sobota 9. září 2017

Podzimní playlist

Některá období jsou prostě pro sestavení playlistu vhodnější než období jiná. Třeba začátek školního roku. Zvláště pak toho letošního. Nic zvláštního se sice neděje, ale já mám takový vnitřní neuspořádaný pocit, jako by přicházela jedna neočekávaná událost za druhou. Výkyvy nálad se mnou smýkají ještě mnohem víc než kdy jindy, a klidně si to můžete představit doslovně. Vymlouvám se, že na nic nemám čas - a přitom teď klidně sedím a shromažďuji písničky do článku, který nejspíš nazvu Podzimní playlist.

Patřím teď do nejstarší třídy na škole. Od první minuty školního roku jsem už slyšela slovo maturita ve všech pádech nejmíň tak padesátkrát. Hned první den jsem došla za svou profesorkou češtiny, mile se na ni usmála a začala vyjednávat o tématu maturitní práce. Trošičku mě uklidnila, ale i tak se po většinu času cítím jako blázen, když se bezcílně procházím chodbami a sem tam do někoho letmo vrazím.
Naše škola je plná inovací a jednou z nich jsou zářivě oranžová křesílka a polštářky s rozmanitými vzory. Můj oblíbený mi trochu připomíná obrazy od Joana Miró a leží na křesle přímo před oknem. Občas tam sedím a čtu si, zvlášť když mám více volných hodin za sebou. Říká se tomu děravý rozvrh a už teď je mi to docela jedno. Některé věci si prostě zvyknete hned házet za hlavu, když chodíte na takovou školu, jako je ta naše.
Do mého života se s odchodem prázdnin téměř samozřejmým tempem dostaly věci jako šatní skříňky, školní jídelna nebo brzké ranní vstávání. Také jsem se znovu shledala se svou kamarádkou, momentálně asi jedinou, a nechala se zatáhnout do pěveckého sboru, protože někomu tak báječnému jako je ona prostě nedokážu říct ne. Začala jsem soukromě učit základy španělštiny, ale nejsem moc dobrá učitelka. A také jsem už nespočetněkrát zodpověděla dotaz, proč si odmítám udělat certifikát CAE.
Mezi tím ale ještě pořád stíhám některé ze svých klidných prázdninových činností. Vybarvuji květinové omalovánky. Komunikuji, a ráda, někdy možná až moc. A taky poslouchám hudbu. Letní i podzimní, barevnou i černobílou, veselou i smutnou, a občas všechnu naráz.

I can't stop the clocks
But I can make a rhythm out of it
We are lit by the rhythm
And the heartbeats flow

Jain, zpěvačka francouzského původu, patří mezi interprety, kteří mi většinou dovedou zlepšit náladu. Její písničky mají zvláštní exotický nádech, takový světový, a to se mi líbí. Navíc nesou velice sympatická sdělení. A její videoklipy jsou prostě úžasně akční a umělecké. Klip k písničce Dynabeat vznikl letos v létě a jakmile mi vyskočil na úvodní stránce youtube, byla jsem nadšená, protože zrovna Dynabeat patří k mým nejoblíbenějším skladbám od Jain. Nejspíš se netrefím do vkusu úplně každému, ale mě se tahle svobodomyslná, živá hudba prostě líbí.

Now I'll dance underneath your rain
I like all your shades of grey
I'm gonna wear you like a crown
What are you holding for me?

Pamatuji si přesně ten den, kdy jsem prvně poslouchala album Mutual Friends od dívčího dua BOY. Byl ještě srpen a já celé dopoledne seděla u psacího stolu a četla Sophiinu volbu, a abych se z toho úplně nezbláznila, na doporučení jsem si poslouchala toto klidné, milé album. No a úplně nejvíc se mi líbí právě písnička Silver Streets, protože se v ní zpívá o městě, a to je mi velice sympatické. Města mám v oblibě, a občas si ráda představuji, že i ona mají ráda mne a tato náklonnost je vzájemná.

