pátek 25. března 2016

(Ne)malé radosti I

Před nějakou dobou jsem usoudila, že chci-li aspoň nějaké čtenáře, měla bych odhodit (pseudo)intelektuální zástěrku a začít se prezentovat trochu lidsky. Kdysi jsem se pokoušela o jakási Týdenní třídění, na to si možná někteří z vás ještě vzpomenou - ale nevyšlo to, protože za týden se toho člověku (tedy, abych nezobecňovala, mně) nepřihodí moc věcí, které lze sdílet s virtuálním světem. Tak jsem se rozhodla pro jinou formu a s přicházejícím jarem se ji odhodlávám realizovat. A tou formou nejspíše budou Nemalé radosti.
Projekt, jehož původu se mi nepovedlo dopátrat, takže znáte-li náhodou autora, prosím, napište mi, abych ho zde mohla zmínit. Nemalé radosti jsou souhrn sedmi bodů, které vám udělaly radost; nic těžšího se za tím neskrývá. Vycházet může pravidelně či nepravidelně, klidně hned, co shromáždíte sedm radostí. Já se pokusím vydávat tyto články jednou či 0,5 krát měsíčně (rozumějte jednou za dva měsíce). Přece jen, dá mi to dost práce, radovat se z maličkosti.
A, na to nesmím zapomenout, k účasti v projektu mě inspirovala Vlasta, která své radosti sdílí už poměrně dlouhou dobu a vždycky jich je plno.


1. Máme zase ve škole trimestrální období, což znamená, že píšeme testy, které ovlivní naše známky na zprávě o studiu. Občas to je tak, že testů píšeme plno, jindy jich je zase tak málo, až je to veselé. Tentokrát je to něco mezi, měli jsme čtyři testy. Moje hlavní radost se týká chemie, o niž jsem se velice bála. Měla jsem ten test přesunutý na den předem a když jsem ho odevzdávala, říkala jsem si, že si to můžu rovnou pomyslně hodit, neb jsem to podělala. Nakonec se to ale povedlo na 59 %! Což znamená, že sice nepřičítám bod, ale ani neodčítám, a to je moc pěkné. Radujme se z maličkostí.

2. Konečně jsem dopsala kompilační práci na biologii. Letos jsem to dokonce nenechala na poslední chvíli a odevzdala to den před konečným termínem. Sice nevím, kolik bodů z toho dostanu, ale snad si to úplně nepodělám.
Nejdůležitější je na tomto bodu ale to, že jsem si konečně zkusila udělat něco v klidu. Asi bych to měla praktikovat častěji.

3. Nedávno jsem se zúčastnila zemského kola soutěže Certamen Latinum a podařilo se mi postoupit do kola celostátního. Mám z toho radost, protože jak jsem tak koukala na roky narození účastníků, byla jsem jedna z nejmladších v kategorii A. Tenhle rok je poslední, kdy mám ve škole latinu, a vítězství v téhle soutěži je pro mě důkaz, že jsem se aspoň něco naučila. Navíc i naše magistra z toho měla radost. To mě potěšilo snad víc než ta výhra.

4. V posledních dnech jsem také nabyla pár materiálních radostí. Zní to hrozně blbě, a vlastně se jedná převážně o veliké blbosti, například sešit s omalovánkami, dvě trika, šampony od té slavné australské značky, a plno šminků. Ale většinu z toho jsem potřebovala, a zase mi to na půl roku vystačí. Navíc ty šampony skvěle voní.

5. Čtu teď skvělou knížku. Jmenuje se Andělská hra a autorem je C. R. Zafón. Nechci vám ji nijak cpát ani doporučovat, protože vím, že co se líbí mně, nemusí se líbit vám. Jen mám konečně zase pocit, že chci a zároveň nechci dočíst knihu. Zatím tedy spíše chci, protože jsem teprve v první polovině a bohužel nemám moc času na čtení. Což se snad během velikonočních prázdnin stihne změnit, alespoň na chvíli.

