čtvrtek 1. října 2015

Týdenní třídění V.

To to letí. Jedno třídění za druhým. Možná, že jsem si před měsícem dala malé předsevzetí, že prostory mezi týdenními články budu vyplňovat něčím nevšedním; jenže bohužel, tentokrát se mi to nepovedlo a dnes se tedy setkáváte už s druhým tříděním v řadě. Doufám, že mne za to nezatratíte. Myslím, že tentokrát mám co sdělovat.



Výprava za dobrodružstvím
Na konci Týdenního třídění, jež vzniklo minulý pátek, jsem možná zmiňovala nějakou malou výpravu za dobrodružstvím. Nerada věci pitvám dopředu, proto jste se nedočkali ničeho víc než útržkovité zmínky; dnes vám můžu povyprávět o tom, jaké to bylo trávit víkend s Vlastou. Tedy, povyprávět - jelikož Vlasta je velká fotografka, bez obrázků by to nebylo ono. Takže se zde budete moci pokochat i (na tento blog) nezvykle profesionálními fotkami.
I návrat do domácího prostředí proběhl nečekaně bez větších komplikací. I když mi v dokumentech leží nejmíň dva rozepsané články a také zoufale syslím básničky, abych měla co vytasit v nějakém dalším dramatickém mezidobí (trimestrální testy jsou tu coby dup).

Světlý bod
Jako první bod této kategorie musím určitě zmínit víkend u Vlasty. Nejdřív jsem se toho bála, protože nejsem zvyklá někoho navštěvovat a už vůbec nemám nacvičený celodenní společenský mód; také má doba usínání a vstávání je poněkud neslučitelná s okolním světem. Ale nakonec to dopadlo nad má očekávání. Dokonce si Bertík, Vlastin pejsek, oblíbil můj Destrukční deník. V sobotu jsme jely na Kladno, abychom naplnily předsevzetí pořídit si stejný kousek oblečení, a v neděli se nám podařilo natočit plánovanou Diskusi o denících. Víte... je to docela zvláštní pocit, najednou viset někde na veřejném internetovém prostoru, i s tím příšerným hlasem a divnými gesty mně vlastními. Ale zároveň je tak zvláštně pěkné mít za sebou nějakou šílenou věc, kterou bych sama od sebe neudělala.
Také jsme absolvovaly výlet do města Slaný, kde jsem mimo jiné ztratila stránku z deníku, a poslaly jsme stránky po vodě, a také jsme stihly zhlédnout film Frozen (i přesto, že internet dělal čest jeho názvu a byl tak trochu zamrzlý).
No prostě. Další článek shrnující můj Destrukční deník očekávejte nejspíš až tu věc celou dokončím, abych mohla přiložit listovací video (to bude snazší, neboť tam nebude vidět má fyzická schránka), takže některé fotky přiložím už na konec tohoto třídění.
Takže Vlasto, světlý bode, díky za ty dny.

I taneční nabírají zajímavých rozměrů. V pondělí se slavil Václav, tudíž naši lekci přesunuli na úterý. A hned to bylo stolování. Nevím, jestli je tahle obskurní akce běžná; každopádně, není-li, o nic moc nepřicházíte. Prostě tam sedíte a hotelovka vás obsluhuje a vy asi máte poslouchat výklad toho pána, co vás jindy učí tancovat, ale v podstatě nemusíte, když nechcete; jedná se o instrukce k silně nóbl situacím, jichž se s trochou štěstí nikdy nebudete muset účastnit.
Já si na svém stolování poseděla od půl deváté (mělo to začít v osm, ale z neznámých důvodů nás nechali akademickou půlhodinku vyčkávat v předsálí) asi do půl jedenácté (protože nám dlouho nenesli konvici s vodou na čaj, a pak jsme ten čaj museli dopít, logicky). Ale zasmála jsem se a pobavila s pár neznámými lidmi a jednou jsem se zase cítila jako extrovert. Což bylo příjemné.

Tmavý bod
Projektová horečka opadla. To znamená, že se pomalu, ale jistě blíží další stresová situace, tedy obhajoby našich nádherných prací. Bude to už příští pátek.
Taky přišla doba prvních probraných látek a tak ze všeho píšeme testy. Je to děs běs. Také jsem na sebe naštvaná, protože nic nestíhám, a už vůbec ne psát něco kloudného na blog a získávat si čtenáře. Dobře zamýšlené anketky v menu jsem se zbavila, protože jsem zjistila, že vlastně nikdo nechce, abych se přesouvala na blogspot, a to je mi líto, ale chodit zpět by byla zbabělost (obzvlášť jen kvůli pár anonymním záporným hlasům).
Nejvíc mne ovšem štve, že se moje matka rozhodla bezdůvodně na mne řvát, s čímž fakt nevím, co mám dělat. Jestli jsem já náladový hysterický nerv, který se neumí správně ani nadechnout, nebo naopak. Ale nechci to tady řešit moc podrobně. Doteď to všechno šlo docela dobře a nemám žádný nápad, co je to moje špatné chování, protože já se chovám úplně jako vždycky. Prosím, nevyjadřujte se k tomuto do komentářů, stejně to tady nevyřešíme (pokud vůbec někdo má v plánu nějakou odezvu psát, to je další otázka; proč mám tiché čtenáře?!), chci se jenom někam vylít.
Tak jsem se vylila.
(Občas se mi taky stýská po mých starých časech nevolností, protože teď tloustnu, ač nijak extra nežeru. Chtělo by to trochu rozhodit.)


A teď pár optimistických fotek ze zmiňovaného prodlouženého víkendu, abychom nekončili depkou ani dneska.



(Slaný, kostel Sv. Gottharda)



(Fotky na poli fotila Anička, Vlastina sestra. Dobrá fotografka, že?)

Tak zas někdy (nebojte, myslím na vás).
Iris :V

3 komentáře:

  1. Protože lidi asi štve obtížnější přidávání komentářů :D
    O hodině strávené stolováním jsem neslyšela :) Jako jo, řekli nám k tomu něco, ale jen v části hodiny! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem moc ráda, že se ti u nás líbilo. Já jsem si to taky ohromně užila. :) Ale příště si fakt musíme nějaký film stáhnout předem. :D
    A samozřejmě mě těší i tvé taneční. My včera tančili valčík a polku a já myslela, že umřu. :D
    Tvé tmavé body chápu, ale nebudu se vyjadřovat, stejně uznávám, že by to ničemu nepomohlo. Jsou věci, které neovlivníme a které se dějí nejen nám... :) Hlavu vzhůru a doufám, že aspoň všechny testy se povedou. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Na taneční jsem nechodila, ale přijde mi hrozné, končit o půl 11. To bych asi už spala u stolu :D. A víkend s Vlastičkou musel být úžasný, jsem ráda, že si tak moc rozumíte :).

    A k těm tmavým bodům, mohu jenom citovat jedno japonské přísloví: ,, Za mraky vždycky svítí slunce." ;).

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.