pátek 8. dubna 2016

X. Má oblíbená alba

Opět se setkáváme a opět si jdeme zpívat! Nebojte se, vykřičník nemá indikovat nějaké přílišné nadšení - jen mě z posledních dnů hrozně bolí nohy a je mi divně a do toho se snažím psát, takže se v zajetí prokrastinace uchyluji k svému playlistu a abych to aspoň trochu využila, dávám dohromady další díl hudební výzvy. Pokud se vám zdá, že melu z posledního, máte pravdu.


Vlastně se nepovažuji za člověka, který by bez hudby nepřežil. Například nemůžu poslouchat písničky za chůze, protože potřebuji dávat pozor na cestu, nebo chodit na koncerty svých oblíbených interpretů, neboť moje uši by to nejspíš nepřežily. Taky mi nejde číst a u toho poslouchat hudbu, protože bych se ani na jedno nedokázala soustředit. Ale jinak je muzika fajn. (Opomeneme-li, že můj hudební vkus je dost úzký, jsem vybíravá a vyžaduji dokonalé souznění formy a obsahu, takže najít něco, co se mi líbí, je fakt těžký.) Dokonce mám i pár oblíbených alb, a ty vám zde trošičku představím. Snad.
... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ...


Úplně nejraději mám nejspíš album Soviet Kitsch od Reginy Spektor. Je to její třetí CD a mně osobně se zdá jako nejvíc stylově rozmanité a temperamentní. Titulní strana, nebo jak se tomu sakra říká, je dle mého subjektivního mínění takřka hypnotická. Navíc to už budou nějaké čtyři roky, co jsem na toto album natrefila. Skladby jako Poor Little Rich Boy nebo Your Honor jsem si pouštěla pořád dokola, a vůbec mi nevadilo, že jim vlastně nerozumím. Původně jsem jako všeříkající ukázku chtěla zařadit píseň Carbon Monoxide, ale víte co... Vzpomněla jsem si na ty reakce, když jsem ji jednou nadšeně pouštěla ve škole, a raději dnes vybrala jednu klidnou, mírumilovnou, hlubokomyslnou. Protože všichni máme nějaké Somedays.
(Plus malá zajímavost: Ta bábuška v levém horním rohu je podle všeho z původního českého vydání knihy Nesnesitelná lehkost bytí.)


... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ...


Marina & The Diamonds a její album The Family Jewels je druhou položkou na tomto seznamu. Mám tuhle desku ráda, protože je to takový mírně sociálně kritický pop. Chci tím říct, hudba poslouchatelná a snadno stravitelná (na nějaké metaly mě neužije, snad tím neklesám v očích svých několika čtenářů), ale zároveň má text, který se dá interpretovat na více způsobů.
The Family Jewels se mi líbí o něco víc než Electra Heart, protože je prostě méně kontrastní, divoké a tak nějak mi lépe zapadá do mých všedních dní, třeba na hodinové cesty do Prahy strávené v křeči na sedadle č. 63, a podobné ne zas tak neobvyklé radosti. Také v něm místy nacházím takové "greek vibes", ale možná si je jen domýšlím.
Jedna z mých oblíbených písní z The Family Jewels je třeba Shampain, mimochodem pozoruhodná složenina slov shame a pain. Jako ukázku jsem vybrala skladbu Obsessions, se skvělým klipem.


... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ...



O svých oblíbených interpretech toho mnohdy vlastně moc nevím. Stačí mi poslouchat jejich hudbu a více se mermomocí nedožaduji. Například Dillon. Mám pocit, že má německé a brazilské kořeny, a to je tak vše, čeho jsem se líně dopátrala. Její album This Silence Kills je zajímavý mix minimalismu a elektronické hudby a člověk tomu asi musí chvíli přicházet na chuť, pokud vůbec. Například skladba Contact Us je podle mě prostě skvělá, ale najde se mnoho lidí, kteří si myslí, že je to hudební odpad. Píseň Texture Of My Blood by se vám zato mohla líbit. A jako ukázku tady máte písničku Thirteen Thirty-five, která je chytlavá a kontroverzní. Prý je o dítěti, které Dillon mohla mít ale neměla, ale přesto zní tak... vyzývavě. Možná to byl cíl, text, jemuž lze přiřadit vícero interpretací.


... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ...




Crybaby, nejnovější album zpěvačky Melanie Martinez, je takový aesthetic a hipster hit. Celé je laděné do dětské tematiky a všechno je to metafora všelijakých dospěláckých věcí, což zjistíte, když se podíváte na názvy písní a pak na jejich texty. Například Tag, you're It, Training Wheels nebo Milk And Cookies. Vlastně jsem ohledně tématu tohoto alba stále mírně rozpačitá. Do tohoto článku ale nepochybně patří, protože jsem schopna poslouchat ho pořád dokola a ještě mě to nepřestalo bavit. Zdá se mi totiž, že ač se písničky zdají na první pohled jednoduché nebo nezajímavé, čím více je posloucháte, tím víc motivů, melodií a zajímavých obratů v nich najdete.
A jako poslední ukázku v tomto vyčerpávajícím článku zde máte klip písně Sippy Cup. Mohlo by jít o pokračování klipu k Melaniinu singlu Dollhouse...?


To by bylo pro dnešek všechno. Snad vás moc neudivuje, že ani jedno z mých oblíbených alb není české. Moderní česká hudba se mi z většiny vůbec nelíbí a z té starší znám spíš jednotlivé písničky než celá alba. Jednoho dne se dočkáte i českých písní, jeden z následujících úkolů se mi na to vyloženě hodí. Tak přeji hezký duben a málo stresových situací.
I.

4 komentáře:

  1. No, Marina and the Diamonds je vlastně jedna z mála interpretů, od nichž znám album a ne jen jednotlivé písničky. Tak to mám například právě u Reginy Spektor. :) A Dillon mě zaujala. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nic z toho neznám, ale přebaly alb vypadají pěkně :) Za chůze mi hudba nevadí, jen když chodím přes cestu, tak si sluchátka raději vyndám a třeba se u hudby nedokážu učit, jako někteří lidé, takže ji taky neposlouchám non stop :)

    Piosek

    OdpovědětVymazat
  3. Jůůů, Dillon jsem viděla naživo loni na Colours. A bylo to... eh. No, byla jsem v první řadě a celou dobu jsem na ni zírala s otevřenou pusou. Naživo zní úplně jinak než z cédéček (nebo alespoň na ten den to tak vyšlo) a celou dobu se mi zdála úplně nikde jinde, stejně jako většina lidí v publiku. Ale líbilo se mi to moc, její diskografii mám v počítači a pouštím si ji občas k učení. Ale člověk na ni musí mít takovou tu specifickou náladu, no. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Všechny jsem vlastně znala, až na Dillon, a ta zní vážně dobře. Mimochodem (chtěla jsem napsat do vzkazovníčku, ale utekl mi) oranžová ti tu sluší.
    Tvůj názor na současnou českou hudbu sdílím - až na maličko výjimek je fakt hrozná.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.