neděle 15. října 2017

Akvarelové květiny

Pamatujete si také na dobu, kdy se ve světě sociálních médií rozmohly omalovánky? Omalovánky všeho druhu. Najednou byly všude. Blogerky skupovaly regály omalovánek a pak vybarvovaly, jako by šlo o život. Sešity omalovánek pro dospělé se na mě hrnuly ze všech koutů a já se jim skepticky a zatvrzele bránila. Vyhýbala jsem se omalovánkám, protože v dětství mě stresovaly, a také jelikož tak obecně nemám ráda davová šílenství. 
Vydržela jsem to docela dlouho, to vyhýbání. Nakonec jsem podlehla a pár takových sešitů s lákavými obálkami jsem si také pořídila (nebo dostala, a z dárků radost prostě mít musíte). Jenže jsem moc vybíravá a ve výsledku jsem nic moc nevybarvila. Až doteď. Nedávno jsem totiž objevila akvarelové omalovánky, které mi zcela změnily pohled na celou omalovánkovou anabázi. 

Sehnala jsem je jednoho dne na konci srpna. V obchodě jménem Tiger, o němž jsem také už párkrát psala. Je to něco jako Ikea, akorát bez nábytku, mají tam jen ty vedlejší věcičky. Čas od času tam zajdu, ale ne moc často, protože návštěvy Tigeru jsou vždycky nadlouho, a já bych tam utrácela hrozně moc peněz, kdybych tam chodila častěji. Nicméně, z poslední návštěvy jsem si odnesla tyhle omalovánky, které jsou speciální v tom, že je můžete vybarvovat vodovkami. A také v tom, že jsou na nich květiny. Opravdové, realistické květiny. Žádné kabelky nebo podobné hlouposti.

Vodovky a květiny jsou dvě věci, které mám moc ráda, ale v běžném životě se jim moc nevěnuji. Vodovky se mi po většinu času jen tak líně válí v šuplíku spolu s krabicí starých pastelek, pravítek a hadříků; květiny míjím téměř dennodenně, ale obvykle nemám čas se u nich zastavit a pořádně se na ně podívat. Navíc jsem zcela tupá, co se týče poznávání druhů květin (což se dá chápat jako ostuda, protože moje babička má titul v oboru zahradnictví), takže jsem se do těchto omalovánek pustila částečně i abych se trochu přivzdělala.

Ještě nikdy se mi nestalo, že by mě nějaké omalovánky opravdu tolik pohltily, a že bych se k nim vracela za účelem odpočinku. Ani jednomu z těch sešitů s velkým nápisem Relax na obálce se to nepovedlo. Snad za to můžou ty vodovky, nebo květiny, nebo nejspíš právě jejich kombinace. Anebo možná i období, v němž se to všechno seběhlo. Květinové omalovánky mi vydržely necelé dva měsíce, a během těch dvou měsíců se toho dělo plno, i když mnoho z těch věcí se odehrávalo hlavně v mojí hlavě. Například jsem zažila kruté zklamání z nástupu do školy a ztráty přátel, také mě zarazilo zadávání maturitních prací, a v neposlední řadě mi bylo smutno po létě a po bezstarostném charakteru předchozích let. Ve výsledku mě úplně přešla chuť cokoliv dělat, a jelikož jsem neměla ani čokoládu, po většinu času jsem prostě malovala. Občas to byla jediná činnost, která mě nerozčilovala, protože na tom namáčení štětce do vody a do barvy prostě něco je. Něco krásného.

A tak je mi docela jedno, jestli se mi omalovánky povedly nebo ne. Některé jsou podle mě docela fajn, jiné jsem trochu pokazila, ale hlavní je pro mě ten pocit klidu a mnohdy poslední záchrany, který v nich vidím. Možná, že za pár týdnů nebo měsíců se ten pocit změní spíše v hořkost, a nakonec ve lhostejnost, protože čas mění všechno. Možná, že se mi tohle krizové období bude za chvíli zdát jako maličkost. Kdo ví, jestli to byla katastrofa, nebo jenom peripetie. Vlastně jsem nechtěla moc psát o tom, jak mi je, protože to je nepodstatné. Hlavním cílem tohoto článku je ukázat vám všechny své květinové omalovánky a něco málo k nim napsat - ale opravdu jen málo, abych vás neunavila.



