pátek 11. září 2015

Týdenní třídění II.

Tak jsem tady zase.
Měla bych dělat něco jiného. Přesněji, měla bych psát. A potom se uložit na nějaké pohodlné místečko a nechat si televizí vymýt hlavu, abych si mohla odpočinout. Cítím se tak nějak zahlceně. Ani dobře, ani špatně; prostě plně. Možná by se to dalo přirovnat k lehčí verzi stavu, jímž jsem trpěla letos v únoru. Tentokrát se ale cítím spíš unavená vším očekáváním toho, co má přijít, než nešťastná ze stagnace. Je toho moc, vzdávám to, jdu spát.
Jsem prostě člověk, který se až příliš snadno dostane do krize.

Mám novou voňavou knihovnu a taky úplně úžasnou kabelku. Ať žije bílá stěna.

Rozjezd
Poslední týden - nebo spíš první pořádný týden. Je za mnou. Snažila jsem se začít nově a jinak, ale nevím nevím, jak a jestli vůbec se mi to vede. Vyrobila jsem si hezký barevný rozvrh hodin, který si nosím s sebou v úkolníčku, to abych pokaždé věděla, co mě kdy čeká. Funguje to. A vlastně, sexta je zatím docela fajn. Mám osm hodin denně, ale to už jsem jednou psala. Snažím se alespoň trochu se bavit s lidmi okolo sebe. Už dvakrát jsem si na biologii sedla vedle jedné (celkem) milé holky; poprvé kvůli tomu, že na mém separovaném stolku u kostlivce ležely nějaké těžké desky, a dnes prostě proto, že se mi chtělo. To je pokrok, řekla bych. Aspoň něco. Akorát teď mám pocit, že s ní nějak moc hovořím a neorientuji se v h(e)lenkách a nálevnících, ale to nevadí, stejně mě tyhle věcičky téměř nezajímají.

Světlý bod
První položku tohoto výčtu jsem zmínila už před chviličkou, tedy to, že jsem se začala socializovat, ale uvidíme, jak mi to dlouho vydrží. Momentálně (= dnes odpoledne) se nacházím na mrtvém bodě; netuším, jestli bych se radši zahrabala pod deku a zůstala úplně sama, nebo šla do nějaké husté společnosti a tam zachytávala cizí pohledy.
Další světlý bod je to, že jsem zvládla pondělní první taneční. (To ovšem znamená, že teď se bojím těch druhých, chápejte.) Možná je to divné, ale mnohem více než tance samotného se obávám pánské volenky. Jako jsem tak nějak domluvená, ale kdoví, jestli to pořád platí. A ten světlý bod, tedy. Pamatuju si jive! Nebo jak se to píše. Prostě takový ten divný sem-tam hopsavý tanec.
Také jsem v poslední době vyplodila asi dvě básničky. Nejsou nic moc, ale znáte to - aspoň něco. Možná si je i zvěřejním.

Pamatujete, jak jsem minule psala o školní knihovně? Tak opravdu funguje. Už jsem si tam dokonce našla i knížku, kterou mám za úkol interpretovat na hodinu literatury, a až dopíšu projekt, hned si ji chci půjčit. A konvice, hrníčky a čajíčky taky jedou. Vlastně je dnes už téměř nemožné potkat mě bez hrnku čaje.
A jako světlý bod bych možná mohla zmínit i to, že příští týden nejdu do školy. Celá sexta a septima má volno, abychom mohli pracovat na projektech, což v praxi znamená, že to moc volné volno není.
Takže...