And the shadow
Feels the soul
Turned to ashes
Turned aerial
And you don't need no one to walk you through it

Skupina Gogol Bordello do mého obvyklého playlistu příliš nezapadá. Jedná se o žánr většinou označovaný jako gypsy punk, vcelku divokou hudbu, inspirovanou mimo jiné balkánským a východoevropským (a romským) folklorem. Frontman skupiny se jmenuje Eugene Hütz a pochází z Ukrajiny, a právě díky jeho osobnosti a nejspíš také vzhledu mě tahle skupina původně zaujala. Na začátku roku mi celým bytem znívala písnička Pala Tute, když jsem zrovna byla sama doma. V červnu jsem se nadchla pro alba Trans-Continental Hustle a Super Taranta. A v době, kdy jsem se vracela z tábora, vyšlo nové album, které se jmenuje Seekers and Finders. 
Mou úplně nejoblíbenější písničkou z něho je právě píseň Seekers and Finders, protože v ní jakožto host zpívá Regina Spektor. Jenže tuhle píseň sem nešlo přidat, není dostupná na youtube. Tak sem tedy dávám tu druhou nejoblíbenější a její oficiální textový videoklip. Hrozně se mi líbí ta energie, pozitivní a zároveň bojovná. Připomíná mi časy, kdy jsem si ze všeho nejvíce přála být revolucionářem (jako Enjolras, a dokonce jsem si pořídila i jasně červené sako).

When life tries to knock all the wind out of you
You've got to roll, roll, roll with the punches
If all life offers is black and blue
You've got to roll, roll, roll with the punches

Lenku, australskou písničkářku s evropskými kořeny, jsem měla ráda vždycky. Už když jsem byla malé děcko, co se sotva vyznalo ve vlastním rozvrhu hodin. Teď už jsem velká a rozvrh hodin je asi tak jediná věc, ve které se bezpochyby vyznám. K Lence se ale vracím pořád. V neděli před prvním školním dnem jsem znova poslouchala její písničky, které mě vždycky dokázaly povzbudit, a zjistila jsem, že mají stejný účinek i dnes. Zvláště pak tahle. Roll with the punches.

Catch me if you can, working on my tan, salvatore
Dying by the hand of a foreign man happily
Calling out my name in the summer rain, ciao amore
Salvatore can wait
Now it's time to eat soft ice cream

Lana Del Rey svého času patřila mezi mé úplně nejoblíbenější zpěvačky. Byl rok 2011 a já zcela náhodou v převlékací kabince slyšela písničku Video Games. Zaujala mě její tklivá, ale zároveň chytlavá melodie, a jakmile jsem přišla domů, zoufale jsem se snažila zadávat úryvky textu do google vyhledávače, aby mi požadovanou píseň opravdu našel. Povedlo se to, a já se do Lany takřka zamilovala, ačkoliv jsem nemohla rozumět tomu, o čem zpívá.
Pak mám ještě jednu intenzivní vzpomínku na Lanu Del Rey. Bylo mi čtrnáct a procházela jsem si svým nepříliš milým obdobím, kdy jsem buďto spala, anebo se mi chtělo zvracet, a můj život měl chvilkový charakter divného snu. Když jsme jeli se školou do Drážďan, byla zima, tma, já se nadopovala prášky proti cestovní nevolnosti, a v polospánku jsem poslouchala album Born To Die. Já vím, já vím. Děsně patetická vzpomínka. Ale opravdu se to stalo. Tenkrát mi v hlavě utkvěla Carmen.
Pak jsem na Lanu vlastně zapomněla. Nějak jsem ji ztratila ze zorného pole. Vzpomněla jsem si až letos, když vyšlo její album Lust For Life. Párkrát za sebou jsem si ho poslechla, a pak mi náhodné přehrávání začalo hrát písničku Salvatore. Ta je z alba Honeymoon, které mi úplně uniklo. A extrémně se mi líbí. (Lust For Life se mi také moc líbí, ale musela bych si ho poslechnout mnohem víckrát, abych ho nějak pochytila. A to jsem zatím neudělala.)

But I'm stuck here
Getting misty over you
I'm alone, on a bicycle for two

Duo She & Him vlastně vůbec neznám. Před pár dny jsem o něm slyšela poprvé. Pokud to správně chápu, tak ta zpěvačka je Zooey Deschanel. Písničku Black Hole mi nedávno pustila kamarádka, a ačkoliv se mi zdálo vtipné, že mě chce rozveselit písní s takovým názvem, byla jsem příjemně překvapená. Já totiž v reálném životě neznám moc lidí, kteří poslouchají hudbu, co se mi líbí. A ačkoliv se s touhle kamarádkou známe už šest let, nikdy jsme si o hudbě moc nepovídaly. Zvláštní. Už jen necelý rok a pak se dost možná sobě navzájem ztratíme. Z ní bude architekt a ze mě překladatel. Jí po mně zůstanou učebnice, které jí každý rok odkážu, protože chodí do nižšího ročníku, a mně po ní pár kreativních drobností a tahle písnička.

