelze říct, jde-li o pozitivní či negativní napětí, neboť kdyby to šlo, už by to nebylo takové napětí.

Čtenářský koutek nebude - nedávno jsem si na cestu ale vzala divadelní hry bratří Čapků a zaujalo mne zejména první dějství hry Ze života hmyzu.

Na závěr jedny afektované zuby (a ten krásný ďolík, o kterém nikdo neví, proč tam je).


Zamilovala jsem se do této smutné písně s dokonalým videem. Každý milovník přirovnávání koček k lidem zamáčkne slzu. (Já jednou promítla celou svou milostnou trabli do příběhu o kočkách, nesmějte se!)

Děkuji a mějte se hezky.
Iris :V

1 komentář:

  1. Poslouchám písničku, ani se moc nesoustředím na text, zachytávám jen slova, slovní spojení, věty... brečím. Jsem tmavým bodem tohohle třídění, když píšu tenhle komentář. Promiň.
    V Rudolfinu jsme kdysi byli s rodiči na nějakém klavírním koncertě, ale bylo to opravdu dlouhé a pak už nezáživné. Ale jinak ta budova má opravdu kouzlo. Tu literární dílnu bych taky někdy chtěla zažít. Je fajn, že máš dramatický talent nebo talent vše dramatizovat, lepší než nic... :)
    Myslím, že sloveso být používáš přiměřeně. Nechtěj vidět můj deník... :) (mimochodem, dnes jsem si do něj srdce vylila už třikrát, ráno po podivném snu, odpoledne a teď večer po uslzených tanečních..)

    Věřím, že dáš těch Třídění aspoň deset. Smysl to bude mít tak za půl roku, za rok, za dva, až budeš chtít vzpomínat. :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.