pátek 4. září 2015

Týdenní třídění I.

Tak už to začalo. Vstávám okolo půl sedmé. Každý den končím po čtvrté hodině. Domů se vracím mírně unavená. Penál je v plném provozu, mám svou skříňku i poličku a chystám se shánět poslední sešity, neboť někteří profesoři mají nevyzpytatelné požadavky. Pomalu se smiřuji s tím, že jsme jedna z nejstarších tříd na škole - a je to příjemný pocit.
Do letošního roku jsem se rozhodla, že se pokusím zavést novou sérii článků. Bude se jmenovat Týdenní třídění a toto je první díl. Jak sám název napovídá, měl by vycházet každý týden, pokud možno ve čtvrtek - tentokrát to prostě nevyšlo, nejsem z toho zrovna nadšená. Mým cílem je nejen dokumentovat svůj všední život, ale také udržet tento blog při životě (alespoň přiměřeně).


Co se týče formátu těchto týdenních přehledů, ještě asi není tak docela hotový. Ráda bych v běhu času rozšířila stávající kategorie na podkategorie a tak celkově to celé zpřehlednila a zdokonalila. Dnešní článek bude prostě začátek. Stejně jako školní režim, i mé třídění (jež bude dnes nejspíš připomínat zmatek) se teprve rozjíždí, dejme tomu čas.

...Proto nemá cenu aktuální uspořádání článku mnoho vysvětlovat. Prostě krátké aktuální shrnutí, pár světlých a tmavých bodů, na závěr kraťoučký úryvek z knížky, kterou mám rozečtenou (protože Teaser Tuesday je skvělý nápad, ale na realizaci příliš krátký) - a časem možná přidám ještě nějaký bod týkající se školy a informací v ní získaných. Prosím, kdyby vás napadlo ještě něco, nějaký bod mého života, o němž byste si rádi každý týden něco málo přečetli, napište mi to!

Začátek
Kdysi v minulých letech jsem zmiňovala, jak hektické a rychlé bývají na naší škole konce školních roků. To jsem ale patrně zapomněla na jejich zářijový protějšek. Začátky se možná tváří klidně, ale rozhodně takové nejsou. První den máme krátké zahájení a takzvané Ručičky, oficiální vítání nových primánů. Hned vám vysvětlím ten podivný název; v mezipatře se nachází taková zeď, kam každý student primy obtiskne svou dlaň namočenou v barvě (my měli tmavě zelenou, letos byla stříbrná). Zeď je po necelých pětadvaceti letech existence školy plná obtisků a vesele barevná. Je to fajn. Akorát je mi líto, že jsem už dávno zapomněla, který obtisk dlaně je můj. No a po této oficialitě se jde domů. (Nebudu tu rozebírat, že už poněkolikáté jsem z Ručiček neviděla vůbec nic, jen slyšela jména, protože se přede mne nacpal neuvěřitelný chumel o pár hlav vyšší, než já.)
Další dny už ale běží podle normálního rozvrhu. Středeční nultá hodina odpadla a ve čtvrtek a pátek mám od devíti, takže od osmi mne čeká až pondělní laboratoř z chemie. A vůbec. Nehodlám tu vypisovat každý detail, to by bylo plané plácání.

