neděle 13. prosince 2015

Taneční

Vlastně jsem tam původně vůbec nechtěla jít. Nemám ráda hluk, smrad, lidi a pohyb. Přesto, když se u nás ve třídě začalo diskutovat na téma taneční, jsem řekla, že taky půjdu. Patrně abych se nevyčleňovala z kolektivu ještě více než předtím. Nebo abych se mohla vytahovat s tím, že umím tancovat, což jsem si do té doby opravdu myslela. No a čas běžel. Najednou bylo druhé pondělí v září, velice zaneprázdněný den, navíc zakončený první návštěvou kurzu tance a společenské výchovy. Tehdy jsem si říkala, že jestli tohle přežiju až do prosince, budu na sebe fakt hodně pyšná. No a vidíte, povedlo se!
Takže chystáte-li se taky do tanečních, a nahlížíte-li na tuto záležitost podobně jako já před nedávnem, určitě si rozklikněte tento článek, protože mým cílem je vás uklidnit. Pokud si prostě jen chcete přečíst povídání o tom, jaké jsem poleno, tak si nejspíš taky přijdete na své.


Přihlásila se celá třída. Dokonce i ten kluk, kterej obvykle vůbec nic neříká. Jen dva spolužáci se prohlásili za odpadlíky a nešli se s námi učit tančit, a k těm jsem se přidávat opravdu nechtěla, takže mi nic jiného nezbývalo. Tím jsem se uklidňovala. Přihlásili jsme se do kurzu A, kde měla být ta "největší elita", gymply a tak, od šesti do osmi, každé pondělí, a hlavně, což jsem zjistila hned poprvé, hrozně moc lidí. Opravdu hodně. Představte si hodně lidí - určitě jich tam bylo ještě víc. Nemám dobrý odhad, takže s tímto porovnáním si budete muset vystačit. A hned napoprvé se ukázal velký nedostatek našeho kurzu, totiž že se přihlásilo víc holek než kluků. To je opravdu prekérní situace, když se tohle stane, protože to znamená, že vždycky musí nějaké holky sedět a pak je plešatý instruktor nutil potupně odebírat partnery tančícím dívkám. Já se do této situace dostala asi dvakrát nebo třikrát a nebylo to nic příjemného. A to si ještě nemám proč stěžovat, protože jsem si všimla, že některé holky takhle seděly pokaždé.

Nevím, jak lekce probíhají jinde, ale u nás v kulturáku vždycky na začátku hráli takovou tuc tuc znělku, z níž se mi už od třetí lekce automaticky zvedal žaludek (jsem totiž hrozný nerv), pak vyhlásil plešatý instruktor dámskou nebo pánskou volenku, pak se chvíli tančilo, pak občas přišlo složité vysvětlování nějakých nových otoček nebo technik, pak se to zkoušelo v praxi a pak se šlo do šaten a domů. Mezi tím byla třináctiminutová přestávka. V tanečním sále se zásadně nevětralo, ale to je asi záležitost našeho domu kultury, který vypadá jak rakev.
Během celého kurzu jsem absolvovala dvě speciální (spíše podivné) lekce; stolování a zumbu. Také jsme měli dvě prodloužené, ta druhá byla kotilionová, a na konci se konal věneček. Když se na to podívám zpětně, naučila jsem se asi hlavně improvizovat a smát se pitomostem. Co se týče nějakého tančení... no... v dětství jsem chodila na kroužek společenských tanců, vydržela jsem to asi dva měsíce. Proto jsem se těšila, jak to v tanečních všem natřu. Ale opak byl pravdou. Ukázalo se, že ještě stále mám problémy s pravou a levou rukou (respektive s jejich rozeznáváním) a s rovnováhou na tom taky nejsem nijak slavně. I přesto jsem se naučila aspoň nejzákladnější základy následujících tanců, jež se vám tady pokusím objasnit.