Pokud dobře počítám (což není moc pravděpodobné, protože veškerou matiku jsem už hodila za hlavu), uvidíte v tomto článku osmnáct obrázků. Původně jich bylo devatenáct, ale jeden z nich jsem věnovala kamarádovi ještě předtím, než jsem si ho stihla vyfotit - což je vlastně dobře, protože takhle je doopravdy jenom jeho. Možná jste si všimli, že stránky jsou ze speciálního silného papíru, jemuž nedělá problém absorbovat vodu, tím pádem se na ně malovalo úplně skvěle. Na každé stránce bylo napsáno, o jakou květinu se jedná, takže jsem si ji před vybarvováním vždycky vyhledala na internetu, abych věděla, jak by měla vypadat. Měla jsem strach, že to bude nudné, malovat s předlohou, ale vůbec mi to nevadilo - asi jsem holt příliš vázaná na realitu, ale nechtěla jsem ty květiny vybarvovat špatně.
Co se týče techniky vybarvování, zpočátku jsem s ní trochu bojovala, jako ostatně s každou technikou. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, jak správně používat vodovky, aby se do sebe nevpíjely a aby nevypadaly flekatě a ošklivě. Rozhodla jsem se lehce vybarvovat i pozadí, aby nezůstalo bílé, ale i s tím jsem chvílemi měla problém a bohužel jsem ho vylepšila až při dokončování posledních obrázků. Ale jak už jsem říkala, to nevadí. Myslím, že jsem se toho dost naučila i o vodovkách. A koneckonců i o květinách. A možná je to začátek nové kapitoly. Možná už nejsem takový cynik.

Když jsem minulý víkend omalovánky dokončila, všechny jsem je vytrhala. Vypadají tak líp, navíc bych si je možná ráda někam vystavila. Bohužel teď už nevím, jak šly po sobě, ani v jakém pořadí jsem je vybarvovala. Takže v tomto článku jsou seřazené tak nějak náhodně. To snad nevadí. Také doufám, že vám nevadí moje stolní mapa, ale já k ní mám citový vztah. (O tom až někdy jindy.)

Ostálka nebo cínie (Zinnia)
Zrovna cínii jsem vybarvovala až mezi posledními. Měla jsem z ní trochu obavy, protože má takové maličké okvětní lístky. Nakonec se mi ale docela líbí. I když je možná až moc vybledlá. Tady se mi zrovna líbí i modré pozadí, zdá se mi takové správně vodovkové.

Růže svraskalá (Rosa rugosa)
Tohle je, myslím, taková ta keřová růže, na niž je docela snadné narazit jen tak, když se procházíte ulicemi (ale jestli se pletu, opravte mě). Byla to jedna z prvních květin, které jsem vybarvila, možná proto vypadá tak divoce.

Sakura ozdobná (Prunus serrulata)
Sakury mám hrozně ráda. Pamatuji si, že jsem jimi byla úplně fascinovaná, když jsem je prvně viděla kvést. Tmavě hnědé stromy obsypané růžovými kvítky. Pokud existuje ráj, je plný sakur. A v takovém případě bych se tam po smrti ráda dostala.

Chrpa polní (Centaurea cyanus)
Chrpa se mi ze všech vybarvených květin líbí snad nejvíc. Dalo se toho na ní pokazit hodně, ale dopadla docela dobře. Chrpy mám ráda, protože jsou tak sytě modré. Neznám moc květin, které jsou opravdu modré. A vlastně mám tak obecně ráda polní kvítí. Nejvíc se mi líbí v poli.