Světlý bod
Bála jsem se do školy, ale nakonec to dopadlo docela dobře. První den se neodehrál podle mých katastrofických očekávání. Dokonce mám doma i kartičku na taneční kurz. A nechci to zakřiknout, ale možná mám i tanečního partnera. Takže to je světlý bod. Co dalšího?
Ještě se něco najde.
Jak jsem už zmínila v Back To School tagu, byla mi opravdu přidělena samostatná skříňka. To znamená, že ji nemusím s nikým sdílet. Nejsem jediná, komu byla udělena tato výsada, a ani vlastně nevím, proč zrovna já (že by odměna?), ale je to skvělé. Navíc se nachází na takovém hezkém místě. Od primy jsem setrvávala v první uličce; posledním rokem už se to zdálo trochu zvláštní, protože kolem mne se ochomýtali studenti primy a sekundy a prostě my kvintáni jsme poněkud vyčuhovali. Teď mám skříňku v předposlední řadě, číslo 74, a jsem nadšená ze změny a cítím se hrozně dospělá. Jak málo stačí k dětské radosti.
Další světlý bod.
Ve školní knihovně se chystají "velké věci". Vyřazují a nakupují se knížky a bude tam všechna povinná četba a taky tuto malou místnost čeká nový nábytek... A tomu všemu budeme přihlížet mimo jiné já a Julie, moje spolužačka. Budou z nás školní knihovnice. Hlavní výhoda spočívá v tom, že budeme mít přístup ke knížkám jako první. Představuju si to tak, že hned po zadání povinné četby si ji tam půjdu vyhrabat. Až to tedy bude hotovo. A další výhodou je fakt, že v knihovně se nachází varná konvice, takže si tam budu moci vařit čaje.
Zatím je ale celá záležitost školní knihovny ve stádiu prenatálním a už se těším, až si tam opravdu půjdu sednout.
Mezi světlé body by se daly zařadit i věci všednějšího charakteru. Vybrala jsem si stejnou lavici jako loni (a vlastně je to to stejné místo už od tercie). Okolo mne si posedala ta příjemnější část třídy. Za mnou zeje díra, prázdné místo bez lavice, prý náměstíčko. Nikdo nám přes prázdniny nestrhal výzdobu. I když kdybyste ji viděli, asi byste se divili, že tomu říkám výzdoba. Možná vám ji jednou vyfotím. Je to abstraktní umělecké dílo.
Všechny předměty, jež jsme zatím měli, se zdají fajn nebo aspoň zvladatelné. Až na...

Tmavý bod
Nerada bych tento odstavec příliš protahovala, už jen z principu. Čím víc tmavých bodů, tím hůř. Ale bez nich by to přece nešlo, život není jedno velké sluníčko.
Blížící se projekty, tedy odborné práce kratšího rozsahu, zařazuji sem, protože se jich tak trochu bojím. Hlavně toho, že si nenajdu téma, které mě zaujme, a tak budu muset pracovat na nějakém opruzu. Sázela jsem na dějepis, ale poté, co vyšlo najevo, že vypsaná témata se budou týkat jen 20. století, začínám spíš počítat s literaturou nebo češtinou. Jiné předměty mě se vší úctou moc nezajímají. Nebo že by chemie...?
Historický seminář taky nebude tak úžasný, jak jsem čekala. Ale nechci to nijak shazovat. Zatím jsme si jenom vybírali témata a ta, která jsem chtěla já, mezi nimi nejsou. Tak proto mírné zklamání.
Pokud mne ale něco opravdu zděsilo, je to fyzika. Naše nová profesorka vypadá jako příjemná a veselá osoba, ale její požadavky jako by se blížily utopii. Chce nám kontrolovat sešity! Uááá. A plno dalších věcí, o nichž si nemyslím, že budou v naší třídě fungovat.
Taky jsem nějak unavená, asi jak si teprve zvykám. Na všední dny. Takže asi tak.

Úryvek z knížky
Snažila jsem se nic nespoilerovat, ale nemohla jsem si pomoct.
Článek ani projev se prý nemá končit slovy "Tak, a to je vše." Tak to ukončím trochu originálněji, a to fotkami, které se mi za poslední dny nahromadily. Není to nic moc; vždy šlo pouze o potřebu něco zdokumentovat, spíše než o uměleckou estetickou fotografii. Nedokážu říci, zda se každý týden najde dostatečná fotopříloha, neboť nejsem žádný fotograf. Každopádně, dnes se našla a tak nahlédněte.







1 komentář:

  1. přikládám svůj komentář psaný 5.9.2015 :)

    Myslím si, že je to takhle pojaté dobře, aspoň mně ta forma vyhovuje. Třeba tě časem samotnou něco napadne, jak ti třeba přibudou nějaké zájmy, starosti nebo tak něco. :)
    Taky si musím udělat nějaký hezký rozvrh. :D I když se osm hodin denně může zdát jako nevýhoda, na tom rozvrhu to vypadá dobře. A můžeš si "nastavit" aspoň trochu pravidelné činnosti. Jó, kde jsou ty časy, kdy jsme v sekundě měli každý den šest hodin. :D
    O tom partnerovi na taneční mi musíš říct. Já ti na oplátku prozradím, jak těžké je tancovat čaču. :D

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.