pátek 23. února 2018

Ptáš se mě na jméno

Ptáš se mě na jméno

Ptáš se mě na jméno.
Krčím jen rameny
je totiž ztraceno
na stránkách Proměny.


Říkáš že nevěříš
a že jsem zmatená.
Že je to špatné, když
jdu světem bez jména.

Utíkám pohledem
daleko od tebe.
Nepatřím totiž sem,
nepatřím do nebe,

nepatřím do hlíny.
Odejdi potichu.
Chceš-li být nevinný
tak se vzdal bez hříchu.

Vykloň se z okenic
vydechni do šera.
Až zbude sladké nic
z dnešního večera,

až nebe zesvětlá,
sny budou znectěny
a já zas odkvetlá
na stránkách Proměny.
- - - - - - - - - -

Básničky většinou zveřejňuji s velkým odstupem. Klidně třeba několikaměsíčním - než text publikuji, i když jen sem, nechávám si ho tisíckrát projít hlavou, a pak na něj na chvilku zapomenu, a až potom ho můžu vypustit do světa. Je to jedno z mých mnoha nepsaných pravidel, která jsou možná nesmyslná. Když pak básničku konečně zveřejním, vůbec se mi už nelíbí, a to je škoda.
Momentálně se snažím utéct z kruhu těchto nepsaných, omezujících pravidel, a to i tím, že zveřejňuji básničku, kterou jsem napsala ani ne týden zpátky. Bylo devět hodin ráno, já seděla v posteli a přemýšlela nad poezií, což asi dělám až moc často, na to, že je mi osmnáct a všechny poetické objekty mi unikají. A pak - pak jsem si spontánně napsala tuhle báseň do chatu sama se sebou. Mám v něm nastavené červeno-růžové bubliny (barva, kterou nemohu nastavit do chatu nikomu cizímu, protože nikdo kromě mě ji nemá rád) a používám ho místo poznámek, protože je mnohem snazší v telefonu najít tento chat než poznámky. A teď se pomalu smiřuji s tím, že báseň není dokonalá, že za ni možná sklidím plno kritiky, že se vám bude zdát nudná. V tom se ostatně podobá mému momentálnímu rozpoložení a situaci v mé hlavě.
Psát básně po dlouhé době je jako učit se znova plavat. Na začátku si vůbec neumíte představit, že to ještě zvládnete, a když si čtete své staré verše, nemůžete uvěřit tomu, že jsou vážně z vaší hlavy. Ale pak to najednou přijde, když to nejméně čekáte, a píšete, aniž byste se utopili, a na chvilku se máte zase rádi. Nebo alespoň své verše máte rádi, a to je tak jako tak část vás.
Říci, že mě poezie baví, je poněkud slabý výraz. Je to pro mě životní potřeba, ať už jí rozumím nebo ne. Ať už ze mě vycházejí jakékoliv verše. Ať už si ji nechávám pro sebe, nebo se zhluboka nadechnu a rozhodnu se ji zveřejnit. Je to tak hrozně patetické.
Nakonec bych chtěla dodat, že tohle je po dlouhé době první básnička, kterou nevěnuji vůbec nikomu. Ani oficiálně, ani u sebe v hlavě. A možná to trochu bolí. Také však zjišťuji, že dovedu psát verše i bez cíle, a to je dobrý krok.
Čekají mě teď prázdniny. Zastihly mě nečekaně a plíživě, protože se toho pořád děje tolik, a já jsem tak hrozně pomalá, že se z toho všeho nezvládám vzpamatovávat. Budu pít čaje, psát maturitní práci, plakat a cestovat. Zeptala bych se, co budete dělat vy, ale můžete mi napsat i něco o své oblíbené barvě. A o únoru. Máte rádi únor? Já ho mám ráda, z části také díky Borisi Pasternakovi.

Pokud jste dočetli až jsem, běžte se dneska podívat na západ slunce. Hlavně při tom neuklouzněte.
Iris

3 komentáře:

  1. To je nádherná báseň! Těžko se mi komentuje poezie, protože neumím dobře pojmenovat, co vlastně se mi na tom líbí. Asi je to rytmus, který v ní cítím, lehkost, pocity, které ve mně vyvolává a obrazy, které se mi při čtení tvoří v hlavě. Je prostě krásná!

    OdpovědětVymazat
  2. Teda, teď jsi mě pořádně zmátla. Když jsem četla první verše (před rozkliknutím celého příspěvku), říkala jsem si, že jsem asi úplně pitomá, když si nepamatuji ten odkaz na Proměnu. Ale pak mi hned došlo, žes nakonec opravdu zveřejnila jinou básničku. A moc hezkou. Možná čerstvou, ale snad i o to hezčí. Zvlášť pokud se dá brát jako návaznost na únor a všechno možné i nemožné, co se teď kolem děje.

    Já a únor... Mám ho ráda asi proto, že je krátký, většinou máme prázdniny a je to takový mezník, mnohem víc než pololetí. Prostě pak už je to jen pár teplých měsíců do prázdnin.

    (Momentálně sleduji východ slunce, doma jsem ho naposledy viděla snad o Vánocích, tak je to takové zajímavé. :D :))

    OdpovědětVymazat
  3. Ach jo, to je tak hrozně moc krásný.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.