6. Absolvovala jsem krajské kolo soutěže komorních souborů s převahou dechových nástrojů. Ta pozitivní věc na tom je, že jsme nepostoupili, ale zároveň to ani nezkazili! Je to skvělé, protože nikomu z našeho kvarteta se nechtělo jet do Ostravy na celostátní kolo. A stejně, tahle krajská kola jsou většinou dny, kdy je mi to všechno takové milé a idylické a oficiální - a je mi i docela líto, že je to letos naposled. Úplně naposled.

7. Také jsme se po dlouhém plánování sešly s Vlastou. Prošly jsme Václavák, který jsme tentokrát našly, hlavně tedy obří knihkupectví Neoluxor. Pak jsme se přesunuly na Černý most a tam jsme už zůstaly, dokud jsme nejely domů (chytrá formulace, toto). Byl to hezký den s knihami, nezdravým jídlem a zrcadlovkou, a řekla bych, že za jednu půldenní schůzku se zdaleka nedá probrat vše. Takže třeba se to ještě někdy zopakuje, a třeba na takový sraz někdy nebudeme samy.


Články tohoto typu budou rychlé a krátké, aby se dobře četly a nepřehlcovaly tento blog mým osobním životem. Snad vás to nebude otravovat, a kdyby jo, tak to nikdo samozřejmě číst nemusí. Přeji vám pěkné dny a pokusím se zase někdy něco napsat.
Iris

14 komentářů:

  1. Skvělý úvodník! :)
    Tvoje radosti mě baví a jsem moc ráda, že ses do toho pustila. Snad jich zase napíšeš aspoň deset článků, ne-li víc. :) Jak máš v plánu si je shromažďovat? :) (protože po měsíci určitě nesedneš a nevybavíš si, jaká maličkost ti udělala radost před třemi týdny. :D (Nebo možná jo, to jen já tolik zapomínám. :))
    Gratuluji ke všem školním úspěchům a zdarům, taky k té latině. Budeš v ní pokračovat, i když ji nebudeš mít ve škole? Nebo už ti dosavadní znalosti stačí a vrhneš se na jiný jazyk? :)
    Jsem za včerejšek moc ráda. Upřímně doufám, že se nám podaří uskutečnit ten plán se Slaným, ale zase jsem o tom začala pochybovat, znáš to. :D

    (S)měj se a snad během Velikonoc dočteš tu knížku. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vida, a mně se to zdálo tak nudný. :) Deset? No nevím, to je na mě moc dlouhodobá vyhlídka. Neumím si představit, že to budu psát tak dlouho. No, já si to asi vybavím bez problému, když mi něco udělá radost, hned tak to nezapomenu. :)
      Otázka je, k čemu mi vůbec bude to, že dokážu přeložit text z latiny do češtiny. Učit se latinu je prostě exhumace mrtvého jazyka, člověk to musí dělat pro zábavu (i proto si myslím, že by se to u nás ve škole nemělo brát tak vážně). V létě se chci začít učit norštinu, ale latinu nejspíš využiju na vysoké škole, na právech, nebo když půjdu studovat jakoukoliv humanitní vědu.

      Vymazat
    2. Na právech? :-) A víš už kde? :-)

      Vymazat
    3. Asi Praha. Chtěla jsem do Budějovic, ale tam jaksi nemají žádnou právnickou fakultu. Ale všichni mě od toho zrazujou a říkají, že se na to nehodím (chtěla bych dělat trestní a rodinné právo), tak dám na cizí názory a asi půjdu dělat něco jiného.

      Vymazat
  2. Mě tyhle články stejně baví nejvíc. Jsem hrozný zvědavec, co se týče cizích životů, až je to chvilkami vlezlé (takže se předem omlouvám). :)
    Tvá kompilační práce na biologii mě fascinuje, my nic takového neděláme, asi by mě to bavilo... Jenom by mě zajímalo, jestli jste si téma mohli vybrat sami? :)
    Přijde mi, že studuješ snad všechny jazyky, které se mi líbí, ale pravděpodobně se nikdy neodhodlám se je začít učit. :D Blahopřeji k té latině.
    A materiální radosti jsou fajn radosti, pokud ti dělají radost (no to je formulace). :)
    Měj se pěkně a pěkné Velikonoce, nebo možná spíš pěkné velikonoční volno. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mohli jsme si vybrat v rámci možností - muselo to být zvíře a nesmělo být zpracované v minulých dvou letech, protože jsme si brali práce z minulých dvou let jako předlohy. (Takový divný a komplikovaný.)
      Noo, "studuji" ruštinu, angličtinu, španělštinu a latinu, a kdybychom to neměli ve škole, určitě bych se to sama od sebe neučila.
      To jo, ale nesmí se to přehnat.
      Děkuji moc :)

