čtvrtek 27. srpna 2015

Velký knižní tip

(Sedm malých knižních tipů)

Nejsem příliš náruživá čtenářka. Pořád si říkám, že bych ráda četla víc a hlavně rychleji; během školního roku jsou pro mne dvě knihy za měsíc zároveň maximum i minimum. Přesto můžu upřímně tvrdit, že mám čtení ráda.
Tento článek vzniká vlastně díky tomu, že jsem nenáročná čtenářka, a že ač čtu málo, většinu knížek nerada odkládám a všem je doporučuji, neboť jsem z nich nadšená a čtu je třeba dvakrát nebo třikrát za sebou. A jelikož mé okolí už je mými knižními doporučeními poněkud vyčerpané, rozhodla jsem se vybrat svých sedm nejoblíbenějších knih a stručně a krátce vám napsat, proč se mi tolik líbí a proč byste si je měli přečíst i vy.


Vlastně je docela možné, že se někdy ještě odhodlám a některým z následujících titulů věnuji samostatné články (jaké už jsem napsala tři do rubriky Malé knižní tipy). Jenže, abych pravdu řekla, problém s knižními "recenzemi" je ten, že je pro mě těžké je dát dohromady - abych se vyvarovala spoilerů, byla objektivní, sdělila vše potřebné a nic neomílala stokrát za sebou - a pak si je přečtou maximálně tři lidi. Takže jsem usoudila, že článek tohoto typu by mohl být užitečnější.

Zároveň ovšem nezaručuji, že si mezi mými oblíbenými knihami vyberete. Je dost možné, že se mnou nebudete sdílet vkus, jako ostatně většina lidí, jež jsem se snažila (možná až trochu moc vtíravě) přimět, aby si něco z mého pomyslného seznamu přečetli. Spíše než fantasy čtu knihy ze života a úplně nejraději mám historické romány, což se někomu zdá nudné, ale jak říká jedna z nejznámějších průpovídek lidstva, sto lidí, sto chutí. Tak uvidíme.

Abych zabránila sáhodlouhému vykecávání a vynášení do nebes, rozhodla jsem se na to jít systematicky a každý odstavec rozčlenit do tří menších pododstavečků. Doufám, že to nebude působit příliš roboticky.

David Whitehouse - Postel
O čem je? Ústřední postava knihy, Malcolm, vede vskutku netradiční život; v den svých pětadvacátých narozenin se rozhodl ulehnout do postele a už z ní nevstávat. Toto podivuhodné odhodlání ovlivnilo mnoho lidí v jeho okolí; rodiče, přítelkyni a v neposlední řadě Malcolmova mladšího bratra, který je vypravěčem příběhu.

Proč se mi tolik líbí? Protože nabízí tak netradiční pohled na svět, na život a na vstávání z postele. Protože je tolik realistická (místy možná až naturalistická). Protože je vtipná i smutná - takové knížky mám nejradši, proto se s tímto popisem dnes nejspíš ještě setkáte. Protože osud vypravěče mne místy dojímal a pohlcoval ještě víc, než Malcolmův život na lůžku. Protože má krátké, lehko čitelné kapitoly.
Protože mne kniha nabila odhodláním žít život mezi lidmi, mimo peřiny a sny.

Bude se vám líbit, pokud máte rádi neotřelé životní příběhy a baví vás zamýšlet se nad smyslem a nesmyslem života. Spíše než akce se dočkáte motivů k úvahám. A hlavně, stanete se pozorovatelem a posluchačem. Postel se čte rychle a pravděpodobně jí budete mít plnou hlavu i po poslední stránce.

Henri Murger - Ze života pařížské bohémy
O čem je? O životě čtyř umělců. O bídě a nouzi, náhlých finančních příjmech, větrných podkrovních bytech, kavárnách a pitkách, nárazové lásce a umění vyjít s málem a žít si jako král. Kniha Ze života pařížské bohémy je vlastně soubor povídek, jež vycházely v první polovině devatenáctého století v časopise Corsaire. Je nasnadě, že při psaní se Henri Murger inspiroval (nejen) svým skutečným životem.
Později byly podle této knihy složeny dvě opery (La Bohéme a Mimi Pinot).

Proč se mi tolik líbí? Protože Rudolf, Alexandr Schaunard, Marcel a Gustav Colline jsou dobrými společníky pro chladné zimní večery. Jelikož, jak jsem už zmínila, se kniha skládá z povídek, je možné prakticky kdekoliv ji otevřít a číst jakoukoliv kapitolu samostatně. Místy je až k podivu, jak hluboce filosofických úvah se člověk dočká od čtyř mladých umělců. Musím také dodat, že předmluva knihy je umělecké dílo samo o sobě. A konec, ten... nechci spoilerovat, ale konec mne lidově řečeno rozsekal.
Dalo by se říci, že číst tuto knihu je pro mne prakticky jako cestovat časem, a to já dělám vážně ráda.

