sobota 1. října 2016

Všechny špatné věci, které jsem kdy udělala

Už je mi víc než šestnáct a tak jsem toho za svůj život stihla plno udělat. Mnoho věcí, které celkem ušly, a mnoho dalších věcí, které neušly ani zdaleka. Přesně o nic sem chci dneska napsat. Ale abyste mě dobře pochopili; nejde o žádnou potřebu zpovídat se či zpytovat svědomí. Píšu to spíš proto, abych se pochlubila, s čím vším jsem se svou vinou musela vypořádat. A taky, kdyby na to někdo někdy narazil, někdo podobně zoufalý (všichni jsme zoufalí, jen někteří o tom neví), tak aby viděl, že není sám, kdo už stihl udělat plno špatných věcí. Takže.

  • Mnohokrát jsem byla velmi hnusná na své příbuzenstvo.
  • Když jsem byla malá, na rodinných sešlostech jsem vždycky nezadržitelně žrala, ať už bylo na stole cokoliv jedlého.
  • Když mě v první třídě jeden kluk pozval na svou oslavu narozenin, musela jsem lhát, že tam nemůžu, protože jsem tam nechtěla.
  • Ve školce jsem rušila polední klid a prý byla hnusná na děti. Teda aspoň mi to jedna holka řekla.
  • Když jsem byla na návštěvě u známých mých rodičů, vymyslela jsem skvělou hru. S jejich dvěma dcerami jsme šly potmě na zahradu házet klíči - vždycky jsme je někam zahodily a pak je hledaly. Hra skončila, když jsem klíče zahodila já a už je nikdy nikdo nenašel.
  • Naše učitelka na hudební nauku nás pravidelně zdravila slovy "Broučkové a berušky." Přestala to dělat, když jsem na to jednou tiše odvětila "...dostanete do držky."
  • Dělala jsem si nevhodnou legraci z legendárních písní Severáčku (a zpívala jsem tam).
  • Gregoriánský chorál jsem nazvala gregoriánským chanálem.
  • V kvartě jsem psala na poslední chvíli referát, který jsem měla zadaný tři měsíce. Vlastně dva referáty. V ten samý večer.
  • Pomluvila jsem kritiky oceňovanou divadelní inscenaci Požitkáři.
  • Hrozně moc jsem balila jednoho chlapce, který byl o dva roky mladší než já. Nevyšlo to.
  • Při tělocviku jsem se ve frontě na kotrmelec pořád posouvala dozadu místo dopředu, abych nemusela dělat kotrmelec.
  • Napsala jsem si na botu fyzikální vzoreček jako tahák, ale stejně jsem ho nepoužila.
  • Mnohokrát jsem byla pasivně agresivní.
  • Několikrát jsem byla i aktivně agresivní.
  • Na rodinné sešlosti jsem obhajovala své politické názory a málem se u toho rozbrečela.
  • Jednou jsem nesla hrnek plný horké vody ze školní knihovny v druhém patře až do naší třídy v přízemí. Po schodech.
  • Také jsem celý minulý rok chodila do knihovny převážně vařit si čaj.
  • Řekla jsem spolužákům, že si nemohou opsat úkol na španělštinu, protože si ho měli doma udělat sami.
  • Párkrát jsem položila mamce telefon bez rozloučení, v půlce slova.
  • Jednou ráno jsem se rozhodla, že si potřebuji zkrátit ofinu. Ustřihla jsem si ji asi na třícentimetrovou délku a chodila tak následující půlrok.
  • Trvalo mi vždycky tak dva měsíce, než jsem odepsala na nadšený mail svému moravskému kamarádovi.
  • Také jsem se chlubila nevlastní ségře, když mi v jednom z těch mailů přišla pohádka o mně a o Krakonošovi a já nevím o čem ještě, jejímž hlavním cílem bylo přirovnat barvu mých vlasů ke zlatu.
  • Spolu s ostatními jsem se posmívala spolužačce Lucce, když jsem byla na základce. Nebo jsem aspoň nikdy nezakročila proti nim.
  • Na dávném maturitním plese jsem se pokusila jednoho chlapce vyzvat k tanci velice trapným způsobem - řekla jsem mu, že umím tancovat jenom pomalu. Nevyšlo to.
  • Nevědomky jsem odsunula svého kamaráda do friendzone, došlo mi to až po dvou měsících a teď to, zdá se, nejde vrátit zpět.
  • Provokovala jsem mopslíka našich známých tím, že jsem mu strkala k čumáčku papriku, aby zachrochtal.
  • Jednou mě kousl kokršpaněl a nikomu jsem to neřekla, protože bych dostala vynadáno, že jsem si ho hladila, ačkoliv jsem neměla.
