čtvrtek 11. června 2015

Ulicemi

Ulicemi

Léto je luna má a letos tolik jasné.
Však při své slabosti tuším, že jednou zhasne.
Jdu letní ulicí, kde vzduch se mísí v hřích,
okolo továrny - chci tonout v povětřích.

Jdu letní ulicí jak dítě prostovlasé,
ač tíha dědictví mne prolamuje v pase.
Jdu letní ulicí a tak se rodí klid.
Už nechci utíkat - chci navždy pouze jít.

Po ránu tone hlas. Svítání čeří strach.
Jak dítě bezbranné zas toužím po hračkách.
A čím dál později vyhlížím ranní zář.
Můj přítel jediný už není kalendář.

Léto je luna má. Však letos tolik jiné.
Ach, nehyň ještě dnes, ach nehyň, matčin stíne.
Utonu v povětří. A tohle je můj hrob!
Vězte, že tělo mé pohřbíte bez útrob.

Až padnou v ulice květiny povadlé,
nebudu tvář za sklem. Budu tvář v zrcadle.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.