Bude se vám líbit, pokud máte rádi Francii devatenáctého století a nepozastavíte-li se nad lehkými mravy tehdejší Paříže. Pokud jste sami tak trochu umělci, určitě budete s hlavními hrdiny soucítit a držet jim palce, ač se třeba nechovají úplně čestně. Zkrátka, nácházíte-li zalíbení v dějinách obyčejných lidí, zkuste si Ze života pařížské bohémy přečíst.

Jiří Marek - Můj strýc Odysseus
O čem je? O tom, jak se Josef Frajvald vypravil do Vídně studovat a kam až to se svým, řekněme, mazanýmpřístupem dotáhl. Příběh se odehrává v době plné velkých převratů, na přelomu devatenáctého a dvacátého století, a je střídavě vyprávěn v er-formě a ich-formě, z několika rozdílných pohledů. Dočkáte se všelijakých milostných pletek, vlivných známostí, první světové války a v neposlední řadě pohřebního ústavu. A mnoha lidských osudů, často jen tak na okraj zmíněných, jež vás možná zasáhnou více, než jste čekali.

Proč se mi tolik líbí? Protože začíná jako odlehčený, veselý příběh, a během čtení se nepozorovaně mění na závažné dílo, jež se vám zaryje hluboko pod kůži. Protože konec Rakouska, první světová válka a první republika jsou má nejoblíbenější dějinná období a mne nikdy nepřestane bavit se do nich (nejen prostřednictvím této knihy) vracet. Protože i když nemám s hlavním hrdinou nic moc společného, baví mne přihlížet jeho životu. Protože ATMOSFÉRA se dá na stránkách této knihy téměř krájet. Protože Jiří Marek umí dokonale popsat plynoucí čas - tak, že z toho jdou slzy do očí. Ne slzy smutku, ale slzy života.

Bude se vám líbit, pokud, opět, máte rádi historii. Také pokud oceníte náměty k zamyšlení a nepotřebujete knihu přečíst rychle; Můj strýc Odysseus totiž, alespoň pro mne, není žádné rychlé čtení. A nezáleží na tom, pokolikáté tuto knihu čtu. Je v ní obsažen takřka jeden celý lidský život a to si žádá nějaký čas a psychickou kapacitu.

Marcus Segdwick - Já nejsem neviditelná
O čem je? O Laureth, šestnáctileté nevidomé dívce, jež se spolu se svým mladším bratříčkem vydala hledat svého otce do New Yorku, kam neohlášeně odjel. O tom, že zrak není to hlavní, jde-li o rodinu. V neposlední řadě o náhodách, koincidencích - část knihy tvoří šedé stránky, zápisky Laurethina otce, jež pojednávají o pravděpodobnosti a náhodách a mnohých dalších fascinujících věcech.

Proč se mi tolik líbí? V neposlední řadě díky formátu a obálce. Já nejsem neviditelná má netypický, malý, roztomilý formát, ideální do kabelky nebo třeba pod polštář. Pak také protože mne naprosto ohromily ony zápisky týkající se statistiky a psychologie, trochu vědecké, ale zábavné a čtivé. A také proto, že Laureth je z mého pohledu neuvěřitelně statečná a odvážná a žije naplno i přes to, že nevidí. Tato okolnost je zajímavá i v ohledu toho, jak je kniha napsaná; vypravěčkou je sama Laureth a tak veškeré popisy sestávají pouze z informací, jež neposkytuje zrak. To stojí za to. Autor má můj obdiv.

Bude se vám líbit, pokud jste tak trochu fajnšmekři. Tedy, kniha Já nejsem neviditelná je, pokud vím, zařazena mezi Young Adult literaturu, a ano, je docela akční, ale zároveň je plná (opět) věcí k zamyšlení. Přesto, že kapitoly jsou spíše kratší a jazyk snadno čtivý, nejedná se o žádnou frašku. Myslím, že tato kniha zaujme poměrně široké spektrum čtenářů, protože má ve všech ohledech co nabídnout a každý si v ní najde své.

Erin Hunterová - Divoké kočky
O čem je? O kočkách, jež žijí v klanech v hlubokém lese, bez zásahu člověka, divokým přírodním životem. Hromový, stínový, větrný a říční klan spolu střídavě udržují mír a válčí. Když domácí kocourek Zrzek přičichne k tomuto volnému životu, rozhodne se opustit pohodlí vyhřátého pelíšku a vstoupit do divočiny. To tak trochu otřese děním v klanech.

