neděle 29. ledna 2017

Tohle není kniha

Je to kniha. Ale zároveň to není kniha.
Když jsem definitivně dokončila Destrukční deník, s nímž jsem strávila docela hezký rok, dala jsem si tvůrčí pauzu, neboť jsem se cítila trochu vyčerpaně. Byl konec roku 2015 a aniž bych o tom věděla, čekalo mě nepříliš úspěšné období. Tohle není kniha mi už nějakou dobu ležela v poličce. Koupila jsem si ji za poslední poukázku do knihkupectví, kterou jsem vyhrála v nějaké olympiádě. Trpělivě čekala - po chvíli se k ní přidala Finish This Book, také od Keri Smith - a v létě konečně přišla její chvíle. Vzala jsem si červenou knihu, nebo tedy ten předmět, který rozhodně není kniha, s sebou na prázdniny, abych už konečně něco udělala. A povedlo se.


První článek jsem však dala dohromady až teď, protože v srpnu se mi nepovedlo nic pořádně dodělat, a hotových stránek bylo pro veřejnou ukázku žalostně málo. Touto ukázkou tedy doháním půlroční resty. Snad se vám to bude líbit (a třeba zase přijdou tak dobré časy jako kdysi, když jsem vyplňovala Destrukční deník).
Úkoly v Tohle není kniha se trochu liší od těch, s nimž jsem se setkala v Destrukčním deníku. Místo patlání hlíny a barvy, kopání a máchání ve vodě mě teď čeká spíš vymýšlení složitějších konceptů, zaznamenávání všedních věcí a slepování maličkých objektů. Tohle není kniha je, řekněme, hlubší a zdánlivě snazší - ale osobně si neumím moc představit, jak někde vylepím bublinu se vzkazem, anebo jak si stoupnu na veřejné místo a budu předčítat knihu.
Dost možná ji nedotáhnu k úplné dokonalosti - Deník jsem ostatně taky zcela nedokončila - ale třeba se díky ní něco naučím. I když je to příšerné klišé.


Toto je jeden z úkolů - Na míru upravitelný předmět. Chtěla jsem desky upravit tak, aby se mi to líbilo. Takže jsem upatlala celý stůl a izolepa byla všude. Nakonec však i na deskách, tedy tam, kde měla být - a je to hotové. Obrázky jsem vzala na WeHeartIt a Tumblr. Domalováno vodovkami.

Mám hrozně ráda paletky a zkoušecí papíry na míchání barev. Proto jsem něco podobného udělala z první stránky. Pokusila jsem se o barevnou kombinaci, která mě vystihuje - stejně tak ale může vystihovat cokoliv jiného.

Pro zaznamenání v bodech jsem si vybrala 3. srpen. Byl to hezký den.

Když jsem se koukala na cizí provedení, snad všichni to pojali přírodně. Já mám ale raději města, tak tady jedno máte. S přímým přístupem k řece.

Řehoř Samsa.

Tohle jsem splnila, protože na druhé straně jsem musela vystřihnout následující úkol. Takže zmizení bylo vlastně vedlejším produktem. Možná k tomu ještě něco vymyslím, ale taky to můžu nechat tak, jak to je.


Malá knížka haiku vyrobená v létě. Ukázka, jak malá byla.

Mapa mého mozku. Vlasy tam nejsou, protože s nimi by to bylo ještě divnější, než bez nich.

Divná věta. Až později mi došlo, že jsem mohla narazit na nějakou hezčí.

Tenhle formulář jsem vyfotila jen z části, protože tam na začátku je moje jméno. Ale bavil mě vyplňovat, jako ostatně všechny formuláře. (Nepotřebujete někdo vyplnit nějaký dotazník k blogu nebo odborné práci? Sem s ním!)

Toto má být Taxisův příkop, ale zdá se mi dost nepřeskočitelný, tak kdoví, jestli jsem ho nenakreslila špatně. Přece jenom, do těch záležitostí okolo koní moc nevidím.

Tento úkol jsem si užila asi nejvíc, protože mě baví dělat takovéhle věci. Už kdysi dávno jsem si podobnou ilustraci vytvořila v diáři. Tohle je přesně ten úkol, který jsem začala plnit v srpnu, ale dokončila až před pár dny.

Tohle je opakovaný pohyb. Ty zdánlivě prázdné linky jsou řádky žlutých trojúhelníčků.

Pokud sledujete Vlastin blog (pokud ne, tak se nad sebou zamyslete!), možná jste tuto stránku viděli v jednom z jejích letních článků. Každopádně, tady ji máte ještě jednou. Jelikož Tohle není kniha obsahuje pár dalších úkolů, k nimž je potřeba nějaký sociální okruh, je možné, že ještě někdy využiji Vlastinu kreativitu.


Možná se mi budete smát, ale nevěřila jsem, že tento způsob reprodukce funguje. Proto jsem byla velmi překvapená, když jsem odklopila stránku a viděla, že se to povedlo! Taková maličkost, ale hezká.


