úterý 19. ledna 2016

IV, V, VI. Hudební vzpomínky

Když mám divný den, napíšu Hudební výzvu. To zní celkem dobře, ne? Připravte se na velice časté příspěvky do této sady článků, neboť je tak hezky neinvazivně seberelfexní. Dnes jsem se rozhodla vyplnit tři zadání najednou, neboť jsou si velice podobná; zní Písnička, která ti připomíná někoho, Písnička, která ti připomíná nějaké místo, a Písnička, která ti připomíná nějakou událost. Jelikož rozpracovávat každé téma samostatně by bylo úmorné cucání slov a melodií z prstu, ale zároveň nechci tyto úkoly vynechávat, neboť k nim přece jenom mám co zařadit, tento článek má v nadpisu tři římské číslice. Snad to nikomu nevadí.


Také se omlouvám, kdybych byla v tomhle článku nějak příliš nekonkrétní. Občas prostě nechci psát všechno do detailu. Zaprvé bych nerada zahlcovala cizí lidi svými osobními problémy, zadruhé některé věci ani neumím pořádně dát do slov (ok, nebudu to zas tak dramatizovat, je to spíš ta první možnost). V tomto článku ani nejde o to, aby se vám moje písničky zalíbily, ani ve vás nikdy nebudou vyvolávat takové pocity, co ve mně (předpokládáme-li, že každý člověk má svůj jedinečný život), následující řádky si vlastně nekladou za cíl vůbec nic. Pro společnost zcela bez významu. Enjoy.

Sister je takový dokument šokující změny hodné Kate Nash zpívající o ústní vodě v... již ne tak hodnou Kate Nash. Když jsem ji slyšela prvně, říkala jsem si, sakra, co to je.
Měla jsem kamarádku. Pamatuji si ji, jak ještě nebyla moje kamarádka, jak seděla pod stromem v zelené trávě, bez obav, že jí na nohou zůstanou velké zelené fleky, až se zvedne. Vzpomínám si, že jsme spolu psaly básničky a obě nás zároveň bolelo v krku a ač jsme nesdílely názor na léky a na maso, psychicky jsme se podpořily. Pamatuju si, že byla krásná jako renesanční obrázek.
Jak hezky se přemítá o věcech, které se dít mohly, ale neděly.

Tahle pomalá píseň by se mi možná na první poslech líbila. Kdybych si ji nepamatovala z vylučovacích znělek soutěže Super Star. Kdybych se pořádně nepodívala na slova, která jsou patos sám. Takové bolavé klišé, nemyslíte? Vlastně se pořád nemůžu rozhodnout, zda je tato píseň "deep" nebo "fake deep".
Nicméně. Pamatuji si ji ze svých dětských let (je to nižší gymnázium, jsou to dětský léta, basta). Jako diskotékový ploužák na škole v přírodě. Už předlouho jsem se trápila s jedním hloupým přeleželým vztahem-nevztahem, vlastně úplně směšným, ale nepochybně hrál v mém životě svou roli. A když zrovna hrála tahle píseň, padla věta - ok, teď si musím zatančit s Klárou, ona by jinak byla smutná. Hm ehm, a já jako nebudu smutná? Stoupla jsem si do kouta, a pateticky, srovnatelně s textem této písně, jsem přemýšlela o tom, jakej je to Mad World.
Myslím, že jsem měla 14 let, takže ať už jsem byla nebo nebyla malá, někdy okolo toho dne jsem se jako malá přestala chovat, konečně.

Soko je tak alternativní, že si na plné pochopení její hudby musím vyhradit nějaké prázdniny nebo co. Tahle písnička mi padla do oka a do ucha. Je totiž boží, ač možná až moc brutální. Navíc skvěle popisuje moje postupy ve vztahu. Nejdřív si naplánuji celou budoucnost, a pak se divím, že to je tak všechno, k čemu se dostanu.
Nicméně, tato píseň dokonale navazuje na tu předchozí, respektive na ten odstaveček pod ní.

Tahle písnička mě jednu dobu velice uklidňovala. Ne že bych se přímo s někým rozcházela... spíše se mi líbí ta představa (spíše pravda než pouhá představa), že moje osobní dějiny svět nikdy nezmění. Někoho to může naopak děsit. Každopádně, Rejazz mám opravdu hodně ráda a připomíná mi tolik lidí a situací, že to nemá cenu zmiňovat. Stejně pochybuji, že si někdo opravdu pouští každou písničku a čte každej odstaveček, to bych snad nedělala ani já.

Heartbeat Song vytasila moje jakoby-nevlastní-ségra v létě v lese, a že jsem zrovna měla nějakou slabší chvilku, zamilovala jsem si ji (píseň, ne kámošku). Teď už se mi ta melodie nezdá tak skvělá, ale to je asi proto, že není léto a já se nenacházím v lese v svém rodném městečku, které si může být industrializované jak chce, pořád to bude moje dětství. (Podobný letní song je pro mě Just Desserts.)
Následně jsem zjistila, že melodie je velice podobná této. Taky pěkný.

A na konec si dáme jednu veselou. Tedy snad. Tato píseň mi připomíná můj vodácký kurz. Taky období těsně před ním, kdy jsem si pro rozptýlení (byla jsem hrozně vynervovaná) četla Da Vinciho kód. Tak nějak záhadně jsem si text spojila s knihou, snad za to mohlo slovo prophecy nebo co. Pamatuji si, že po celou dobu úmorného pádlování jsem se motivovala tím, že když to přežiju, tuhle knihu dočtu. (Nikdy se to nestalo, mimochodem. Jakmile jsem se vrátila, v televizi dávali filmovou verzi, a mně zbývalo ještě skoro polovina, chápete snad.)
Taky je to první písnička, kterou mě Marina zaujala. Taky se trochu vidím v textu. Ale o tom bude řeč až někdy v dalších dílech této výzvy.

Doufám, že jsem vás nezahltila. Že se máte hezky. Já momentálně docela přežívám, chvílemi i s úsměvem, ale spíše se u mě střídá grumpy cat výraz s hysterickým smíchem. Nedá se říct, že bych měla nějak moc článků v zásobě, ale snad tento blog nečeká úplná stagnace.
Mějte se hezky.
Iris :V

2 komentáře:

  1. Podle mě má každý písničky, které ho nějakým způsobem ovlivňují, vyvolávají různé emoce, ale nemůže to popsat, protože je to buď moc osobní nebo moc nepochopitelné nebo prostě naprosto zřejmé. :)
    Co se písničky Mad world týče, mně její text přijde naopak dost výstižný. Dokážu si ho rozkouskovat na různé životní situace, do nichž jsem se dostala, takže mi dává smysl a i když to není zrovna veselé, poslouchám to teď docela často. (Možná právě proto, že to není zrovna veselé.)

    OdpovědětVymazat
  2. Mám spoustu vzpomínkových písniček, některé už jsem třeba strašně dlouho neslyšela, ale když je po dlouhé době slyším, vzpomenu si na hezké (nebo i nehezké) zážitky a je to fajn... Tu druhou mám také ráda :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.