pátek 10. února 2017

Poslední nálada

Dny jsou jako železniční stanice. Míjíme jich tolik, aniž bychom se nějak zvlášť podivovali, občas nás některý zaskočí nebo dokonce donutí přestoupit – ale stejně čekáme na ten jeden, na tu jedinou stanici, která nás spasí a neuvěřitelně námi pohne.
I já čekám na svou stanici. Sedím u okýnka v zaprášeném kupé, a občas vstanu a zkontroluji, zda ještě nemám prosezeniny. Větrací škvírou dovnitř proudí vítr. Jedu sama a doufám, že si ke mně nikdo nepřisedne. Skepticky pozoruji nadšence vystupující na každé stanici a ubožáky bez dechu ležící podél kolejí. Pryč jsou ty časy, kdy jsem s nadšením očekávala každou zastávku.


Smím si k vám přisednout, slečno?“
Ten hlas mě vylekal. Už jsem skoro usínala. To se každému nepodaří.
Jistě. Ale naproti. Ne vedle mě,“ odkašlala jsem si. „Někoho čekám.“
Mladý muž se posadil na protější sedadlo a rozpačitě hleděl z okna, jako by také někoho očekával.
Jinde místo nebylo? To už jsou všechna kupé plná?“
Trhl sebou. „Ne... ne, jen – tady máte takový pěkný výhled.“
Všechna kupé mají přece stejný výhled, míjí stejné stanice, pomyslela jsem si, ale nic jsem neřekla. Spolucestující nevěděl, co s rukama.
Opřela jsem hlavu o záclonu, abych zase usnula. Jeho oči mě však nenechaly klidnou.


Hodiny jsou jako železniční stanice. Zdá se, že se táhnou, ale ve skutečnosti stačí odtrhnout pohled od okna a čas zmizí neznámo kam.
Možná je to on, na koho jsem čekala, začala jsem se po neurčité době přesvědčovat. Snažila jsem se ve tváří svého spolucestujícího najít rysy muže, na něhož jsem čekala. Snad nenastoupil do jiného kupé. Třeba pořád ještě čeká.
Muž na protějším sedadle na mě upíral pohled podobně jako já na něj. Nesnažil se vidět skrz, nesnažil se přijít blíž. Tak jsme se spokojili jeden s druhým.
Potom mi to došlo. Svou cílovou stanici jsem už dávno přejela.


... .. . .. ... .. . .. ...

Abyste viděli, že pořád ještě píšu. Nebo se o to aspoň snažím. Mám ráda alegorie - tedy rozhodně raději než alergie. (Zjistila jsem, že nejspíš nějaké mám.) A úplně nejraději mám drabble, ačkoliv tento útvar vznikl původně jako cvičení na rozepsání. Nechci to tedy nějak příliš vyzdvihovat, ale má to něco do sebe, vyjádřit se sto slovy, a hrát si s krátkým útvarem, neboť se to zdá snazší, než útvar delší, ale opak je mnohdy pravdou.
Konečně mám přesně takovou fotku, jakou jsem chtěla. Sice jen u nás na balkoně, ale i to se počítá.
Stejně jako loni, i letos jsem zveřejňuji svůj tvůrčí pokus chvíli před plesem - snad abych nebyla tolik nervózní. Mám asistovat při šerpování a doufám, že nezakopnu (v poslední době jsem sama sobě ještě nebezpečnější, než dříve, a to i přesto, že jsem tolik zhubla). Tak snad to nepokazím.

Přeji hezký únor, protože únory jsou skvělé.
Iris
P.S. Poslední nálada je básnický obrat a rozhodně nebudu vědecky obhajovat, že člověk může mít poslední náladu.

9 komentářů:

  1. Trochu se v tom vidím a trochu mě to děsí :)) (v tom dobrém smyslu). Dobře se na plese bav.

    OdpovědětVymazat
  2. ♥ ♥ ♥
    (Nemůžu najít slova a to se mi moc často nestává!)
    (A hrozně se mi líbí tvoje barva vlasů. :3)

    OdpovědětVymazat
  3. Prosezeniny jsou sviňárna. Strach před nimi mě už dávno donutil vystoupit dřív, tak teď jdu na svojí zastávku pěšky.
    (Jsem blázen, nebo jsou na obrázku Bohnice?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na obrázku je naše liberecké sídliště

      Vymazat
  4. Doufám že je víc cílových stanic. Nebo aspoň cestujících s poutavýma očima. Abych neproseděla svůj život sama v kupé.
    Moc se mi to líbí. A ta fotka je skvělá. (Mám pocit, že fotky se sněhem a zimou mají vždy hezkou kompozici.) Máš hezké vlasy. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, musím říct že tohle krátké psaní mě hrozně zasáhlo, částečně protože se mihrozně líbí, částečně protože je to krásně napsané, částečně protože je to smutné, a částečně že mi to hrozně připomíná mně. Vlastně si myslím, že se v tom jistě shlédne víc lidí. Je to velmi výstižné. Mám moc rád tvoje články i blog, přeji ti mnoho štěstí ve všem, v čem ho potřebuješ :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tvoje texty mě vždycky nutí přemýšlet, tenhle obzvlášť. :)
    Taky mě fascinuje, kolik toho zvládneš dostat do sta slov, mně to dělá ohromný problém a z tvých drabblí mám vždycky takový pěkný komplexní pocit. :)
    A ta fotka se mi taky moc líbí, mám ráda pohledy z výšky. Navíc je krásně zasněžená. :)

    OdpovědětVymazat
  7. No, komentář pozdě, ples už je pryč, dojmy z něj asi taky, fotku vystřídala ta skvělá písecká a ostatně únor už skoro taky končí. Jsem opožděná, ale tenhle článek jsem si přečetla hned, jak jsi mě upozornila na podobnost s mým. Tedy, to s těmi vlaky.

    Poslední nálada... podle mě to existuje. Jen se to nedá popsat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fotku nenahradila ta aktuální! Tuhle jsem ani nikde neměla. Dojmy z plesu zůstanou ještě dlouho

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.