sobota 24. června 2017

Skoro letní playlist

Když jsem posledně dávala dohromady playlist, byla ještě hluboká a temná zima. Taky jsem ho podle toho nazvala - playlist pro třeskutou zimu. Poté jsem se několikrát pokoušela o seznam písniček, které mi sedí k aktuálnímu období, jenže jsem si nikdy nevybrala vhodnou dobu. Už si vlastně ani moc nepamatuji, co se dělo, že jsem nebyla schopná své playlisty dokončit. Třeba se mi jen měnily nálady. Nebo mě to nebavilo. Nemohla jsem se k tomu přimět.
Na začátku května jsem vám dala k dispozici takovou malou anketku, díky níž jsem se dozvěděla dost užitečných a překvapivých věcí; nejpřekvapivější zprávou pro mě bylo, že vás baví číst moje články ze života a taky že se vám líbí playlisty. Tak jsem se teď, s nástupem klidnějšího období, rozhodla konečně jeden playlist sepsat. Snad se vám bude líbit i tenhle.


Budu o tom psát ještě za týden, pokud všechno dobře půjde - ale mám za sebou všechny letošní testy a teď už se nemusím stresovat školou. Jenom úterním tělocvikem, na který si máme vymyslet "nějakou zajímavou hru", takže určitě zase budeme hrát volejbal. Středečním turnajem v plážovém volejbale (protože když už to vypadá jako klidný den, plácneme tam volejbal!) a čtvrteční burzou učebnic a velkou ceremonií na ukončení školního roku a rozloučení s ředitelkou, která předává školu dál. Vlastně je toho ještě dost k nervování, ale už to aspoň nejsou testy. A už vůbec to není matika.
Taky mě čeká dojemné, ale zároveň úlevné loučení s hudební školou. Pokud jsem v životě k něčemu měla opravdu ambivalentní vztah, byla to hra na klarinet, a jelikož jsem to vydržela 8 let, plánuji vám o tom napsat článek. Ale to asi až o prázdninách.
Posledním odstavcem jsem si stvořila oslí můstek zase k hudbě. Takže, tady je můj playlist věnovaný přelomu jara a léta.

I am my mother's child, I'll love you 'til my breathing stops
I'll love you 'til you call the cops on me
But in our darkest hours, I stumbled on a secret power
I'll find a way to be without you, babe


Myslím, že je to tak týden zpátky, co Lorde vydala své nové album Melodrama. Nevím, co mě přimělo k tomu, abych si ho poslechla - snad že byl Twitter plný zvěstí o tom, jak je skvělé. No, alespoň jednou měl Twitter pravdu. Melodrama je opravdu dobré album. Ani jsem si ho nemusela mockrát přehrávat, aby se mi zalíbilo (na rozdíl od některých ostatních desek). Hned napoprvé se mi nejvíc zalíbila tahle skladba, Writer in the dark. Nejdřív mě zaujala melodií, pak jsem se zaměřila na text, a zjistila jsem, že se v té písničce vlastně docela nacházím, jakkoliv směšné se vám to může zdát.

You're always such a fool
And in your eyes, so blue
I see the life I never had before

Mám moc ráda Russian Red. Je to zpěvačka pocházející z Madridu a ve skutečnosti se jmenuje Lourdes Hernández, což zmiňuji hlavně proto, že je to hezké jméno. Nepamatuji si, jak jsem narazila na její hudbu, ale už je to docela dlouho. Nejvíc naposlouchané mám její druhé album Fuerteventura, které vyšlo v roce 2011. Je to takové vzdušné album, pokud se to tedy dá o albu říct (podle mě dá). 
Písnička Fuerteventura patří mezi moje oblíbené, protože mi tolik evokuje atmosféru Středomoří (podobně jako píseň The Sun The Trees). Možná ji budete muset chvíli poslouchat, než jí přijdete na chuť. Je to opravdu jemná hudba, ale zároveň velmi živá. No jo... Písničky moc dobře popisovat neumím.

I had in mind
To conquer the world by your side

Nedařilo se mi vybrat z alba Fuerteventura jenom jednu jedinou písničku. Tahle je další z mých oblíbených. Taky se mi už párkrát zachtělo dobývat svět, jenže jsem byla moc smutná a opuštěná.

