úterý 1. března 2016

Já obrazem

Když jsem si myslela, že po mně už dávno neštěkne ani pes, objevila se Elizabeth a nominovala mě do výzvy Já obrazem. Tento projekt vymyslela Monica Otmili. Spočívá to v tom, že shromáždíte maximálně osm věcí, které vás vystihují, a vyfotíte je, a to jste tedy vy obrazem. Zní to docela snadně. A vlastně to je docela snadné. Osm věcí se mi nahromadilo, aniž jsem to pořádně postřehla, a nemusela jsem nad nimi ani nijak hluboce přemýšlet.


Větším problémem byla kompozice, jak jste si nejspíš všimli. Nejsem žádný umělec a už vůbec ne fotograf, vlastně si s foťáky vůbec nerozumím. Proto jsem fotila v prapodivném světle a musela jsem kvůli tomu lézt na židli, aby to vypadalo aspoň trochu k světu (dalo by se říct, že jsem riskovala život). Ale to taky není úplně to nejhorší, co se mohlo stát. Aspoň vám třeba zvednu sebevědomí, že fotíte lépe - a to se taky počítá.
Deka není úplně ideální podklad, omlouvám se, ale žádný vhodnější se u nás nenašel a nemůžu klarinet položit na zem (sice je můj a ne školní, ale stejně... je to takový stařičký nástroj, a ještě minimálně rok mi musí vydržet). Navíc máme takové tuctové parkety. Takže deka. Ta je součástí fotky jenom jako podklad, nepatří mezi těch osm věcí.

A teď už se konečně dostávám k druhé části tohoto projektu, tedy k vysvětlení, proč můj příspěvek obsahuje právě to, co obsahuje. Vezmu to tak nějak na přeskáčku.



1. Sukně, protože jsem tak trochu ujetá na podobně "výstřední" kousky oblečení. Tahle je nabraná v pase a dlouhá pod kolena, a nikdo mě nepřesvědčí o tom, že nevypadá dobře (na mně samozřejmě v mezích možností). Čekala na mě v obchodě až do slev, a zbyla tam poslední. Je to jeden z mých nejoblíbenějších kusů oblečení. Například protože v ní můžu hrát na basklarinet, neboť na ten hraju vsedě a nemůžu mít krátkou sukni. A vůbec, je prostě hezká. 

2. Vodovky, symbol barev spíše než nějakého uměleckého zaměření. Mám ráda barvy, duhu, ač nejsem žádný sluníčkový optimista - barvy prostě patří ke světu a každý má své barvy a to jsou zároveň všechny barvy. Když rozlomíte světlo, dostanete duhu. Svět je iridescentní. Barvami se dá vyjádřit vše. A k tomu nikde není psáno, že všichni vnímáme barvy stejně. Co když je moje zelená jiná než ta vaše. Jaká je vaše zelená?

3. Klarinet. Na tento nástroj hraju už sedmým rokem a těžko říct, jestli mě to spíš baví nebo rozčiluje. Ráda bych tvrdila, že alespoň obojí stejnou měrou, ale nejde to. Každopádně, pokud mě něčemu naučila léta plná večerů strávených v hudební škole, je to disciplína a taky to, že je někdy nutné spokojit se v průměrem. Nejsem totiž vůbec dobrý hráč.
Jen taková zajímavost ohledně tohoto konkrétního nástroje. Dříve se takové vyráběly běžně, tzv. plnoklapkové, teď se ale vyrábí jen neplnoklapkové, které mají o klapku méně. Zkoušela jsem na takovou věc hrát a velice mě to deprimovalo. Opravdu nechci drahý nástroj za osmdesát tisíc - raději si nechám tuto stařičkou věc se všemi klapkami. Stejně už budu hrát jenom rok.
Klarinet ke mně patří, jen ne asi tak, jak byste čekali.

4. Španělsko-český slovník, symbolizující zkrátka mou zálibu v tomto krásném románském jazyce. Mám doma docela dost španělských knížek, které jsem různě povyhrávala, ale zatím si je čtu jen tak, kvůli slovům spíš než kvůli významu.

5. Čaj, protože poslední dobou je to můj jediný kamarád. Zní to hloupě. Ale s kým si povídám o přestávkách? Leda tak s vlastní termoskou. Tady ten čaj na fotografii je nějaký ledvinový, protože jsem zrovna trpěla nedostatkem zásob. Nejraději mám zelený čaj, buď citronový, nebo s jasmínem, nebo úplně obyčejný. Černý je taky dobrý. Naopak nemůžu vystát takové ty červené, kyselé, s ibiškem. Když jsem nemocná, dám si do čaje zázvor, med a citron, ale obyčejně si ho neochucuji vůbec ničím.

6. Knížka, konkrétně antologie české poezie (převážně) z první poloviny 20. století. Jmenuje se to A co básník a kdysi jsem to vyhrabala v babiččině knihovně, načež jsem se téměř okamžitě zamilovala do poezie 20. století. Mám na mysli to klasičtější období, kdy se experimentovalo spíše s obsahy než s formami (ono je to samozřejmě také autor od autora). Vlastně na tom zas tak nezáleží. Chtěla jsem do výčtu věcí zařadit knížku poezie, a v téhle jsou zrovna takové pěkné ilustrace. Básničky ke mně patří, ač mne občas deptají.