jive = takové poskakování, poměrně snadné kroky, dokud k tomu tedy nepustí hudbu, protože hudba na jive bývá brutálně rychlá.
chacha = hodně se plete s jive, protože oba tyto tance se tančí na místě a oba jsou v podstatě takové rychlé hopsání. Také mají podobné figury a už teď jsem je zapomněla.
waltz = pomalý tanec, ke kterému většinou pustí nějakou píseň o lásce. Je to na tři doby. Zdá se v pohodě, dokud se napřidají otočky. Tančí se okolo sálu, takže pravděpodobně skončíte v prostředku parketu.
foxtrot = to samé jako waltz, akorát asi na víc dob a je tam o krok víc. S waltzem se to velice plete. Taky se v něm dělají tzv. pivotové otočky. Ke konci kurzu už jsme to ani jednou netančili, jako by na to instruktor zapomněl.
blues = takový klidný pomalý tanec, který je vlastně jenom přešlapování. Pozor, jinak než na šest dob to nevychází.
polka = národní český tanec, který byste asi měli znát. Po minutě už nejspíš přestanete počítat a prostě hopkáte po parketu. Hodně připomíná Brownův pohyb, protože se pořád s někým srážíte. Taky po jejím skončení možná budete potřebovat kýbl. Písničky na polku se zdají nekonečné.
tango = slou slou kvík kvík slou kvík kvík slou. Na tango je takové speciální držení, možná až příliš kontaktní. Nejdůležitější je zapamatovat si dlouhou řadu střídajících se slou a kvik, abyste nevypadli z rytmu. Vtipná je mimo jiné otočka dámy.
salsa = něco, co mi absolutně zamotalo hlavu. Mám pocit, že tam nějak chybí jedna doba - a jakmile se přidaly otočky a jiné vymoženosti, vzdala jsem to. Ale má to většinou fajn hudební doprovod.
samba = hrozně nudný tanec, protože se v něm opakuje jen jeden krok pořád dokola. Asi se u toho má elegantně kroutit křivkami. Na druhou stranu, alespoň je to snadné.
valčík = rychlejší waltz, netančí se do čtverce, ale do něčeho podivného, co jsem nepochytila. Ztratíte-li se v rytmu, stačí si vzpomenout na píseň Pásla ovečky. Vyzkoušeno: tančit na valčíkovou píseň waltz je nebezpečné, ale stojí to za to, yolo.

Prodloužená. To je taková větší společenská akce, kam pravděpodobně přijdou děvčata z nižších ročníků a chlapci z vyšších ročníků vaší školy. Možná i rodiče, prarodiče, jiné důležité osoby vašich životů. Měli byste mít slavnostní šaty, ale hlavně to prosímvás moc nepřehánějte, jinak o vás budou všichni zakopávat a budete leda tak pro smích. Na prodlouženou prodloužené šaty. Například já měla na své první prodloužené šaty, které ani nebyly dlouhé až na zem, a nikomu to nevadilo. Na tu druhou jsem si vzala šaty přes padesát let staré. Taky bez problému. (Mimochodem, šaty tak obecně nemusíte vůbec řešit. Klidně si vemte třeba tričko a sukni, na běžné lekce. A můžete tančit i v balerínkách. Aspoň v našem kurzu to nikomu nevadilo.)
Prý to tak v některých jiných kurzech není, ale je pravděpodobné, že na druhou prodlouženou budete potřebovat kotiliony. To jsou takové látkové kytky vyrobené ze stužky, trochu ozdobené, se zavíracím špendlíkem na zadní straně. Budete je při kotilionové volence rozdávat tanečním partnerům, a kdo jich nasbírá nejvíc, vyhrává. Takže pokud nepatříte mezi ty nejzručnější, buď si kotiliony někde kupte hotové (prý se to dá sehnat v galanteriích, a pak stačí trošku dozdobit), nebo poproste třeba babičku, aby vám je vyrobila. Kotilion může vypadat jakkoliv, hlavní je mít aspoň nějaké, protože pak je docela trapné nemít co rozdávat.