Time for me to see how much beauty this can be
If only I wasn't so scared of how people can be
It's time for me to try to keep all of my dreams awake
Away from the fear, from the hate we've made


Když jsem si asi před rokem zcela náhodně pustila klip k písni Come, netušila jsem ještě, na jaký poklad jsem narazila. Jain je, pokud jsem to dobře pochopila, francouzská zpěvačka, v jejíž tvorbě se často objevují africké rytmy a vůbec, celé její album Zanaka je takové pěkně letní. I přesto ale nese jasné poselství. Například písnička Heads Up. Dlouho jsem ji poslouchala jen tak, aniž bych přesně znala text, jen proto, že se mi z celého alba líbila úplně nejvíc. Text jsem si našla až nedávno a byl přesně tím, co jsem potřebovala. Hlavu vzhůru, nenechme se vést strachem, otevřená mysl je silnější a svět je plný rozdílů, které obohacují duše.
Jain je skvělá. Teď jsem ji nějakou dobu neposlouchala, vrátila jsem se k ní až s příchodem léta. Mám teď žluté období, zamilovala jsem si takovou zářivě sytě žlutou barvu, a právě takovou barvu má titulní strana alba Zanaka.

I could never leave you and the city lights
I could never beat the storm in your eyes
The storm in you bright eyes

V květnu proběhl další ročník soutěže Eurovision Song Contest. Nikdy dřív jsem to nesledovala, až letos, a to jenom trošku. Tahle šílená hudební soutěž se totiž začala probírat v našem mezinárodním skupinovém chatu, a tak jsem se přirozeně musela podívat, o co jde, abych se mohla zapojit do diskuze. Jedná se o soutěž v rámci Evropy (ale účastní se i Austrálie, což dost nechápu), do níž každá země vyšle svého interpreta s nějakou písní. Většinou je to pop. Semifinále probíhají dvě a myslím, že celkový počet účastníků je kolem čtyřiceti. Potom je finále a tam se pomocí extrémně složitého hlasovacího systému vybere úplný vítěz. Nakonec se fanoušci Eurovize ze všech možných zemí hádají a nadávají si, protože nesouhlasí s tím, kdo to vyhrál.
Já se zvládla koukat jenom na to velké finále. Nemám nervy na velké ceremonie. Komentář českých moderátorů se mi navíc zdál hrozný, tak jsem prostě jenom poslouchala písničky. Líbí se mi totiž koncept téhle soutěže. Evropa se spojí a poslouchá písničky. Možná jsem naivní, ale přesně tohle je potřeba. (Mám pocit, že se mi v komentářích určitě objeví někdo, kdo mi bude nadávat do militantních sluníčkářů. Úplně to cítím v kostech.) Jen kdyby se nakonec ti lidé nezhádali.
Letos Eurovizi vyhrála písnička z Portugalska. Já jí moc nepřišla na chuť. Je taková moc tklivá a nerozumím ani slovo. Navíc jsem se divila, že tolik lidí hlasovalo zrovna pro tohle. Ale tak proč ne. Má portugalská kamarádka měla radost, a to je na tom to hezké. (Portugalština zní jako mix španělštiny a němčiny! Teď jsem na to přišla.)
Ale abych se konečně někam dostala; mně osobně se nejvíc líbila soutěžní skladba Kypru. Původně. Jenže pak jsem ji poslouchala pořád za sebou, a dost se mi ohrála, a zjistila jsem, že na ní vlastně nic úžasného nebylo. Když jsem začala sestavovat tenhle playlist, a říkala jsem si, že by to chtělo něco z Eurovize, vybavila se mi hlavně Belgičanka Blanche a její píseň City Lights. Moc se mi líbí, už díky tomu názvu, a pak díky textu a celkové atmosféře ponurého města. Ponurá města mě nikdy neomrzí.

Will you take me to paradise?
With you nothing ever dies
You take my smile and make it bright
Before the night erase the light

Hned jako druhá se mi vybavila francouzská píseň. Nečekala jsem, že se mi bude líbit něco, co je zpívané francouzsky. Ten jazyk je taková... němčina mezi románskými jazyky. Není ošklivá, ale je pro mě moc tvrdá a chladná. Navíc je to nepopiratelně jeden velký labyrint. Neumím si představit, že bych francouzštinu někdy ovládala. Vždyť ani nerozeznám rybu od ptáka, když se to vysloví nedbale.
Ale Requiem se mi moc líbí. Připomíná mi tango. Asi to je tango. Už moc dlouho jsem netančila a začíná mi to chybět.

You're buying stars to shut out the light
We come alone and alone we die
And no matter how hard you try
I'll always belong in the sky

Píseň Buy the Stars je taková vzpomínka na časy, kdy jsem ji milovala úplně nejvíc. Proto ji sem dávám; nedávno jsem se snažila si tu dobu připomenout. Večery prosezené nad Destrukčním deníkem, dlouhé konverzace na skype a plánování budoucnosti, která nakonec skončila zakopnutá někde pod postelí. Pod cizí postelí.
Možná si prostě jenom kupuji hvězdy. Neměla bych to dělat. Stejně se tím nezachráním. Vlastně mi není pomoci.