Lilie (Lilium)
Mamka je učitelka a tak vždycky na konci roku přináší domů květiny, které dostává od studentů. Jednou přinesla mimo jiné i lilii. Mohlo mi být tak jedenáct let, a z lilie jsem byla nadšená. Postavila jsem si ji na skříňku a každý den ji dlouho obdivovala. Dokonce mi nevadil ani žlutý pyl, který z ní padal, protože se mi líbila i ta žlutá barva. Díky této omalovánce se mi má dávná fascinace lilií vybavila, a byla to hezká vzpomínka.

Lotos (Nelumbonaceae)
O lotosu toho moc nevím. Ne víc než o leknínech, k nimž mám osobní vztah. Vlastně mám v plánu nechat si na nějaké skryté místo vytetovat malý leknín, až odejdu ze školy a trochu se vzpamatuji. Ale lotos znám jen z čínských pohádek. A to si ještě nejsem jistá, zda to náhodou není losos, o čem ty pohádky byly - už je to dávno, co jsem je četla. (Ale vodní rostliny jsou mi moc sympatické. Vážně.)

Měsíček (Calendula)
Myslím, že z měsíčku se dělají nějaké čaje nebo něco takového. Pokud ano, nejspíš už jsem takový někdy pila. Já už pila hodně čajů a ty bylinné mám ráda. Nejradši mám šalvějový čaj, což většina lidí nechápe. To jsem ale už krutě odbočila od tématu. Měsíček se mi líbí, je tak mile oranžový.

Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis)
Pivoňky se mi vždy zdály velice aristokratické. I navzdory svému jménu, které mi vždy logicky připomínalo pivo. Nemám ráda pivo, je to jako studená hospodská verze kávy; hořké a nechutné. Pivoňky jsou však milé, a řekla bych, že jsem je ani moc nezkazila.

Třapatka (Echinacea)
Echinacea je jedna z těch rostlin, které znám prostě jenom pod latinským názvem. Proto mě překvapilo, když jsem zjistila, že se jí říká třapatka. Ale vlastně proč ne. Ony ty české názvy mají něco do sebe. Na echinaceu ta třapatka nakonec docela sedí. A tady můžete vidět, že se mi nepovedlo vybarvit listy. Jsou takové spité dohromady.

Stračka (Delphinium belladonna)
Stračka je jedna z těch rostlin, o nichž jsem nikdy v životě neslyšela, aspoň do chvíle, kdy jsem se dostala k této omalovánce. Každopádně, hezky tady můžete vidět, jak se mi rozpila tmavě zelená barva. A vůbec, je to celé upatlané. Zrovna s touhle stračkou bych se moc nechlubila, ale dávám ji sem, protože květiny mohou být i trochu poraněné, a obvykle jim to ani neubere na kráse - spíše přidá na smutku.

Slunečnice roční (Helianthus annuus)
Se svou slunečnicí také nejsem tak úplně spokojená. Okvětní lístky se mi spily dohromady. Je mi to docela líto, zrovna slunečnice nebyla tak složitá k vybarvení. Ale když se tak koukám na tu fotku, říkám si, že to není zase tak strašné.

Violka trojbarevná (Viola tricolor)
Když má květina v názvu, že je trojbarevná, může vám hned být jasné, že ji asi nepůjde jen tak vybarvit. A také že nešlo. Já a tahle violka, to byl boj. Navíc myslím, že jsem ji vybarvovala v přítmí. Nezbývá než se jí omluvit.

Krásenka zpeřená (Cosmos bipinnatus)
Krásenka je krásná. Líbí se mi, že je ta omalovánka taková velká. A popravdě se mi i docela líbí, jak jsem ji vybarvila, i když by nemusela být tolik flekatá. Také lístky bývají problém.
O téhle květině jsem také nikdy předtím neslyšela, ale když jsem byla v září na výletě v Praze, zcela náhodou jsem ji potkala, a bylo to milé.

Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)
Lichořeřišnice! K téhle nenápadně hezké květině se mi pojí jedna zajímavá, možná trochu symbolická vzpomínka. Někdy před třemi lety nám doma předělávali elektřinu, a tak jsme vyjely na návštěvu za známou, která žije na vesnici a má obrovskou krásnou zahradu. Úplně na konci zahrady jí roste lichořeřišnice, květina, jejíž květy se dají jíst. A jednoho dne jsme lichořeřišnici nasbíraly, a naskládaly její oranžové a žluté květy na krajíce chleba s máslem. Chutnalo to zajímavě, ale bylo to hrozně divné, jíst květy. A zrovna když jsem nad tím přemýšlela, z jednoho z těch květů vylezl brouček. Další květy jsem už nejedla.

Tulipán (Tulipa)
Tulipán byla má první oblíbená květina. V dětství jsem měla dlouhé oranžové období, a k té oranžové barvě se mi bůhvíproč přidaly tulipány (asi že jsem zrovna někde viděla oranžový tulipán). Když nad tím tak uvažuji, asi to bylo proto, že oranžová byla taková barva, které si lidé sice všimnou, ale míjí ji, protože není dost vznešená, vyhraněná, něžná. Tulipány se mi zdály taky takové. Hezké, ale příliš... normální. Otevřené a nepříliš tajemné. Opomíjené. Měla jsem i atlas tulipánů. Já vím, byla jsem vždycky ujetá na atlasy.
Dnes už předpokládám, že tulipány nejsou opomíjené. V Nizozemí jich mají plno, a jsou krásné, šťastné, zábavné. Chtěla bych být jako tulipán.

Mák (Papaver)
Mák jsem si nechávala úplně nakonec, protože vlčí máky mi v poslední době přirostly k srdci. Naštěstí jen metaforicky. Sice jsou opravdu krásné a báječně červené, ale kytky v těle raději nechám surrealistům. Bylo mi to líto, když jsem dokončovala máky, protože to znamenalo, že je všem akvarelovým květinám konec, a že už se zase nebudu mít čím uklidnit.

Náprstník (Digitalis)
Náprstníky jsou jedovaté. Když jsem byla malá, babička mi vždycky říkala, ať do nich hlavně nestrkám prsty, protože bych se otrávila. V dětství jsem bydlela v horách a kolem mě rostlo abnormální množství náprstníků. A ačkoliv jich bylo hodně a všechny vypadaly stejně, nikdy se mi nezdály okoukané ani otravné. Akorát mě vždy zaráželo, jak je to možné, že je taková krásná květina jedovatá.

Sasanka věncová (Anemone coronaria)
Sasanka je jedna z těch květin, které jsem si nechávala na konec, protože jsem si na ně neudělala čas nikdy dřív. Ani si nepamatuji, v jakém rozpoložení jsem ji vybarvovala, ale dopadla dobře. Myslím, že je sympatická. A jmenuje se věncová, protože se z ní mají vít věnce? (Mimochodem, vít věnce jsem nikdy neuměla. Dodnes nevím, jak se to správně uzluje. Nechcete se mnou někdy někdo vít věnce, abych se to naučila? Myslím, že s věncem ve vlasech by mi bylo líp než bez něho.)

