neděle 7. května 2017

Haiku X

S pohledem v dáli
docela roztrhaná
na nic se neptám.

Píšu si deník:
bezcenné útržky prý.
Co k tomu dodat.

V blednoucím světle
bylo mi po tvém boku
podivně dobře.

Není to správné,
topit se v upřímnosti
a ztrácet slova.

Zdálky i zblízka
Ještěd se schovává za
polevou z mlhy.

Všechny vás zdraví
má čerstvá omrzlina
uprostřed dubna.

Na stránkách knihy
přestala jsem se ztrácet.
Nechci se vracet.

Neposluchači
svěřit se není lehké
a tak dál mlčím.

Matematika.
Už jenom poslední dva
měsíce. Skvělé.

"Jsi pesimista
a to mě ubíjí." No,
co se dá dělat.

Hezké je vzlétat,
chvíli žít v utajení.
Pak se zas vrátit.

Nespravedlivé:
být na tak velkou lásku
úplně sama.

Oživlé barvy
jsou všude okolo mě,
já stále v černé.


Nemáš rád jaro
a proto je mi líto,
že je tady zas.

Moc to prožívám.
Měla bych toho nechat,
říkám už dlouho.

Prvního máje
jako vždy bez polibku.
(musím psát esej)

Jděte se vycpat,
vlezte mi na záda s tím
otravným míčem.

Wish I could lose you.
Wish I could start it over
without the memories.

Vzdala ses mě, peřino!
Vyměním tě za víno.
Vyměním tě za bolest,
za bělostné světlo hvězd.


Představte si, začala jsem ztrácet svoje vlastní básničky. Myslím ty, co nejsou haiku. Vždycky tak něco napíšu, potom si to hezky přepíšu, a pak už to nikdy v životě nenajdu. A když jsem si to začala (s nechutí) organizovat do sešitu, ztratila jsem pro jistotu celý ten sešit. Tak si říkám, jestli jim nebylo nejlíp tady na tomhle blogu.
První fotografie je ze školního výletu na Ještěd. Byl to odporný výlet. Uprostřed dubna, ale sněžilo. Profesor se rozhodl, že si budeme všichni opékat buřtíky, a tak v největší sněhové vánici rozdělal oheň. Když jsem se vracela skrz město, byla jsem rozcuchaná, smradlavá a hlavně zabahněná až ke kolenům, ale musela jsem si jít zaplatit nějaké jízdenky. Říkala jsem si - hurá, krátká fronta! Ale běda, protože paní přede mnou tam něco řešila asi dvacet minut. Děs. Doma jsem si vlezla do pračky, i když pouze metaforicky.
Ta druhá je z odpoledne, kdy se obloha nad Ruprechticemi tvářila jako jaro. Když jsem přišla domů, do večera jsem psala dva otravné referáty, protože třetí osoba z týmu nespolupracovala. A ta poslední fotka je papír, na němž vznikla tato haiku. Většinou to mám takhle - napíšu to všechno naráz. Taky mám poetická období střídaná chvílemi naprosto prázdnými, a právě ta pustá období mě sráží na kolena. Jako mnoho dalších věcí. Jak jsem už psala, moc to všechno prožívám. Drama queen. Je mi moc líto, když se mnou přátelé začínají mluvit jako s malým dítětem (nebo, hůř, s idiotem).

Ještě něco málo. Příští neděli pojedu na Svět knihy. Možná na sobě budu mít dlouhou světle modrou sukni. Pojede tam i někdo z vás?
A taky jsem vytvořila ultrakrátký dotazník, protože potřebuji trošičku poradit. Zabere vám to pouze stopovou porci vašeho času. Můžete se na to aspoň podívat.

Snad nikomu z nás nebude zima.
Iris

7 komentářů:

  1. Hezká drabble. Nejvíc se mi od tebe zatím líbila ta po-plesová, ale i tato mají něco do sebe.
    První fotka se mi líbí, teda, líbila by se, kdyby byla třeba z lednového lyžování. Nebo takhle - sice je ze špatného dne, ale povedla se.
    Na Světě knihy nebudu, ale snad si to všichni užijete.
    A dotazník vyplněn.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, myslela jsem pochopitelně haiku.

      Vymazat
    2. No ještě aby neměla něco do sebe, dala jsem do nich pár svých myšlenek, a tak.

      Vymazat
  2. Mám tvá haiku ráda. Pamatuji si, jak ses jim kdysi bránila, ale myslím si, že ti jdou dobře. A moc hezky se čtou. Taky to mám občas tak, že je píšu najednou. Svá cestovatelská haiku na konci srpna jsem napsala na dlouhou účtenku, když jsem se nudila na McCafé. Taky se mi slabiky válí v sešitě do školy, poslední dobou si píšu poznámky na papíry nebo si vůbec nic nepíšu, došlo místo a nový sešit se mi na zbytek roku pořizovat nechce.
    Ten výlet na Ještěd mohl být pěkný, škoda, že se to tak blbě všechno sešlo. Můžeme tam v létě vyrazit spolu, až bude hezky, vezmeme foťák a spíš než buřta si dáme nějaký dobrý jablko. :D

    Těším se na svět knihy! Dotazník je už nějakou chvíli vyplněný a ten nový obrázek tebe se mi moc líbí, taky už jsem ho viděla na facebooku. Je zajímavé umět se takhle nakreslit. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak na Ještěd jedině lanovkou. A kreslila jsem to podle fotky.

      Vymazat
  3. Líbí se mi nejvíc ta básnička na konci, a to haiku o pesimismu. Asi tím, že se v nich tak trochu dokážu najít.

    A dotazník jsem odotazníkovala.

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem ztratil hrozně moc básniček, z kterých většina byla poměrně dobrých a zajímavých. Asi nikdy mě to nepřestane mrzet. Já si je vpisoval mezi zápisy z češtiny a pak, po maturitě, jsem v záchvatu šílenství všechny věci do školy smazal. (Myslel jsem si, že mi to pomůže, jako že se osvobodím od vzpomínek a tak, ale zapomněl jsem, že tam byly ty básničky...)

    Tvoje haiku se mi hrozně líbí, a možná i právě proto, že je píšeš a vytváříš takhle najednou, takže jsou spolu propojené a vytváří jakýsi příběh (s tím jsem se setkal poprvé) a je to i tou grafickou podobou. Tohle haiku...

    Nespravedlivé:
    být na tak velkou lásku
    úplně sama.

    ...je podle mě úplně nejlepší. Je to vlastně kruté, až sarkastické, a přesto je to strašlivě pravdivé a krásné. Obecně z tvých haiku vždycky cítím sutek, ale ne nějaký tíživý, bezútěšný, spíš takový hořkosladký, trochu povznesený. Je to pěkný smutek. (smutek není pěkný, ale mohou z něj vzniknout pěkné věci)

    Ta první fotka vypadá jako z jiného světa. Zvláštní.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.