neděle 17. prosince 2017

Mlha

Mlha

Odrazy odchází.
Vůbec mne nemrazí
v zádech.
Zdvihám se k obloze
neschopně, uboze.
Nádech.

Odlétám potichu
od země, od hříchu
celá.
Vidím tě z nadhledu.
Přistát už nesvedu.
Střela.

Snáším se jako prach
v nešťastných vzpomínkách
tiše.
Průhledná, žárlivá,
láska, co nebývá
slyšet.

Chytáš mě do sklenic
jako déšť, jako nic.
Zase.
Takový těžký cit
musí se utišit.
(Dá se?)

.... ... .. . .. ... .... ... .. . .. ... ....

Tuhle básničku jsem napsala jednoho letního večera. Nebyla mlha ani trochu, a myslím, že mi zrovna bylo dobře, i když verše můžou působit trochu smutně. Rozhodla jsem se ji zveřejnit ze dvou hlavních důvodů; zaprvé, je přesně třetí adventní neděle a to se hodí něco klidného, krátkého, nepříliš náročného, a možná do rubriky, do níž příliš nepřispívám. Druhým důvodem je to, že většina mých básniček má za účel pouze hezky znít, ale prostřednictvím této jsem se snažila i něco sdělit. Aspoň něco. Ne úplně momentální rozpoložení, spíše setrvalý stav, kdy se člověk cítí skoro jako mlha. Všude a zároveň nikde. Překáží, ale vlastně není vidět.
Popravdě na tom v posledních týdnech nejsem moc dobře s časem, a rozhodně jsem tentokrát nemohla napsat žádný dlouhý, objevný článek (i když jsem si v zápalu nadšení jeden naplánovala, ale snad vyjde v novém roce). Nechce se mi připouštět, že mám na práci důležitější věci než je blog, ale asi mám. Navíc mě dnes popadl takový náhlý popud mazat si účty na všech sociálních sítích - může za to tumblr a spolu s ním to odnesl ještě ask a twitterová krabička v menu. Říkám si, že mi bylo úplně nejlíp, když jsem měla prostě jenom blog a vůbec nic jiného. Kéž bych se mohla do těch časů vrátit. Znáte ten pocit? Možná je to tím, že jsem přehlcená. Nebo že prostřednictvím své maturitní práce navštěvuji dobu, kdy se místo statusů psala programová prohlášení uměleckých spolků.
Neplánovala jsem se tolik rozepsat, ale nevadí. Teď se nejspíš zase dlouho nerozepíšu. Ještě abych se vrátila k té básničce - rozebrala jsem ji tu jenom trochu, abych vás moc neovlivňovala, a taky abych nezněla moc namyšleně. Jasně, za básničku se nestydím, proto ji ostatně zveřejňuji na blogu, ale zároveň si ani nemyslím, že je nějak moc úžasná. Prostě pár veršů, které přežily od léta do zimy. A já zase přežiji od zimy do léta. Snad.
Dnes vám nepoložím vůbec žádnou otázku. Můžete odpovídat na cokoliv, co vás napadne. Někdy je lepší klást otázky sám sobě.

Přeji vám hezký poslední týden před Vánoci. Doufám, že máte alespoň trošku volna, dárků a lásky.
Iris

7 komentářů:

  1. Myslím, že spíš nedá... Alespoň ne úmyslně. Ale těžko říct. Nakonec, ani nemůžu vědět, zda ty verše chápu tak, jak byly myšleny (záleží na tom?). A - bude to znít hrozně lacině, ale co nadělám - líbí se mi.
    Náhodou mám teď taky chuť postupně odstranit své profily ze sociálních sítí. Jenže jich vlastně moc nemám, a většinu z nich potřebuji.
    Mám pocit, že Vánoce se letos blíží nějak moc rychle, ale vlastně mi to ani trochu nevadí. Měla jsem ze sebe radost, jak rychle se mi podařilo sehnat dárky, a tak vůbec, ale pak přišla sestra a vynadala mi, že můj balicí papír není dostatečně moderní. :( Snad se ti i přes nedostatek času daří líp.

    OdpovědětVymazat
  2. Menej je niekedy viac...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba jako tento komentář, který může být sarkastickou výtkou stejně tak jako pochvalou.

      Vymazat
    2. Iste, pochvala môže byť úprimná alebo neúprimná len tak z povinnosti. V konečnom dôsledku vždy závisí na komplimentovanom a miere jeho sebavedomia (i ďalších faktoroch ktoré komplimentujúci neovplyvní), ako komentár interpretuje.
      Sarkazmus to nie je, ale mieru úprimnosti ti nemám ako objektívne preukázať.

      Vymazat
  3. Básnička se mi líbí. Máš pravdu, je klidná. Zamyslela jsem se nad jejím obsahem, aniž bych se nějak stavěla k tomu, jestli je nebo není založena na tvé skutečnosti. Však víš, jak to s výkladem poezie mám. :) Ale prostě obdivuji, jak dokážeš skládat slova, hledat rýmy a ještě tomu dát takového ducha... duši... krásná básnička. :)

    Co se týče toho přehlcení, taky jsem to zažila. V podstatě teď moc sociálních sítí nepoužívám a je mi lépe. Třeba ti to taky pomůže, kdo ví. Držím palce a přeji klidný týden. Snad se v něm najde i trochu času na úsměvy. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Mně se báseň moc líbí. Mnohdy to, co autoři sami nazývají tím méně zdařilým, udělá jim díru do světa. A pokud ne do světa, tak aspoň do duší jiných lidí, kde se zahnízdí jako krásná vzpomínka. :-)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.