  • Smála jsem se oficiálním projevům na předávání výučních listů.
  • Na literární seminář jsem napsala úvahu pomlouvající a zlehčující Utrpení mladého Werthera.
  • Kdykoliv se se mnou kdokoliv pokoušel sám od sebe flirtovat, decentně jsem ho ignorovala - a teď se divím, že jsem stará panna.
  • Dřív jsem hrozně utrácela (nejen svoje) peníze za oblečení.
  • Teď je to z neznámých důvodů naopak. Od května jsem chodila v džínách prošoupaných na nevábném místě, a obhajovala jsem si to tím, že díry se teď nosí a díra jako díra.
  • Léta jsem byla zamilovaná do někoho, do koho jsem vůbec neměla být zamilovaná.
  • Nikomu jsem neřekla, za koho jsem se převlíkla na posledního Haloweena.
  • Když jsme se ve škole místo tělocviku koukali na hokej, měla jsem sarkastické kecy.
  • Většinu youtuberů sleduji jen proto, že jsou trapní.
  • Smazala jsem pár komentářů, v nichž se psalo jenom "Hezký blog."
  • Taky jsem smazala jeden, který hrozně rozrýpával moji básničku a tím mě stále iritoval.
  • Naštvala jsem se na kamarádku, přestože bych měla být naštvaná spíše na sebe.
  • Měla jsem a stále mám plná ústa moralistických řečí.
  • Právě jsem si nacpala do pusy 4 gumové medvídky a jdu cvičit, v půl jedenácté večer.
  • Jednou mi spolužačka pochválila šaty a já jí řekla "Díky, ty máš taky zajímavej model."
  • V půl jedné ráno jsem probudila spolužáka, jen abych mu sdělila, že se právě s někým hádám na facebooku.
  • Hádala jsem se s nějakým chytrákem na facebooku, protože jsem neopatrná osoba, která má potřebu pořád něco komentovat.
  • Měsíc jsem prezentovala na angličtině tu samou news.
  • V páté třídě jsem si na facebooku nastavila jméno Vrr Mňau.
  • Na informatice jsem opisovala při testu z programu Blender a pomohlo mi to.
  • Ukázala jsem neslušné gesto na základkového kluka, který mě provokoval.
  • Mnohokrát jsem řekla něco, co mělo nejspíš zůstat nějakým interním tajemstvím.
  • Dala jsem si úplně normální, nepříliš lichotivou fotku na web Bravo Girl! a pod ni napsala, jak jsem úžasná a krásná. Pak se jen bizarně bavila reakcemi ostatních.
  • Strávila jsem hodiny a hodiny hraním hry Piano Tiles 2, jen abych byla ze všech nejlepší.
  • Závislácky jsem sledovala seriál Tisíc a jedna noc a ještě víc jsem milovala venezuelskou telenovelu Marina.
  • S kamarádkou jsem se podílela na lepení vlastnoručně kreslených obrázků roztomilých zvířátek do předních lavic laboratoře. Musely jsme je strhnout.
  • Mnohokrát jsem si prohlížela instagramové účty méně či více známých lidí, do hloubky stovek týdnů. Párkrát se mi i povedlo něco dávného lajknout.
  • Napsala a zveřejnila jsem tenhle článek, v němž záměrně vyzdvihuji své špatné stránky a používám až příliš mnoho tvarů slovesa být.
Původně jsem psala tenhle článek na svůj uzavřený deníčkový blog. Nakonec jsem si řekla, že je to přesně ta přehnaně osobní hloupost, který tento dočasně zanedbávaný blog potřebuje, snaží-li se skutečně být mým veřejným obrazem. Samozřejmě, že hranice mezi dobrým a špatným není tak jasná a nekompromisní. Anebo možná je, jen jsem zatím naštěstí neudělala nic tak příšerného. I když, víte, vše je relativní. A občas stačí podívat se na to s mírnou nadsázkou, a jen tak bez ladu a skladu to sepsat.
Nechci tímto článkem znevažovat ničí trápení. Aby z toho vylezlo alespoň něco kloudného; to, že někdo jiný má větší starosti, neznamená, že vaše starosti jsou bezvýznamné. Poměřovat si problémy s ostatními je vlastně hloupost. Když vám ublíží něco, co je v cizích očích maličkost, jíž se není hodno zaobírat, neznamená to, že nemáte právo na prožití svých problémů.
Vězte, že kdybych v sepisování ještě pár dní pokračovala, vzpomněla bych si na tolik položek seznamu, že by se to už nedalo vůbec přečíst.
Přeji hezký říjen. Kdoví, kdy se zase setkáme.
I