But I stayed late
'Cause I can't understand physics
I don't want to go home
And cook myself dinner
Or look in the mirror
That big, fat mirror
That swallows me up in a corridor

Tahle písnička vždycky seděla na mou situaci. Nebo jsem si to aspoň říkala, když jsem byla na nižším gymnáziu. V jistých situacích si ji pouštím pořád dokola, jako třeba v posledních dnech. Nejsilnější atmosféru má, když si ji pustíte v chladný zimní podvečer, poté, co se po deseti hodinách školy přebrodíte sněhem potmě domů. Nevím ale, zda letos takový nápor atmosféry snesu. Letošní zima bude krutá, alespoň pokud jde o školu.
Písnička School Is Out patří mezi ty, které nejsou zařazeny v žádném z Regininých alb. Mám ráda tyhle unreleased písně - mezi mé oblíbené patří ještě Mermaid, A Cannon a Chicken Song, ale je jich mnohem více.

I keep you in the pockets of my dresses
and the bristles of my brushes
Spin you into my curls today

Lisu Hannigan jsem objevila také na doporučení. (Pokud tohle čteš, tak děkuji!) Jako úplně první jsem slyšela písničku Pistachio. Do celého alba Sea Sew jsem se zaposlouchala až o pár měsíců později, a jsem opravdu ráda, že jsem tak učinila. Je totiž opravdu skvělé. Lisa Hannigan zpívá například i o Vennově diagramu. Úplně nejvíc se mi líbí asi právě písnička An Ocean and a Rock. Myslím, že je o dvou lidech, kteří se mají rádi, ale ani oceán je nerozdělí, ačkoliv jsou od sebe daleko. Nevím. Možná existují i jiné interpretace. Občas si říkám, že takhle krásná hudba se musí líbit snad každému, tak snad vás tahle písnička třeba aspoň trochu potěšila.

And I was burnin' up a fever
I didn't care much how long I lived
But I swear I thought I dreamed her
She never asked me once about the wrong I did

Zpěváka a kytaristu, který si říká Hozier (vlastně je to jeho prostřední jméno, proto si tak říká) jsem si oblíbila původně díky jeho nejznámější písničce, Take Me To Church. Záležitosti, které jsou příliš populární, se mi obvykle moc nelíbí, ale tahle písnička byla vždycky jednou z výjimek. Letos v létě jsem se k ní vrátila, když jsem se pokoušela pokračovat v psaní svého příběhu, který mám v hlavě už hodně dlouho. Přes léto jsem skutečné pár stránek napsala, a i to je pokrok. Abych moc neodbočovala - právě Take Me To Church se k tomu příběhu tak pěkně hodí. A později jsem zjistila, že i ostatní Hozierovy skladby jsou skvělé. Zdá se mi, že kromě lásky se zabývají i jinými, ne tolik opakovanými tématy. Například Angel Of Small Death & The Codeine Scene je tak trochu o halucinogenech a o hříchu. A v písničce From Eden lze nalézt i náboženské motivy.
Do tohoto playlistu jsem vybrala právě Work Song, protože má takovou steampunkovou atmosféru. Ale když si najdete text, zjistíte, že je to vlastně příběh. Také proto, že nedávno byl Labour Day, a k tomu se Work Song prostě hodí. Pokud vás nezaujme hned na první poslech, zkuste se k ní někdy vrátit. Třeba za půl roku. Já z ní také nebyla nijak unešená hned napoprvé, ale o to víc se mi líbí teď.

Please, save me now
I'm never gonna leave this town
I'll hang around
'Till all the buildings crumble down
Stacking up my dreams inside
I watch another train go by
Can't find my ticket to ride