To je vše. Víc už jich není. Momentálně mi leží na stole, spolu se sešitem na filozofii a psychologii a vypraným svetrem, a čekají na to, že si je vystavím na zeď. Nad postel. To mám v plánu už od začátku. Jenže se znám - nakonec to asi dopadne tak, že je založím do šuplíku, protože nevím, jakým způsobem bych si je na tu stěnu měla připevnit. A určitě by mi v noci všechny popadaly na hlavu.
Mohla bych napsat, že doufám, že se vám mé omalovánky líbily, ale ve skutečnosti mi o to ani moc nejde. Chtěla jsem se podělit o věc, která mi po dobu dvou měsíců dělala radost, a ta radost je možná důležitější než estetická funkce.
Zároveň bych také nerada zněla příliš nadšeně. Kdyby bylo mou jedinou starostí vybarvování květin, možná bych tak znít mohla, ale ve skutečnosti se chvílemi trochu hroutím. Zjistila jsem, že vodovky lze rozmývat i slzami. Ale není to moc ideální, takže se snažím nebrečet.
Na závěr bych chtěla říct, že všechno je podivně křehké. Zvláště pak hezké věci. Ty jako by stály na hraně stolu; stačí se neopatrně pohnout a hezká věc leží rozbitá na zemi, a ještě se pořežu o její střepy. Doufám, že vám se to takhle neděje.
Přibližně před rokem jsem vám ukazovala své mandaly. Nedávno jsem se k tomu článku vrátila, abych viděla, co se vlastně píše ke článku s omalovánkami. Nic moc jsem nezjistila. Ale pokud se chcete pobavit, klidně se na to podívejte. Už jen pro uctění památky všech fix, které za ty zpropadené mandaly položily všechen svůj inkoust.

Tahle písnička je prostě krásná, a v poslední době jsem ji poslouchala tolikrát, že se mi už asi napořád bude vybavovat tohle období, když ji uslyším. (Stejně tak to mám s písničkami, které jsem poslouchala během vodáckého kurzu, a to už to budou čtyři roky.) Myslím, že dekadentní milostná píseň je opravdu unikát. Až se budu rozkládat v lese, nerada bych na to byla sama. A všimněte si toho videoklipu, je to prostě strhující umělecké dílo a nikdo mi to nevymluví.

Co vy a květiny? Jaké máte nejraději? Máte nějaké doma? A co vodovky, rozumíte si s nimi? Také se vám stává, že si mácháte štětce v čaji a pijete vodu z vodovek?

Přeji vám hezký říjen a co nejkrásnější oblohu.
Iris

6 komentářů:

  1. Ty umíš tak nádherně malovat, konturovat a vybarvovat. Vždycky jsem to obdivovala, hlavně co se týče práce s čímkoliv kromě pastelek a fix. To mi nikdy nešlo. A přitom akvarel vypadá tak krásně, ty barvy jsou, přijde mi, mnohem živější a květiny vypadají skoro opravdově. (Nebudu tu hovořit o tom, že bez zmínění jejich názvů bych asi ve většině případů nevěděla o co se jedná. :D )

    Dneska byla obloha krásná, alespoň v Hrdlívě. Měj se hezky a držím palce, aby se ti povedlo si tyhle pěkné omalovánky nějak vystavit. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Áááách! Ty musím mít! Teda, ne primárně pro sebe, ale pro mamku. Kdyby nebyla učitelka, tak by se určitě stala květinářkou nebo babkou kořenářkou. A v rámci odpočinku v příhodných ročních obdobích tráví spoustu času venku na zahradě - a v zimě a při ošklivém počasí doma nad tvořením a herbáři a různými barevnými kreativními věcmi (myslím, že tohle jsem po ní zdědila v obrovské míře). Takže rozhodně vím, že tohle by jí udělalo neskutečnou radost. Snad tam ještě budou, když se tam dostanu, díky za tip!
    Omalovánky obecně jsou fajn, jsem ráda, když mi zaměstnávají ruce. Vlastně si je určitě vezmu s sebou k volbám - sedím v komisi jako zapisovatelka, takže času tam bude spoustu. To na nich vlastně fakt nemám ráda, že většinou zaberou spoustu času. (A já pak taky většinou nevím, co s nimi, euhmpf!)
    Takže jsem ráda, že jsi se podělila! (A víš o tom, že existují "jedlé" vodovky? To by pak nevadilo, když by ses napila vody pro namáčení štětce. Ona by pak ve výsledku asi měla i nějakou rozumnou chuť. :D)