7. Noty. Bude to znít divně, ale líbí se mi, jak noty vypadají. Kéž by se život dal hrát podle not. A když se nad tím zamyslíte, život je jedno velké cvičení na hru z listu, takový koncert, a je na každém, kdy se vybourá, že. Shodneme se, že hra z listu je těžká... navíc někdo se narodil v C dur a jiný se pachtí v gis moll, a to je teprve něco. (Existuje vůbec gis moll? Hudební teorie je hrůza.)
Takže noty. Tato etuda je zrovna vcelku těžká, čím víc ji hrajete, tím víc se vám motá pod rukama.

8. Tužka. Tuhle jsem si vybrala, protože je na ní napsané For explaining things. Potřebuji ji hodně často. Většinou totiž musím vysvětlovat, proč. Taková svá životní proč. Sama sobě, nebo ostatním, občas to není lehké. Ale nebudu tady zacházet do hlubin.
Už odmalička píšu, čas od času mi bývá řečeno, že mám sklony ke grafomanii (ha ha). Píšu ošklivě, a kdybyste viděli mou azbuku, to je skoro taková hrůza jako když jsem se v první až třetí třídě učila psát naše písmenka. A píšu... pro sebe, pro lidi? Každopádně píšu snad líp, než mluvím nebo než tancuji. A většinou toho na sebe řeknu víc, když píšu, než když mluvím. Takže proto tužka.


Tohle jsem tedy já obrazem. Kupodivu se mi projekt docela líbí i poté, co jsem přidala svůj příspěvek. Teď mi zbývá ještě někoho nominovat. Když jsem posledně nominovala, dozvěděla jsem se, že lidi to spíš štve, než aby tím byli potěšeni (já to mám naopak, většinou). Takže nominuji Vlastu. Snad pořád platí, že ti to nevadí, protože bys projekt stejně chtěla udělat. Děkuji, jestli se nakonec zapojíš. A samozřejmě kdyby chtěl někdo další, automaticky je nominován také.

I:V

9 komentářů:

  1. Jsem ráda, že jsi se zapojila, baví mě sledovat, co si lidé do svých "charakteristik" vybírají. A máme společné ty barvy a čaj, samozřejmě. :D Každopádně, otázka na vnímání barev je opravdu na zamyšlení, jednu dobu jsem se o podobné věci zajímala z biologického hlediska (nejen vnímání barev, ale třeba i chutí nebo dokonce zvuků) a je to fakt zajímavé. Jsme neskuteční tvorové!

    OdpovědětVymazat
  2. Jasně že mi to nevadí. Potřebuju se nějak vyjádřit. Už na mě zase leze nějaké černobílé období.
    Nejspíš jsem naladěná mollově. Ale na rozdíl od tebe, i když mám hudbu ráda, nerozumím ani teorii, ani hraní. Jako se psaním. Jsem prostě pocitová, ale de facto v ničem nemám přehled a nic mě nezajímá natolik, abych to pitvala. Jen samu sebe vydržím zkoumat...
    Slovníky mám taky ráda, ty od Lingei třeba. :)
    Antologie české poezie jo? Asi si to půjčím v knihovně. Mám chuť na něco deep a sad. Jen tak spontánně.

    Do projektu se určitě zapojím, těžko ale říct kdy, protože mám kvůli čtyřkám z matiky zakázán internet. Tak uvidím kdy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Antologie české poezie "A co básník" není úplně deep a sad. Je tam plno žánrů, plno forem a témat, od proletářské poezie po tu milostnou nebo tu, co je víceméně mimo. :D
      Černobílé období pořád lepší než šedivé!
      Díky.

      Vymazat
  3. Ó ta sukně je krásná! Přesně takové mám nejradši. Pěkně pod kolena, trochu retro, elegantní, ale ne maminkovské tak jako dlouhé sukně. A jak sama říkáš -divné :)
    V jaké stupnici žiju já, to bych se musela zamyslet.. zajímavé

    OdpovědětVymazat
  4. Líbí se mi hudební nástroje. A mrzí mě, že mě v dětství rodiče k ničemu nevedli. Největší slabost mám pro akordeony, dechové nástroje a klavír. :-D
    Moc pěkná výzva, popostrčení. Člověk se dozví i to, co netušil. Ale máme toho spolu dost podobného, kromě básníků a klarinetu. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Akordeon je boží, co teprv pak taková niněra. <3

      Vymazat
  5. Jé, to je pěkné. A ta deka mi přijde jako celkem pěkný podklad. :)
    To o tom vnímání barev mě napadlo už několikrát. Jakože co když se nám třeba všem líbí stejné barvy, jenom je vnímáme jinak? Je to docela blbost, ale je zajímavé se nad tím zamýšlet. :)
    Ta sukně se mi opravdu moc líbí, já mám tuhle délku taky ráda. Akorát všechny sukně, co mám mi nějak nesedí, všechny bych je potřebovala nějak zabrat a tak podobně, takže je moc nenosím, ačkoli bych chtěla. :)
    Klarinet mi odjakživa připadal jako zajímavý nástroj, hrozně se mi líbí, jak zní. A gis moll existuje, zrovna ji hraji na klavír, v decimách, je to docela opruz. :D
    Španělština mi přijde jako nádherný jazyk a chtěla bych si je učit, jenže mi chybí pozitivní motivace. Snad jednou?
    A na básně moc nejsem, ale jsem ráda, že ještě existují lidi, kteří je rádi čtou i píšou. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Som rada, že si sa zapojila. :) Čaj, knihy, farby máme spoločné. :) Takisto mám rada dúhu, no nie som extra optimistický človek. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za účast. ;) Tvá fotka je zatím obsahem nejpestřejší a moc hezky se mi četly "vysvětlivky." :-)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.