A to nejlepší nakonec. Teda, nejlepší... na tento úkol jsem se těšila už od chvíle, co jsem si zadání poprvé pořádně prohlédla. Vždycky se mi líbila představa někde anonymně něco lepit a vystavovat. Minulou neděli jsem měla velice špatný den a všechno se pokazilo - takže jsem se spontánně rozhodla vyrazit do terénu a splnit věc, na kterou jsem se těšila.
Během dopoledne jsem vyrobila kartičky. Jelikož mým záměrem bylo vylepit je pospolu, ladila jsem je tak, aby vypadaly dobře vedle sebe. Na většinu jsem napsala nějaké krátké textíky (ony jsou ty čtverečky vážně malé), na dva načmárala rádoby hlubokomyslný obrázek. A vyrazila.
To byste neřekli, kolik vlezlých lidí se v neděli odpoledne potuluje po zapadlé čtvrti na kraji Liberce. Asi třikrát jsem prošla celou cyklostezku, než jsem našla vhodné místo, kam papírky umístit - nutno říci, že prvním kritériem byl hladký povrch, a hned druhým nízká frekventovanost. Už když jsem seděla na lavičce a připravovala si papírky na proužky izolepy, lidi na mě vrhali vražedné pohledy. A já na ně taky, když se teda rozhodli být tak milí. Jakmile jsem se odhodlala k prvnímu pokusu o výlep, míjel mě běžec a tak se otáčel, že si div nevykloubil hlavu. (Dobře mu tak.)
Nakonec jsem si našla hezký odstrčený betonový kvádr u příkrého svahu, a tam to během pár minut všechno nalepila. Nutno říct, že v tu chvíli už jsem byla promrzlá a zoufalá. Nechápu, proč jsem si na to nevzala třeba žvýkačku. Izolepou to vážně nešlo, a nepochybně to velmi rychle odpadlo a znečistilo přírodu. I kdyby si to někdo chtěl vzít, nejspíš by mu dalo práci to nějak elegantně odlepit, aby se nesesypal zbytek. Nerada to používám jako výmluvu - ale to máte tak, když něco dělá dyspraktik.
Každopádně, kdyby se na to chtěl jít někdo podívat, tak je to tam, když se jde dolů od Kolosea směrem na cyklostezku. Ale jak říkám, určitě to už odpadlo. Měla bych to jít zkontrolovat.

Tak vám děkuji za pozornost, pokud jste dočetli až sem. Vlastně i vám, kteří jste to sem nedočetli. Přeji hezký konec ledna. A sobě přeji brzký konec ledna. 
Mimochodem, po pěti letech jsem si koupila nové balení tekutých očních linek. A musím uznat, že za tu dobu udělal linkový průmysl vážně velký pokrok. Své předchozí linky jsem vždycky odličovala tak dva dny, a tyhle jdou dolů během dvou vteřin. Opravdu nelituji těch sto třiceti korun. O tak velké zjištění jsem se prostě musela podělit. Třeba je na tom někdo stejně jako já a kosmetiku nakupuje jednou za pět let.

Iris

5 komentářů:

  1. Upřímně řečeno jsem si nemyslela, že Tohle není kniha ještě někdy vytáhnu z šuplíku. Mně osobnostně právě sedí víc deník, takže jsem se ji moc vyplňovat nechystala - ale vidím, že nakonec by to přece jen možná šlo...? :D Na to abych, neknihu pojala nekreativně, asi nemám, ale na jiné pojetí si netroufám, tak nevím.
    Každopádně kosmetiku nekupuju ani jednou za pět let... A linky mi nejdou.
    Tak tedy brzký konec ledna :)
    M.

    OdpovědětVymazat
  2. Jééé, to je hrozně super sledovat, jak si s TNK poradil někdo jiný. Mně dala docela zabrat, mrška malá.
    Jinak, pobavilo mě popisování vylepování obrázků izolepou. Protože já jsem měla naprosto stejný problém. Nechtělo to držet, ani trošku, pfff. A když jsem tedy byla spokojená a po pár dnech místem procházela, tak tam vůbec nic nebylo. Chci si myslet, že si to někdo rozebral... ale spíše to asi prostě odpadlo a vítr odfoukal. Nestabilní umění. :D
    A formuláře jsou nejvíc!

    OdpovědětVymazat
  3. Máš ji moooc hezkou. :)
    Doufám, že mi ji taky někdy někdo daruje, i když momentálně šilhám spíš po Dodělej tuhle knihu. :) :D

    OdpovědětVymazat
  4. Strašně tě za tohle obdivuji. Ty nápady, to provedení. Já vůbec neumím prožívat to kreativní přemýšlení a následnou realizaci. Zjistila jsem, že u toho nevydržím. Ale ty ano. A vypadá to fakt dobře. Nevím, co se mi líbí víc a jestli máš lepší nápady nebo jestli to lépe působí jako celek.
    Děkuji za reklamu. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Jé, to je kouzelné. :) Tohle není kniha vlastním také, už poměrně dlouho, ačkoli jsem toho v něm mnoho nevyplnila. Tvoje nápady mi přijdou skvělé a docela mě to inspirovalo a třeba se zas k Tohle není kniha na chvíli vrátím. :) Hlavně to s tou anonymní výstavkou se mi moc líbí, taky se na to těším už od začátku. Bohužel se mi často stává, že to, na co se nejvíc těším, odkládám, abych to nezkazila, až to nikdy nevyplním. Snad toto nebude ten případ. Docela mám teď chuť papírky vylepit ve škole. :)
    To s tou reprodukcí, to jsem znala, ten malý trik, ale jednou jsem to ukazovala kamarádce (asi před rokem a půl) a taky ji to ohromilo, že něco takového funguje. :D
    A kosmetiku skoro nenakupuji. Oční linky jsem vyzkoušela poprvé a naposledy, když jsem se chystala na maškarní bál v tanečních. Vůbec mi to s nimi nešlo. Ale třeba by to teď bylo lepší, těžko říct. Každopádně bych si asi měla nějaké pořídit, už teď jsem společností považována za zvláštní individuum, když se mi příčí používat makeup. :)
    Měj se moc pěkně. :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.