středa 17. června 2015

Deset dní: Den druhý

Devět faktů o mně

Máme tu středu a mne tak nějak napadlo, že bych mohla konečně zveřejnit Druhý den. Už je to pár dní, co se mi nedočkavě třese ve složce. A sice mám pár nápadů na články, ale jejich realizace vyžaduje buď focení, nebo hluboké a odborné uvažování, a vzhledem k tomu, že právě prožívám kruté období trimestrálních testů, rozhodla jsem se je ještě trošku odložit. Příští týden už bude lépe, i když mám také dost zaneprázdněno, hlavně po odpoledních.
Druhý den z Deseti je pro mne, pravda, trošku diskutabilní. Teoreticky by tu totiž vůbec nemusel být. Článků, v jejichž rámci se snažím přiblížit zákoutí své osobnosti náhodným kolemjdoucím, obsahuje tento blog požehnaně. Jenže výzva je výzva. Pokusila jsem se vybrat alespoň něco netypického, co jsem ještě stokrát neomlela všude možně.
Příští den už zase bude zajímavější. Půjde o jeden docela důležitý sval.


A abych nezapomněla, všem vám moc děkuji za odezvu k minulému článku. Budu ráda, když se také zapojíte - akorát vám nemohu poskytnout informace o původu této desetidenní výzvy, už delší dobu se k tomu nikdo nehlásí.

1. Asi bych potřebovala návod na to, jak zacházet se svými vlasy. Očividně mi to stále není jasné. Můžou se teda česat, nebo ne?! Jak často si je mám mýt? Když jsou mastné, nebo když tak jen vypadají? A jaká je vlastně jejich barva? Uááá.

2. Poslední dobou už si vůbec nevedu deník - ani žádné jiné zápisky, jež by mi mohly pomoci ventilovat vnitřní psychické problémy a nesoulady. Možná, že bych měla zase začít, nechci-li se zbláznit.

3. Mám dost omezené spektrum témat, o nichž se se mnou dá konverzovat. Možná i to je důvod, proč nesnadno nacházím společnou řeč s vrstevníky. Má oblíbená témata jsou pro ně jen nuda ze školních lavic. Na druhou stranu - když se mě někdo zeptá na otázku z "oboru", musím své promluvy záměrně krotit. Abych nemluvila moc dlouho a nudně.

4. Občas podvědomě tíhnu k věcem, které nejsou moc oblíbené, jen proto, že prostě nejsou oblíbené. Přesto se nepovažuji za hipstera. Jsem jen outsider.

5. Mám velkou zálibu ve všemožných schématech, tabulkách a typologiích. Třeba takové ty barevné grafy ve školních atlasech světa. Nebo barevná spektra. Nebo systém třídění rostlin. To je jediná část biologie, do níž by mě neotravovalo proniknout.
Sama se také ráda zařazuji. Proto to nadšení z MBTI testů, politického kompasu a neposlední řadě barevné typologie.

6. S tím souvisí tento fakt. Dlouho jsem si myslela, že co se týče vzhledu, jsem prostě tuctová dívka, která ničím nevybočuje a není ničím výrazná. Pak jsem zjistila, že jsem jednoduše pouze tlumený podzim! (To vlastně znamená to samé, jen to zní líp.)

7. Můj přístup ke světu je spíš realistický a mám-li nějaké ideály, snažím se i je stavět nepříliš vysoko nad zem. Nikdy jsem si moc nerozuměla s pohádkami a fantasy.

8. Vůbec nejsem schopna určit svůj typ temperamentu. Ani podle psychotestů. Povětšinou se mi zdá, že z cholerika, flegmatika, sangvinika i melancholika obsahuje má povaha ty nejhorší rysy. Dokonce ani nedokážu říct, jestli jsem spíš introvert, nebo extrovert. Vím jen, že k psychické stabilitě mám daleko.

9. Blog je má oblíbená forma prokrastinace.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.