Cause it's been turpentine and patches
It's been cold, cold Campbell's from the can
And they were just two jerks playing with matches
Cause that's all they knew how to play


Asi od svých 12 let jsem ještě neměla období, kdy bych neposlouchala písně Reginy Spektor. Je to dost šílené. Žádný jiný umělec můj život takhle nepoznamenal. Ještě pořád je mi líto, že se mi nepodařilo sehnat lístek, když byla Regina v srpnu 2013 v Praze v nějaké jízdárně. Od té doby se už nevrátila a já pořád čekám, že jednou přijede třeba na Colours of Ostrava. Kvůli tomu, abych ji viděla naživo, bych se vypravila i sama do Ostravy. A to už něco znamená. Protože to mám tak daleko, že bych musela jet přes noc.
Píseň Braille je jedna z těch, které jsem asi nikdy úplně nepochopila. Je to zároveň příběh a jistojistě metafora. Líbí se mi i přesto, že v ní nevidím všechny její významy. Vždy jsem ji poslouchala s tím, že mi třeba bude postupně docházet, o čem je. Pokaždé si představuji to Braillovo písmo na kůži. Když si prsty přejedu po kůži, taky tam mám takové písmo. Přemýšlím, co bych z něj vyčetla.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
To je pro dnešek všechno. Konečně jsem něco dokončila. Tenhle playlist je dost možná na nějakou dobu poslední. Poslouchám totiž tak nějak pořád to samé dokola. Nedá se nic dělat. Můj život je momentálně taková smyčka - i co se netýká hudby. Jde to pořád dokola: je to dobrý, je to přímo skvělý, jenže pak je to zase hrozný, jsem na dně a čekám, že mi někdo pomůže se zvednout. No a když se to povede, je to zase dobrý. Jenže jak říkám, je to koloběh, smyčka. A když se smyčka utáhne, je zle. Moc bych potřebovala vybočit. Ale možná to jen moc dramatizuji. Asi se půjdu zachránit sama, než mi někdo podkopne stoličku.
Nikdy jsem neměla ve zvyku sdělovat tolik. Co se se mnou stalo?
Prozatím se loučím. Fotím každou hloupost, třeba boty a tramvaj. Tak možná někdy uvidíte fotky, pokud... ale to přece víte.
Přeji vám hezký konec tohoto krásného měsíce.
I

5 komentářů:

  1. Tak trochu jsem očekávala (doufala), že budeš mluvit o Regině. Mám totiž zafixovaný, že ji máš taky ráda, a jsi úplně jedinej člověk, kterýho znám, kterýmu není cizí nebo dočista neznámá.

    Taky se mi líbí, že máme stejnej hudební vkus. Možná snad až na tu Eurovizi, protože mně se portugalská písnička líbila moc. A taky ta ze Španěl, ale to možná bude tím, že se do sebe snažím ten jazyk nasát jako houba. Možná to bude jako pro tebe ten Kypr, třeba nakonec vůbec není tak dobrá.

    OdpovědětVymazat
  2. Docela obdivuji, že dokážeš vždycky své playlisty tak rozsáhle okomentovat. Já občas k těm písničkám nemám moc co říct, přestože je poslouchám pořád dokola. Nebo možná právě proto.

    Buy the stars mám taky moc ráda. Je to taková zvláštní písnička, ale nepochybně krásná.

    (Já mám pod postelí šuplíky a v nich veškerou minulost vyskládanou. Někde mezi školními sešity tam mám asi i ten sešit, do nějž jsem psala program na naše společné dny.)

    Měj se, snad bude líp a smyčka se moc neutáhne. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já mám asi co říct úplně ke všemu. (Což taky není dobrý.)
      Jednou jsem otevřela náhodný sešit a tam - naše plány na nějaké léto. Hm. Ale plánovaně to neskladuji. (Vždyť víš, jak ráda se věcí zbavuji, aspoň těch materiálních, kterých se zbavit dá.)
      Ideální by bylo se ze smyčky vyvlíknout :)
      Děkuji za komentář.

      Vymazat
  3. Až na Heads Up mě nic z toho vyloženě nezaujalo - ale nemůžeme mít všichni rádi stejné věci, byla by to nuda. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I tak jsem ráda, žes tomuto playlistu věnovala čas. :)

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.