9 komentářů:

  1. Být hnusný na své příbuzné, na rodinných sešlostech vždycky sežrat všechno v dosahu pěti metrů, psaní referátů zadaných v září v lednu v poslední den uzávěrky, pasivní agresivita, aktivní agresivita (která byla stejně k ničemu, poněvadž jsem prý ostrá asi jako jemnej kečup), chození v příliš obnošeném oblečení, vyžvanění toho, co mělo zůstat utajeno, prohlížení cizích askových účtů (nemám instagram)... (Prosazování politických názorů před některými členy své rodiny jsem už raději vzdala s tím, že mi to za ty nervy nestojí.)

    Co mi to jen říká...?

    Nicméně, jsou tu i jiné věci... Nadávání lidem za špatný pravopis. Pomlouvání spolužáků. Lenost znovu se naučit kotrmelec. Zakládání nových a nových blogů, na nichž jsem předstírala, že jsem mnohem starší a lepší (a každej mi to žral). A tak.

    Jo... a taky jsem párkrát okomentovala něčí blog pod dvěma různými jmény jako dvě různé osoby... nevím, jestli i ten tvůj, ale pokud náhodou ano, bylo by nejspíš na místě, abych se omluvila.

    Jo, každej má svý problémy a každej se s nima vypořádává jinak... Někteří by si to měli uvědomit.

    OdpovědětVymazat
  2. Přišlo mi to vlastně vtipný.

    OdpovědětVymazat
  3. O spoustě z těch věcí už jsi mi říkala, něco jsem si domyslela a něco jsem nevěděla. Všichni děláme špatná rozhodnutí, občas moc mluvíme a občas mlčíme, i když bychom neměli. Někdy moc radíme a někdy si neumíme poradit. Ale když se tomu ve výsledku zasměješ, je to docela fajn. Bohužel ne všechny problémy jsou takové. Ale závažnost čehokoliv je, jak říkáš, relativní.

    Snad se uvidíme. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jéžišmarjá, tohle je tak geniální článek! Úplně jak jsem pročítala jednotlivé body, tak jsem se v nich často poznávala. My si zalévali čaj na půdě v ateliéru a nosili si hrníčky s horkou vodou až do přízemí, to byla taky chuťovka, většinou jsem měla čaj tak poloviční a skoro studený, než jsem přišla do třídy. :D
    A vůbec, asi bych měla tady napsat jen "hezký blog" nebo tak něco, co? :D

    OdpovědětVymazat
  5. Je to zajímavý článek. Nevím, jestli bych všechny ty věci označila za vyloženě špatné, možná spíš nešťastné, ale to asi záleží na úhlu pohledu. Každopádně spoustu z nich jsem určitě udělala také. Nebo alespoň podobné. Snažím se o nich tolik nepřemýšlet, protože třeba vím, že to bylo špatné a že jsem to neměla dělat a mívám tendence se tím užírat. Hlavně co se týče toho, jestli jsem někomu nějak verbálně neublížila. Třeba mimoděk, třeba jsem si toho ani nevšimla a lidé jsou často taktní, tedy mi ani neřeknou, že jsem se strefila do bolavého místa. Nebo já nevím, vzhledem k tomu, že to neříkají tedy nevím, jestli to tak je.
    Nicméně jsem vždycky měla pocit, že určitě ano. Asi bych mohla napsat článek s titulem "Všechny špatné věci, které jsem neudělala." :D Taková sonda do mé padoušské části duše, kterou obvykle moc nepouštím ven. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Facebook existoval, když jsi byla v páté třídě? :O Ach jo, já jsem stará! xD Neumím si představit, kolik by toho bylo, kdybych si měla vypsat všechna svoje provinění...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, tak to mi bylo dvacet xD Když jsem byla v páté třídě, tak byl sotva rozšířený internet...

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.