Duo Karmin je mou velkou dětskou hudební láskou. Pamatuji si, že mi bylo třináct a mým největším přáním bylo mít účes jako zpěvačka Amy ve videoklipu k písničce Crash Your Party (prostě ofinu srolovanou do ruličky na čele). Amy a Nick jsou manželé a tvoří spolu už dlouho. Původně zpívali covery, poté začali s vlastní hudbou. Jejich písničky mají takový povzbudivý, motivační charakter, hlavně ty z prvního alba jménem Hello. Například Too Many Fish nebo I'm Just Sayin'. Amy skvěle rappuje. Možná byste tady rap nečekali. Já osobně nejsem žádný velký nadšenec do tohoto hudebního stylu, ale zrovna v provedení Karmin mě to opravdu baví.
Minulý rok Amy a Nick vydali své poslední album, Leo Rising. Je na něm třináct písniček - každá z nich je věnovaná jednomu znamení zvěrokruhu, a ta poslední je prostě bonus. Písnička pro Kozoroha je jedna z mých nejoblíbenějších. Pak se mi líbí také ta pro Raka a pro Blížence. Na horoskopy moc nevěřím, ale zdá se mi to jako pěkný koncept a naprosto geniální námět pro hudební počin. Z alba Leo Rising jsem prostě nadšená. I jako celek působí skvěle.
Nedávno jsem se dozvěděla, že duo Karmin už není duo Karmin. Amy se, pokud jsem to správně pochopila, vydala na sólovou dráhu a teď si říká Qveen Herby. Myslím, že budu její hudební působení sledovat i nadále, i když osobně se mi moc nelíbí její nová image.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Minulý, Skoro letní, playlist jsem dávala dohromady hodně dlouho. Ten podzimní jsem stvořila během dvou dní. Je to zvláštní, když najednou nemám články do zásoby. Možná, že teď bude můj blog chvíli spát. Nebo tady prostě budou spíš obrázky, písničky a básničky, než opravdické dlouhé texty. Nemyslím si ale, že se z blogem kvůli maturitnímu ročníku úplně rozloučím, protože by mi moc chyběl.
Doufám, že vás můj playlist moc neunavil. Nebo že jste si v něm aspoň něco našli. Jak se vám zatím líbí podzim? Já mám tedy raději jaro a léto, ale tentokrát mám na okenním parapetu dýni, takže se mi podzim líbí o něco víc než v dřívějších letech. Také jsem si pořídila nové podzimní boty. Mají na sobě vyšitou růži a myslím, že jsou naprosto báječné, akorát je na ně ještě pořád moc velké teplo.
Kdybyste neměli co říct k článku, můžete mi třeba napsat, jestli už nosíte kabáty, nebo ještě pořád jenom svetry, nebo co vlastně. Zajímá mě to, protože s těmihle přechody mám vždycky problém. Nevím, kdy se formálně mohou začít nosit kabáty, abych nevypadala nemístně. A také by mě zajímalo, co děláte, když vám nečekaně zmoknou vlasy.

Mějte se co nejlíp a pijte čaj, pokud ho máte rádi.
Iris

3 komentáře:

  1. To je zajímavé, že ti trvá několik dní sestavit playlist. Ale zase si dáváš záležet a vybíráš zajímavé písničky, ke kterým máš vztah a také k nim dokážeš sepsat docela dlouhý a plnohodnotný komentář.

    Já, když dělám playlist, si většinou ve škole, když se nudím, napíšu deset písniček, které mě zrovna napadnou, které jsem naposled poslouchala nebo které splňují nějaká kritéria (když jsem dělala tematické playlisty) a večer to hodím na blog, sepíšu k tomu pár řádků a pustím to do světa. Můj laxní přístup je hrozný. :D

    Mimochodem, docela by mě tvůj "vztah" k CAE zajímal. Mamka teď v prosinci ty zkoušky bude dělat a když jsem se koukala, co všechno jí prochází rukama při přípravě, upřímně mi to přišlo strašně náročné. Tak nevím. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Gogol Bordello! To je jedna z mých neojblíbenějších kapel vůbec, na střední jsem měla celé gogolo-bordellovské období :D :-) Teď už je tedy zas tolik neposlouchám, ale stejně nechápu, že jsem mohla propásnout nové album! Takže ti tímto moc děkuji, že jsi mě nevědomky upozornila na to, že vyšlo! :-)

    A She and Him jsem taky jednu dobu hodně poslouchala.

    A asi tě to spíš naštve, ale také by mě zajímalo, jak to máš s těmi CAE :D Já jsem si totiž CAE před lety dělala a nakonec to vypadá, že mi i k něčemu budou, celkově si myslím, že se neztratí, pokud se chceš do budoucna věnovat jazykům :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. CAE jsem se rozhodla nedělat nejspíš hlavně kvůli vlastní lenosti a pohodlnosti, ale možná taky trochu kvůli nejistotě. Chci dělat profilovou maturitní zkoušku z angličtiny, a ta u nás může být nahrazena certifikátem s minimální úrovní B1. Dovoluji si tvrdit, že moje úroveň je o něco vyšší (a že bych možná byla schopná získat certifikát na C1), ale mně se prostě nechce. Raději si udělám tu maturitu, ta je ostatně zdarma, a certifikát si zařídím až někdy potom, až budu pryč s gymplu. (Jasně, maturita není taková mezinárodně uznávaná záležitost jako ten certifikát. Ale aspoň nemá psanou část. A tak trochu si říkám, že pokud zvládnu maturitu, někdy v budoucnu budu moct zvládnout i CAE).

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.