Proč se mi tolik líbí? Abych byla upřímná, tato kniha je mou oblíbenou z dětství. Jsem velká milovnice koček a tak jsem osud Zrzka, později Ohniváka, hltala s očima dokořán. Na prvních stránkách se nachází mapa a rozpis klanů a klanových hierarchií. Jelikož se do takovýchto věcí vrhám s nadšením (a dlouho se v nich rochňám), i to je důvod, proč mne Divoké kočky tolik bavily. Pamatuji si, jak jsem si při čtení říkala - Tohle se mi odvíjí před očima jako film.
Posléze jsem se dozvěděla, že autorka napsala ještě několik další dílů, jež už nebyly přeloženy do češtiny, což mi je doteď trochu líto. Myslím, že i teď by mne tato kniha bavila - ale můj to read list přetéká a tak se k ní nemám čas vracet. Prozatím.

Bude se vám líbit, pokud vám nevadí, že je určena pro čtenáře od devíti let. Pokud máte rádi kočky a nepozastavíte se nad tím, že spolu kočky mluví jako lidi. A taky pokud nečekáte nějakou vášnivou romanci. Přece jenom, mezi kočkami se to nepopisuje příliš snadno.

Alá'a al-Aswání - Jakobijánův dům
O čem je? O životě v Káhiře na počátku jednadvacátého století. O jednom starém domě a jeho obyvatelích. O bohatých a chudých, o šílených sociálních rozdílech a jejich následcích v podobě zoufalých činů. Také o homosexualitě, islámském fundamentalismu, mnohoženství a vzteku; ale i o lásce a obrácení se k dobru. A abych nezapomněla, o smrti a o konci.

Proč se mi tolik líbí? Jakobijánův dům jsem četla vskutku s chutí, protože je to jeden z těch příběhů s mnoha hlavními protagonisty, a takové já mám vážně hodně, hodně ráda. Každý z hrdinů, byť třeba sebehorší, pouze svádí vlastní vnitřní boj mezi dobrem a zlem, a to z nich dělá tolik trojrozměrné, hluboké charaktery. Celý román je plastickým popisem celé společnosti. To můžu tvrdit i přesto, že jsem tuto společnost nikdy nezažila (vlastně bohudík); tak přesvědčivý je Jakobijánův dům.

Bude se vám líbit, pokud jsou pro vás sondy do cizích kultur podobným požitkem jako třeba horká čokoláda nebo bublinková koupel. Pokud se rádi zabýváte cizími životy a tabuizovanými tématy. Pokud máte, stejně jako já, rádi příběhy s vícero hlavními postavami. A také pokud vám nevadí, že se čas od času zamotáte ve jménech (jež není snadné si zapamatovat, protože jsou arabská).

Ruta Sepetysová - Potrhaná křídla
O čem je? O New Orleans padesátých let minulého století a o tom, jak nesnadný může tamní život být pro dceru prostitutky. Josie je mladá a jejím největším přáním je jít na univerzitu; místo toho se její všední dny točí okolo veřejného domu, malého knihkupectví a obav o nerozvážně jednající matku. Ovšem děj nabírá obrátek.

Proč se mi tolik líbí? Potrhaná křídla jsou další dokonalá kniha z pera Ruty Sepetysové, autorky V šedých tónech. Dočkáte se akce, rozmanitých lidských vzorců chování, smutných scén, ale nakonec i nějaké té romantiky (v přiměřeném množství, což je chvályhodné). To, že se děj této knihy neodehrává v tak vyhroceném prostředí jako první dílo autorky, neubírá Potrhaným křídlům na kouzle a na atmosféře, místy až překvapivě živé.

Bude se vám líbit, pokud máte rádi knihy, v nichž má smutek stejnou váhu jako štěstí a při čtení občas váháte, co se vás to zrovna zmocňuje. Pokud vás zajímá život nižších vrstev společnosti, a jste ochotni přijmout fakt, že právě v nich se mnohdy skrývá mnohem více lidskosti, než v těch, již na ně s opovržením shlíží. Pokud vás baví a dojímá styl psaní Ruty Sepetysové.


Tak, to by bylo mých sedm nejoblíbenějších knih. Možná jsem vás inspirovala (to bylo vlastně mým cílem). Možná jste si doplnili seznam titulů, jež si chcete přečíst. Možná ne. A možná jste se o mně prostřednictvím mých oblíbených knih něco dozvěděli. Podělíte-li se i vy o svůj výčet knižních oblíbenců, budu ráda.
Čtěte, pište, radujte se.
Iris :V

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.