Ještě jednou budete rozdávat - a to na věnečku. Věneček. To je taky téma, na něž bych se chtěla trochu víc rozepsat. Je ve zvyku pořídit si na věneček bílé šaty, ale z vlastní zkušenosti vím, že vás k tomu nikdo nemůže donutit. Na svém věnečku jsem měla světle hnědé šaty a nebyla jsem jediná, kdo nepřišel v bílém. V rámci slavnostního zakončení kurzů se také obvykle konají dvě volenky, kapesníčková a květinová, což pro vás v praxi znamená, že musíte mít dva ozdobné kapesníčky. Ty se také dají sehnat v galanterii. Je fajn, když je na nich vaše jméno, ale v podstatě je jedno, co na nich bude. Akorát by neměly být papírové.

Opravdu se není čeho bát. Možná že vás předchozí řádky moc nepřesvědčily o tom, co jsem slibovala na začátku článku - já občas lidi děsím, aniž bych chtěla - ale vězte, že se to dá zvládnout. I bez sociálních schopností. Dokonce i bez pohybových schopností. Pravděpodobně se vám nikdo posmívat nebude, protože všichni jsou ve výsledku stejná polena a každý si čas od času splete pravou a levou stranu. Nemusíte se ani bát toho, že pro vás nikdo nepřijde. Tedy, stát se to může, zvlášť ocitnete-li se v podobně nevyváženém kurzu jako já, ale není třeba z toho mít strach. Aspoň si budete moct vybrat, s kým budete tančit, a pak si užít, že někomu přebíráte partnera.
Možná se vám stane i pár trapných věcí, ale pak na to budete vzpomínat v dobrém. Mně například jednou zelektrizovala sukně a vystoupala do výšin. Na většině fotografií z věnečku vypadám jako tydýt a na jedné mám dokonce opravdu naštvaný výraz, protože "tanečník", který na mne vyzbyl při kapesníčkové volence, mi nedal ani kytku, ani se mi nepředstavil, a dokonce vůbec neuměl tančit. Ale aspoň mám na tý fotce docela ucházející tón pleti.

Udělila jsem vůbec během tohoto článku nějaké rady? No, snad jo, a snad nezněly moc nadřazeně. Vězte, že já se cítila úplně hrozně, když jsem šla do tanečních poprvé, a potom se mi pravidelně před každou lekcí zvedal žaludek. Nejhezčí bod každého pondělí bylo chladnutí na parkovišti a čekání na odvoz, a to i přesto, že pár metrů ode mě se vyvalovali bezdomovci. Nicméně, moje hlavní rada pro úspěšné zvládnutí kurzů tance a společenské výchovy je nebrat to vážně! Jakmile začnete mít pocit, že tam chodíte pro zábavu, a ne opravdu se učit tančit, máte vyhráno. Možná to zní hloupě; taneční jsou přece od toho, aby se tam tančilo. To sice jo, ale pravděpodobnost, že vám to půjde, je tak padesát na padesát. A když po pár lekcích, stejně jako já, zjistíte, že z vás asi nebude taneční profesionál, je nejlepší se tomu všemu zasmát.

A improvizovat! Nesmíte zapomenout na improvizaci.

Nakonec jsem vlastně ráda, že jsem tohle všechno absolvovala. Určitě ráda. Jsem o zkušenost a o kytku bohatší. Pokud váháte, zda do tanečních jít, nebo nejít, určitě to zkuste! Je to sranda.
Iris :V

7 komentářů:

  1. Teď teprve mi to možná docvaklo - vy dáváte kotiliony, mi kapesníčky. Tedy, nemusíme si je sami vyrábět, ale princip je stejný - kdo z kluků má nejvíc kapesníčků, je král parketu. :)
    Co se tanců týče, foxtrot jsem se nikdy pořádně nenaučila a valčík mě bavil a snad mi i šel. A pak jsme taky tancovali příležitostně maďarský čardáš, letkis, řeckou zorbu a tak dál. To byla spíš sranda. Jo a taky mazurku. :D
    A já si nakonec vystačila se trojími šaty na běžné lekce plus jedněmi modrými na prodlouženou a na karneval a věneček jsem měla ty bílé. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doháje, to se snad může stát jen mně, napsat my s měkkým i. Prosím, dělejte všichni, že jste to velkoryse přehlídli. -_- :D