    OdpovědětVymazat
  3. Až se zas někdy dostanu do Tigeru, musím se tam po nich podívat. Omalovánky mám troje, ale vybarvila jsem v každých jen pár obrázků. Jsou to takové ty omalovánky, které jdou vybarvit jen pastelkami, a to mě nebaví. Vodovky mám naproti tomu velice ráda, a myslím, že takové omalovánky bych vybarvovala stejně ráda, jako jsi je vybarvovala ty. "Ta radost je možná důležitější než estetická funkce" je v podstatě takové moje heslo, co se týká všech kreativních činností. Dělám je hrozně ráda, i když mi to příliš nejde, a myslím, že ta radost má vliv i na to, jak pak ten obrázek vypadá. Ty tvoje květiny se mi třeba líbí opravdu moc, i ty, co se tak úplně nepovedly. Rozpité vodovky jsou svým způsobem kouzelné, a květiny mám také velice ráda. Třeba slunečnice. A chrpy. I ty náprstníky; těch je u nás taky vždycky spousta, a nikdy jsem nerozuměla tomu, jak můžou být tak jedovaté, když jsou tak pěkné, dodnes na ně ale radši ani nesahám a obdivuji je jen z dálky. Mám z nich takový zvláštní respekt. A sasanky věncové jsem si letos vypěstovala. Byly krásné, červené a fialové a jedna bílá, a měla jsem z nich ohromnou radost, protože ačkoli mám květiny tak ráda, pěstovat se mi nikdy moc nedařily.
    Vymáchat štětec v pití a napít se vody od barev se mi ještě nikdy nepovedlo, dost často jsem k tomu však měla velmi blízko. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Tento článek mi přijde a) kouzelný b) důležitý. Kouzelný proto, že je hrozně hezký a milý, myslím, že se ti podařilo omalovánky jak krásně vybarvit tak i nafotit a je to prostě článek, který je sice hořkosladký, ale nějak ve čtenáři zanechá hlavně tu radost. Některé články jsou jako úsměv, tak třeba tento, to je určitě úsměv, nebo objetí. Důležitý proto, že se zabývá něčím, čeho myslím v dnešní době není nikdy dost, a to děláním radosti, maličkostmi, květinami, vodovkami. Nejvíc se mi zrovna líbí ty stračky, s kterými zrovna nejsi spokojená, protože právě to rozpíjení tam vypadá dobře a spousta lidí se o to uměle snaží :)Stračky nám rostou každý rok na zahradě spolu s růžemi, vysoké modrofialové květiny, vypadá to krásně. Popravdě jsem nevěděl, že se cíiím říká ostálky, to je hrozně pěkné jméno. Představa ráje plného sakur mě skoro dojala - myslím že je to blíž k pravdě než jiné představy, alespo%n doufám. Chrpy se mi líbí jak na omalovánce tak i ve skutečnosti (taky máme na zahradě malé chrpové políčko, protože je to jedna z mých oblíbených květin). Lotosy a Lekníny toho mají spoustu společného, obě tyto květiny jsou kouzelné a krásné (v těch pohádkách to byl určitě lotos, a ne losos :D to jsem si jistý). Lotos má symbolický význam čistoty, protože jeho listy ani květy se nedají ušpinit, bláto a špína po nich prostě sklouzne, protože mají jedinečný povrch. Právě proto jsou často v těch východních pohádkách.
    Krásenku si taky pamatuji z Prahy, ale popravdě jsem si její jméno nepamatoval (nejsem si jistý jestli jsem ho vůbec někdy slyšel, nejspíš ale ano). Lichořeřišnice vypadá na omalovánce skoro jako živá, je moc povedená. Kdysi jsme ji zkoušeli pěstovat ale v takovém tmavémkoutě, takže z ní vyrostla jen taková masa listů ani jeden květ, což působilo trochu smutně. Nejsem moc zástánce trendu pojídání květů, ne že by mi to nějak přímo vadilo, jen se mi to zdá takové zvláštní, protože ty květy stejně nemají žádnou výživovou hodnotu, proto je to opravdu jen móda (tak to alespoň vnímám). A i když se nad tím zamyslímm, nebo z toho symbolického hlediska, jíst květy se mi moc nezamlouvá, jíst něco tak hezkého, to se mi zdá skoro špatné. Tvá příhoda s broučkem to jen dokazuje.