Tmavý bod
Budu muset celý příští týden pracovat na projektu. Hlavní náplní mé práce je nakonec rozbor textu a vlastně se ani nebojím, že bych měla podprůměrný počet stránek (minimum je pět i s úvodem a závěrem, to by měl dát každý, i já); spíš mám strach z metafor, metonymií, synekdoch a tak. Zdá se mi, že cokoliv může být všechno toto naráz. Vám ne?
Mega tmavým bodem je to, že mi teď absolutně schází čas na čtení. Tudíž vás dnes nečeká žádný nový úryvek z knížky. První díl Ubožáků jsem ještě pořád nedočetla, i když jsem už na začátku třetí knihy. Také mám už dobu rozečtenou jednu anglickou knížku, jmenuje se The Bluest Eye od autorky Toni Morisson a je krásně smutná, ale i přes veškerý zájem čtu cizojazyčné knihy spíše z donucení, takže vás nechci zahlcovat anglickým úryvkem.

Také nemám vůbec na nic čas. Tedy na nic, čemu bych se chtěla věnovat. Ráda bych psala, mám dost nápadů, ale čas schází. Začalo to všechno nějak rychle. Škola a úkoly, které zaberou dost času, ač jsou třeba krátké (když se jich nahromadí moc, trvá to všechno pěkně dlouho). Klarinetové záležitosti, především kvarteto, s nímž se letos připravujeme na soutěž komorních souborů. Taky jsem se dnes ráno dozvěděla, že mě zase někdo omylem zapsal na hudební nauku a že už mám první absenci, aniž bych vůbec věděla, že jsem někde měla být. To je takový humorný, polotmavý bod.
Chodím pozdě spát a k ránu se mi zdají živé sny, třeba že jsem v Austrálii nebo tak něco. Jako bych nestačila pořádně nabrat dech a všechno se rozebíhalo a táhlo mě to za sebou.
Ještě že si můžu vařit ty čaje v knihovně. Až příště pojedeme do Ikey, koupím si tam dvě čajová sítka a rozdělám ten balíček sypaného zeleného čaje s jasmínem, který tam stojí na polici netknutý, protože všichni chtějí kafe.

Tak to i dnes zakončím tak, jak se to končit nemá. Toto je vše, co jsem chtěla sdělit, konec. Během týdne se mi neshromáždilo moc fotek. A vůbec, je možné, že v dalších týdnech se ode mne dočkáte pouze sešitů a tužek a školních zápisů a sem tam nějakých bot, protože z toho se skládá můj život.
Doufám, že se vám moje Týdenní třídění nezdá jako nezáživná hloupost. A jestli jo, prosím, buďte té dobroty a nezraňujte mou rozklepanou dušičku tím, že si to nenecháte pro sebe.

Úkolníček







1 komentář:

  1. přikládám komentář psaný 12.9.2015 :)

    Neumím si představit osm hodin denně. Našich pondělních devět je lepší než pátečních šest, protože třeba zrovna včera jsme psali dvě písemky a ani jedna se mi nejspíš moc nevydařila. Hm, bezva začátek. :D O.o
    Jsem strašně moc ráda, že nejsi sama - i když se se spolužáky bavíš o hloupostech (no, o těch se koneckonců můžeš bavit s kýmkoliv, třeba i se mnou :D), je to určitý druh komunikace a tou se my lidé prý máme vyznačovat. Snad to vydrží. :)
    Ze svého pohledu bych řekla, že se druhých tanečních nemusíš bát, pokud se první vydařily. Už se těším, až si zase budeme sdělovat svoje dojmy. :) (po včerejšku zase nějaké nové mám :))
    Asi neumím úplně docenit náročnost tvého projektu a obecně plnost odpolední - řekla bych snad jen to, že strašně obdivuji, jak svědomitě (ve větší či menší míře) plníš povinnosti. Já bych taky měla cvičit na lesní roh a připravovat se pořádně na hodiny, ale většinou si úkoly napíšu o přestávky ve škole a doma nedělám... nic. Píšu básničky, poslouchám hudbu, chodím ven se psem nebo s Bětuškou. Taky nečtu. Stále jsem asi na padesáté stránce. Dneska snad pokročím, nebo zítra... :)
    Posílám posilňující úsměv. :) Brzy budeš mít projekt za sebou a pak to snad zase bude trochu jednodušší. :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.