      Vymazat
  2. Když nevíš, tak se toč!
    (tím se řídím. jen to při písemce na židli moc nejde...)
    Gratuluji k přežití. Já jsem taky ráda, že jsem přežila, ale bylo to o fous. Největší boj byly boty a sukně. Sukně vlastním tři, šaty taky. A ne že bych se vyžívala v jejich nošení. To radši nikam nejdu. Ale šlo to.
    Jsem ráda, že to mám za sebou.

    OdpovědětVymazat
  3. Taneční. Ach ach, to bylo ošklivé. Bylo mi hrozně, každou lekci, dvě jsem vynechala. :D Prodloužená byla v pohodě, měla jsem v sobě antibiotika, prášek na bolest... a pak na to ještě nějaký alkohol, chuťovka. A věneček (u nás se tomu říká zakončená) jsem úplně vynechala, muhehehe, nechtěla jsem dávat peníze za šaty, tou dobou jsem měla problém s některými spolužáky... a všechno to dávání stužek a kapesníčků pro mě bylo hrozně potupné, na střední jsem byla ta-holka-s-knížkou, takže jsem na prodloužené dostala tak jednu stužku a byla nejvíc smutná a nešťastná a tak. Jediné, co se mi líbilo na tanečních, byly asi "potaneční" - když jsme si po každé lekci někam sedli na víno (haha, nezletilí) a spávala jsem u kamarádky, takže alespoň to se mi líbilo. Jinak au au au.

    OdpovědětVymazat
  4. Ja a tanec, to nikdy nešlo dokopy! :D
    Ako malá som tancovala folklórne tance a to ma postavili niekam dozadu a tancovala som nejaký primitívny krok.
    Na základnej sme mali tanečnú na venček. To bola sranda... Pamätám si valčík, tango čaču, jive mi pripadal extrémne ťažký a keď naň prišiel rad, tak som nejako čudne poskakovala, že ani neviem ako.
    A polku som tancovala s ocom na mojej stužkovej (niečo ako maturitný ples) a to bola teda parádna katastrofa na lodičkách s desať centimetrovým opätkom. :D Takže asi tak.
    Ale vo všeobecnosti je to fakt dobrá skúsenosť. :)

    OdpovědětVymazat
  5. U nás to bylo o dost jiné. taky nás bylo asi patnáct párů, takže kdo nedával pozor a nesnažil se, byl dost vidět. :D
    A taky jsem často zůstávala jako poslední stát, páč jsem vysoká a nikdo mě nechtěl. :D
    Ale zase bych řekla, že mi to docela šlo a i mě to bavilo. :) A celkem dost věci si z toho pamatuju. Nejvíc mě bavila polka a valčík, jenže ti kluci byli hrozná polena, že místy aby v otočkách otáčeli oni mě, musela jsem otáčet já je. Nelíbilo se jim to. Spíš jsem jim asi přivodila nevolnost, ale tak já se jenom snažila, no...

    Dávali jsme kapesníčky a dostávaly květiny se stužkou. A na prodloužené nic. :)

    OdpovědětVymazat
  6. haha, brownův pohyb mě rozsekal :D naprosto přesný!!! Jinak foxtrot je naprosto skvělej tanec a nechápu, jak vás to učili, když se ti to plete s walzem. Ty kroky jsou totálně jiná (to už je to podobnější tangu :D) A sambu nesnášim, nikdy jsem nepochopila ani základní krok natož něco dalšího, ale kouká se na to ve StarDance hezky :-)
    A měli jste to teda úplně jiný než my. My neměli žádný kotycosi, kapesníčky ani věnečky. :D kluci nám jednu dávali kytku a na vánoce se snad dávaly dárečky. :-)
    .
    Moc pěknej a vtipnej článek :-)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.