    Tulipány opravdu jsou krásné, a když jsem zařizoval malou terasu za domem, tak jsem tam chtěl do takových tří otvorů v dlažbě zasadit bílé tulipány, tak jsem koupil cibulky bílých tulipánů a všechny vyrostly jako oranžové. Ale možná že je to dobře, protože jsou vážně pěkné, a je to jistě veselejší. Myslím, že můj vztah k vlčím mákům znáš, a náprstníky mám taky moc rád, a ano, i když jsou jedovaté, z toho jedu se taky podařilo extrahovat lék na podhoru srdce, takže ono nic není tak úplně černobílé.
    Na závěr bych chtěl říct, že čtení tohoto článku bylo moc příjemné a myslím že podobně uklidňující, jako malování oněch květin. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Květiny jsou překrásné. A ty vybarvené tebou obzvláště. :)
    Moc se mi ty omalovánky líbí. Vymalovat vodovkami jsem zkoušela, ještě když jsem vybarvovala svých 101 mandal (nikdy jsem je nedokončila) a to moc nešlo, protože byly na celkem obyčejném papíře. Pak jsem na to úplně zapomněla, na vybarvování vodovkami. Až teď díky tobě jsem si uvědomila, že omalovánky s Alenkou v říši divů, které vlastním, jsou skoro celé na čtvrtkách, takže vymalovávat vodovkami určitě půjdou. Děkuji! Udělal mi tenhle objev hroznou radost. Stejně jako celý tvůj článek. :)
    Z květin mám obecně nejradši ty řekněme divočejší. A nemám ráda řezané, přijdou mi trochu zvláštní a je mi jich líto. :) Ale to už je zase jiná věc.
    Co se táče těch ostatních - moje oblíbené jsou třeba chrpy, máky, rožce, sedmikrásky nebo slunečnice. Měsíček je mi taky moc sympatický, ale myslím, že naživo jsem ho ještě neviděla. :) Taky mám hrozně ráda jetel a vřesy. :) A Echinacey, babička je má na zahradě, v létě na ně vždycky sedá hrozně moc motýlů, je to nádherné. :)
    Jednou bych chtěla znát hodně květin jménem, ale zatím jsou mé znalosti hodně omezené. Přijde mi krásné, když někdo zná jména různých rostlin.
    Jinak doma máme docela hezký počet rostlinek, jelikož mamka je má ráda a sem tam nějakou koupí. Ovšem u sebe v pokoji mám jenom kaktusy, všechno ostatní totiž vždycky zahubím ( většinou i když se snažím). Ještě mám tedy na zahradě mátu, to považuji za vlastní, protože ji mám až moc ráda. :D Ale mám pocit, že zatím přežila jenom díky tomu, že poměrně často pršelo, měla bych se na ni zajít podívat. :)
    Jo a to, že zaměňuji čaj a vodu na malování, se mi stává snad až příliš často. :)
    Měj se moc krásně!

    OdpovědětVymazat
  6. V kytkách se taky nevyznám, a to jsem v jedněch online Bradavicích profesorkou bylinkářství. :D Mám je ale ráda, z těchto si mě nejvíc získaly asi slunečnice (třeba pivoňky se mi ale nelíbí skoro vůbec). A ve tvém provedení jsou mými oblíbenci tulipán, krásenka a lilie. V pokoji mám ale jen kaktus a jakousi mamčinu kytku (vůbec nevím, co to je zač, ani proč tu je. Asi už se nevešla nikam jinam, tak ji aspoň občas zaliju).
    S vodovkami si moc nerozumím, ale doma jsem je měla rozdělané asi tak dvakrát za život, takže vodu z nich nepiju a v čaji si nemám co máchat. Aspoň k něčemu je má výtvarná neschopnost dobrá, zdá se.
    Užij si neděli (i zbytek soboty, pokud ještě nespíš).

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.