středa 11. května 2016

Haiku IV

Nebudu čekat
odcházím bez příčiny
sama a klidně

Bylo to jedno
veliké rozloučení
od první chvíle

Budeš mi chybět?
Neumím, zdá se, smazat
poslední léto

Odšumí voda
a s sebou vezme všechno
co ještě zbývá

Prvního května:
Pod okny nový život
Tohle je tečka.

Tam, odkud přišla,
v borůvčí, mechu, lese,
ztrácí se Iris

Bez varování:
Pohled do modrých očí
pozbývá smysl


Myšlenky bolí
a svět je jedno velké
anestetikum


Nevidím do hlav
Nebudem kamarádky
do konce věků

Už jsem moc velká
na zakázanou lásku
k tonoucím očím

Myslím a nejsem
Hannibal prošel branou
Nedoufám, dýchám

Soumrak se snáší
sama si beru slova
je tohle konec?

Za Tratí
mne zatratí.

.... ... .. . .. ... .... ... .. . .. .. ... .... ... .. . .. ... ....

Bylo mi dost špatně, když jsem psala některá z těchto haiku, ale jelikož i to je součást lidského bytí, dovoluji si je zveřejnit. V mém životě už to tak, zdá se, je; sama si beru slova. Proto vlastně nemám co říct. Poslední dvojverší pochopitelně není haiku, je to jen taková krátká a neužitečná myšlenka, jež se mi zahnízdila v hlavě po cestě do Jablonce nad Nisou.
To by bylo pro dnešek vše. O případná zatracení se neprosím. A nebojte, brzy zas přijde něco zajímavějšího. Také se nejspíš octnu na tom slavném a rozsáhlém Světě knihy, jestli tedy zvládnu přestoupit. Takže kdyby mě někdo z vás čirou náhodou potkal, hlaste se ke mně, ráda kohokoliv pozdravím (ok, přestanu předstírat, že to tady vůbec někdo čte).

Tak tedy hezké jaro. Brzy přijde to slavné "uprostřed máje", kdy je vlast kdekoliv na světě (aspoň podle mě a Nezvala), a to je mi trochu útěchou. Mimochodem, dusičnan stříbrný je nejtrvanlivější barvou na nehty, škoda jen, že je hnědý.
I.

4 komentáře:

  1. Tvá haiku jsou opět velmi podnětná a já nad všemi přemýšlím. Možná jsem vztahovačná, ale omlouvám se, jestli některé špatné nálady, z nichž se zrodily tyhle verše, způsobila má poblázněnost, ale však ty víš. Překvapily mě narážky na modré oči, doufám, že si i o nich na Světě knihy popovídáme... :)
    A když už jsme u toho, doufám, že se ti to bude líbit natolik, že bys o tom chtěla psát článek. :) (Jo a batoh nepřišel. :()
    PS: Asi divný postřeh, ale vždycky jsem si myslela, že dusičnan stříbrný bude... stříbrný. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Nechci se opakovat, ale je to těžký, když mám vždycky chuť říct, jak je to povedené. A navíc zase moje nejmilejší - haiku : ). Hnedka mám z tohohle čtvrtka lepší pocit.
    Upřímně, jedno se mi tak líbilo, že jsem si ho musela zapsat do diáře. Hned vedle básničky od TIMA. Pěkné.
    Nejsou teď hnědé laky náhodou módní?? To musím zkusit : )

    OdpovědětVymazat
  3. Něco zajímavějšího? Jestli tohle nebyla zajímavé, tak už tedy nevím, co jiného bych měla čekat. Možná je to ponuré, ale já bych nikdy nic podobného nedala dohromady :)

    Lory Humble

    OdpovědětVymazat
  4. Krásne haiku. Ja tvrdím, že slová sú nádychmi a sú situácie, kedy človek potrebuje niečo predýchať. A na to nepomôže vzduch, ale slová. Tieto haiku majú hlbokú myšlienku a sú skvelé. Posledné dvojveršie sa mi veľmi páči.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.