sobota 20. června 2015

Destrukční deník IV.

Hurááá!
Přesněji, čtyřikrát hurá, neboť čtvrtý článek odhalující hlubiny mého Destrukčního deníku je tady. Poslední dobou mám pocit, že jsem se nějak zasekla a nepostupuji. A pak najednou zvednu hlavu a podívám se na to s nadhledem - a vida, já toho vlastně udělala docela dost, ano, dost na článek!
Mám teď víceméně krásné volné dny. Dnešek patří nicnedělání, kromě jedné rychlé ranní pozdně dopolední luxovací akce. Můžu se tiše pochlubit, že se mi povedlo docela slušně uzavřít své známky. Načež mé tělní pochody usoudily, že jsem už dost moudrá na to, aby mi z dásně začaly lézt zuby moudrosti. Počasí je mírně aprílové a co se týče povinností, čekají mne už jen dvě malá vystoupení v komorním souboru. Ach, kéž by se nic nepokazilo.

Ale nyní již k deníku. Popravdě, v dnešní várce dlouho upravovaných fotografií asi nenajdete nic, co by bylo hodno přímého pádu na zadek. Jsou to moje čmáranice, žádné nové grafické či umělecké postupy, dokonce ani vodovky jsem tentokrát nevytáhla. Nicméně, jsem spokojená. Spokojená s tím, že Destrukční deník je taková malá esence mne samotné. Možná něco jako koncentrát. Seznamte se...?

Rozhodla jsem se "velice originálně" dozdobit tuto první stránku. Jelikož razím názor, že méně je více, udělala jsem tam toho méně. Prozatím. (Fotka je upravená, protože bez efektu vypadala pitomě, nemám to nijak upatlané nebo tak něco.)

Obtahování písmenek je super, taková relaxační činnost. A také fixy vypisující.

Vazbu deníku už dávno poničenou mám (ze začátku nešel pořádně otevřít, no!), tak jsem alespoň nakreslila zjednodušený návod, jak zničit přátelskou vazbu.

Jsem neperspektivní osoba. Neumím kreslit perspektivu. Ale pak jsem si řekla - proč ne, vypadá to trochu jako moderní naivní umění. A ano, vypisování všemožných textů a básniček do všemožných deníků nebo jen tak na papíry patří mezi mé záliby, nebudu to zastírat. Mé nástěnky jsou plné podobných výtvarných akcí.

(Vzadu na kopečku není kosmická raketa, ale kostelíček.)

Pamatujete si na tento úkol? Chtěla jsem tam rozstříhat a dolepit úplně všechno, co jsem si za tímto účelem vytiskla, ale jelikož se to všechno odlepuje a sype ven už v aktuálním stavu, rozhodla jsem se to nechat být a těmito nešťastnými zbytky polepit jinou stránku.

Přece jen jsem se nakonec pustila do škrábání. A škrábala jsem špičkou kružítka, vzhledem k tomu, že něco jako ostré nůžky pro leváky se shání dost obtížně. Dlouho jsem nevěděla, jaké poselství připsat této černé stránce, ale pak mě napadly hvězdičky a - ano, další text!


Papírové letadélko ještě nevzlétlo, ale až se tak stane, na křídlech bude nést nápis Alexander Auf Wiedersehen. Vzpomněla jsem si na Dillon a na její píseň You Are My Winter, kterou si můžete poslechnout v článku o smutných skladbách. (No dobře, němčina není tak ošklivá, jak vypadá v historických dokumentech a na zpravodajských kanálech.)

Asi bych si měla začít nosit svůj Destrukční deník do školy a pokaždé do něj nalepit žvýkačku. To by byla hned megasbírka.


Tento úkol se mi moc líbí. Nedávno jsem se do něho při sledování televize pustila a ještě samozřejmě není úplně hotový. Na jeho dokončení musím mít vhodnou náladu, ale ta snad přijde.


Docela seriozně jsem je začala sbírat. Pak přišla babička s obrovskou nálepkou z melounu a - asi budu muset začít lepit nálepky přes ten strom poznání, ach.


A přichází vzpomínky na 23. květen, mimo jiné den čmárání půjčenými propiskami. Doufám, Vlasti, že jsem ti tu černou propisku úplně nevypsala. A ta malá rozcuchaná kytička má být pampeliška, tedy Pampeliška, jedna z tvých přezdívek. Ale biologie není mou silnou stránkou, vždyť víš, a tak to vypadá jako jetel (nebo ne...? Už se v těch kytkách ztrácím!).



Tuhle dvojstránku má na svědomí Vlasta a já jsem opravdu ráda, že tomu tak je. Že tam tuhle stránku mám.

Předpřipravená stránka. Jen si říkám - když ji dám opravdu vyprat, nerozpustí se na tisíce malých cucků rozlezlých po všem praném oblečení? To bych asi nepřežila ve zdraví.


Dlouho jsem v tomto úkolu hledala nějaké zvláštní poselství. Teprve nedávno se mi naprosto bezmyšlenkovitě povedla tato tasemnicovitá čára! Střídání barev je naprosto náhodné.


Skladuji si cedulky od oblečení a občas nějakou tu vstupenku. Takže přichází památečný moment, kdy se svěřím všem svým čtenářům (a náhodným kolemjdoucím) s tím, že mám občas i velikost 40. Když se to nenatahuje přes hrudník nebo když je číslo 38 vyprodané. Plus jako bonus, rozkošná cedulička z C&A. (Je od šatů s růžičkama.)

Nyní vidíte můj rozšířený vzorník barev. Tedy, jak jsem psala k minulému článku, trošku jsem se dostala do barevné typologie a tak mě napadlo nakreslit alespoň schematicky všechny čtyři podzimní typy (protože já sama jsem podzimní typ). Starý systém dělil každé roční období na tři podtypy, ale protože i to bylo nepřesné, byl zaveden nový systém šestnácti typů, pure - tinted - toned - shaded (detailně rozepsané je to zatím jen v angličtině), v němž se najde už skoro každý.
Ve skutečnosti vypadají mé nákresy čistěji, než na fotkách.



Ha ha, dobře, tahle je trochu slabší, ještě s ní mám něco v plánu, ale nevím, jestli to nemám nechat plavat.

Malý úvod do mých špatných vlastností. A ano, jsem nerozhodná a příliš radikální zároveň. Jde to.

Také jsem již dokončila svou stranu pro sprostá slova. A jelikož bych nerada někoho zkazila, tento explicitní obsah rozklikávejte pouze na vlastní zodpovědnost.

Tato dvojstránka má symbolizovat manželství (tak, jak si ho představuji).

Nakonec tu mám jednu historku ze školní jídelny. (Neumím kreslit saláty, omlouvám se.)
Tyhle komiksové stripy, dá-li se to tak nazvat, vytvářím už docela dlouho. V archívu jich mám dost a některé jsou dost ubohé - ale jako ukázku těch nejstarších mohu poskytnout jeden o metru a jeden dokonce o upírech. Spíše než roztomilé jsou trapné a navíc dokumentují ono období, kdy jsem si nechala nabarvit vlasy na oranžovo, ale stejně vám je předkládám k porovnání.

To je všechno. Pro dnešek. Nerada bych něco zakřikla, ale když jsem si vypisovala nápady, jimiž jsem napadena, pár jich bylo. Takže se, hurá popáté, možná dočkáme nějakých pořádných článků!
Zatím si ale budu užívat jara a momentálního klidu (kdo ví, kdy zase odejde) a vám radím to samé.
Iris :V
































Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.