      Vymazat
  3. Milý článek. Pro mě asi srozumitelnější (a snad i zajímavější) než všemožné typologie, ve kterých se trochu ztrácím. :-) děkuju
    .
    Vůbec jsem nevěděla, že se učíš latinu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však s typologiemi je už taky konec :) jojo, máme latinu 2 roky.

      Vymazat
    2. Jakto? A mě tak bavily. :)

      Vymazat
    3. Kdybys to potřebovala vysvětlit detailně, případně se na něco k typologiím doptat, můj ask nebo mailová schránka jsou vždy otevřeny. :)

      Vymazat
  4. Andělská hra zní skvěle, podívám se po ní :)

    Latinu ti docela závidím, když jsem loni dělala zkoušku z Římského práva, byla by se mi bývala hodila, takhle jsem se ty latinské věty učila zpaměti jako básničku a rok po odzkouškování z nich ve mně nezůstala skoro ani stopa.

    OdpovědětVymazat
  5. Tenhle projekt je skvělý. Já na něj tenkrát narazila u Vendy (http://eumenidas.blog.cz/1301/zadna-bilance-a-ne-male-radosti), odkazuje v článku i na autorku projektu, ,kdybych náhodou kecala a přeci jen existoval ještě jiný autor, tak se moc omlouvám :D
    Shromažďovat radosti je hrozně těžké, zkoušela jsem to a co jsem si hned nezapsala, bylo rychle zapomenuto, což mě vždycky mrzelo. Je smutné, kolik křivd a špatných zážitků si pamatuju, ale když mám vymyslet sedm radostí za poslední dobu, najednou to nejde.
    Latinu jsem se vždycky chtěla učit, na střední jsme měli možnost mít ji jako volitelný předmět, ale spolužáci mě vždy přehlasovali a nikdy jsme ji neměli... Teď moc nechápu, co mě to tehdy popadlo, mít tu možnost teď, asi ji nevyužiju a řeknu si, že když jsem se bez latiny obešla doposud, zvládnu to i dál. Lenivím.
    Nevím, jestli by mě Andělská hra zaujala, na jednu stranu podle anotace vypadá zajímavě, a na tu druhou se bojím, že bych se u toho nudila.
    V komentářích čtu, že se chceš začít učit norštinu. Co tě na ní láká? Mně se hrozně moc líbí islandština, ale už teď vím, že je to přesně ten jazyk, který se nikdy učit nezačnu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti mockrát za odkaz i za komentář. :)
      No, norština je jedním z mých spontánních rozhodnutí. Prostě jsem si jednou koupila učebnici s cédéčkem a řekla si, že se to budu učit, protože každý jazyk má své využití. Jenže bylo zaneprázdněné období, a nedostala jsem se dále než do 3. lekce. Tak bych chtěla dokončit, co jsem začala.
      Islandština je prý nejtěžší germánský jazyk, poslední, v kterém přetrvalo skloňování. Ale bylo by skvělé, kdyby ses opravdu dostala k jejímu studiu. Rozhodně bys měla moji velkou podporu, i když ta by ti byla asi k ničemu.

      Vymazat
    2. Taky bych se chtěla umět takhle spontánně rozhodovat, třeba to jednou udělám a na islandštinu se vrhnu, i když si nedělám iluze o snadném shánění materiálů ke studiu. Co jsem si ji ale pouštěla, je hodně složitá na výslovnost a některé hlásky se mi zdají přímo nevyslovitelné.
      A podpora, i když jen virtuální, k něčemu určitě je - člověk si pak aspoň nepřipadá jako takový blázen, že se chce učit zrovna takovýhle jazyk a láká ho i Island jako země, když všichni kolem něj opěvují krásu francouzštiny, kterou já bych se zas učit nechtěla ani trochu.
      Jinak s norštinou přeju hodně štěstí. :-)

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.