pátek 25. prosince 2015

Nezařaditelná (a skvělá) Marina

(Carlos Ruiz Zafón - Marina)

Dalo by se říct, že tahle knížka byla láska na první pohled. Jakmile jsem si všimla názvu, barvy hřbetu a obrázku na obálce, usmyslela jsem si, že si ji přečtu, protože určitě bude skvělá. Tak jsem dala na svůj první dojem a přes svátky si ji půjčila domů. A během čtení jsem překvapeně zjišťovala, že můj knižní instinkt nelhal a že ačkoliv jsem příběh o Marině vytáhla ze spodní police knihovny pro nižší gymnázium, je to knížka, o niž bych se ráda podělila se světem. Jsem z ní totiž nadšená.

Příběh se odehrává v Barceloně na začátku osmdesátých let minulého století. Je vyprávěn v ich-formě. Hlavní hrdina (a zároveň vyprávěč), patnáctiletý Oskar Drai, je žákem katolické internátní školy ve staré čtvrti Sarriá. Svůj poněkud stereotypní život si zpříjemňuje odpoledními procházkami v okolí areálu školy; fascinace zchátralými usedlostmi ho přivede až do na první pohled opuštěné vily, kde žije Germán Blau se svou dcerou Marinou.
Marina je samotářka, která sní o tom, že jednou bude spisovatelkou. Odmalička žije sama jen se svým otcem, nechodila ani do školy, Germán ji učil doma. Dalo by se říct, že jejich stará vila je malý samostatný svět, kde čas plyne klidněji. Oskar se pomalu ale jistě stává součástí tohoto světa. A o tom tak trochu ten příběh je. Ale nejen o tom.

Černý motýl. To je hlavní zápletka. Marina s Oskarem si při návštěvě sarriánského hřbitova všimnou náhrobku, na němž není nic jiného než znamení černého motýla. Když se u hrobu objeví záhadná dáma v černém, dvojice se rozhodne ji sledovat. Co ze začátku vypadá jako nic-moc akce, během několika stránek nabírá obrátek. Jakmile se Oskar a Marina pouští do zdánlivě bezcílného pátrání, začínají odhalovat motanici jmen, míst a příběhů, která vzbuzuje mnoho otázek a pravděpodobně vás nenechá klidně spát. Můžete se těšit na náhradní končetiny, degenerační onemocnění, velkolepé plány a záhadná úmrtí. Nejen.

Do jakého žánru Marinu zařadit, toť zapeklitá otázka. Jak jsem už psala, podle naší školní knihovny spadá do young adult, a tak jsem toho navzdory nadšení z obálky a anotace moc nečekala. Maximálně tak nějaký mladistvý románek s pár zombíky. Prvních dvacet stránek mě v omylu udrželo, ale pak děj nabral neočekávaně hluboký směr a jedné noci jsem zjistila, že to je vlastně tak trochu horor. Takže - detektivka? Magický realismus? Historický román? Marina je podle mě prostě nezařaditelná. Čekejte cokoliv, jen ne klišé a předvídatelnost. V příběhu se prolínají životy, doby a žánry a vše spěje k rozuzlení, jež... no, nemůžu tvrdit, jak zapůsobí na vás, ale mě lidově řečeno rozsekalo.

Na této knize se mi líbilo, že ačkoliv se v ní dějí abnormální věci, není to fantasy a vše má své logické odůvodnění. Tak logické, až je to místy děsivé; spíše než "nemůžu si v noci dojít ani na záchod" děs jde ale o takový povšechný děs a zároveň fascinaci (aspoň tedy v mém případě). Příběh nepřímo pokládá filosofické otázky o životě a smrti, o vědě a o Bohu, a v neposlední řadě o vzpomínkách. Zápletka okolo znamení černého motýla se celá odehrála o čtyřicet let dříve, takže veškeré zdroje informací jsou právě vzpomínky. Nerada bych příliš konkretizovala a spoilerovala, ale úplně nejvíc se mi líbila možnost nahlédnout na věc z více pohledů. To je totiž důležité jak v knize, tak v životě.


Co se stylu psaní týče, moc se mi líbí. Ze začátku se mi místy zdálo, že překladatel používá některá slova až moc často, ale po chvíli, jak se děj rozběhl, už mi to ani nepřišlo. Carlos Ruiz Zafón umí psát tak, že člověk ví, co čte, ale zároveň je to pěkné a poetické. Párkrát jsem se pozastavila nad textem a jen tak si užívala to, jak slovní spojení dokáže pěkně navodit (převážně ponurou) atmosféru. To je další věc, již bych ráda zmínila. Marina totiž nepotřebuje žádné ilustrace. Vše je tak pěkně napsané, že jsem si to úplně představovala. Občas mám totiž s konkrétní představivostí problém, zvlášť s tou prostorovou, a tady se moje obvyklé obtíže vůbec neprojevily. (I přesto jsem si říkala, jak pěkné by bylo vidět tenhle příběh zfilmovaný... a pak jsem si vzpomněla na ubohou Rubinrot a říkat jsem si to přestala.)
Zkrátka, Marina je mou srdcovou záležitostí, ač jsem tuto knihu četla poprvé. Při posledních stránkách jsem několikrát brečela, což se mi obyčejně u knížek nestává. Postavy nebyly jen zlé nebo dobré, takže se v příběhu nejednalo o ohraný zápas dobra a zla, spíše rozdílných úmyslů. Navíc jsem si mohla znovu projít Barcelonu (i když, jak je mezi řádky mnohokrát zmíněno, stará Barcelona byla něco úplně jiného než ta současná).

Nejraději vzpomínáme na to, co se nikdy nestalo, jak říká Marina. Přesně tak budu vzpomínat na tuto knížku, a jednoho dne ji zase vytáhnu ze spodní poličky knihovny pro děti a vrátím se do ulic Barcelony.


(Mimochodem, jeden z hlavních subjektů pátrání je Čech, to by vás taky mohlo trochu vlastenecky nalákat.)

Mějte se a čtěte, když jsou ty Vánoce. Já se taky snažím trochu číst.
Iris :V

7 komentářů:

  1. Naladila jsi mě. Slovy psanými i mluvenými. Kromě té Ledové pustiny z Války čarodějek jsem nic španělského nebo ze španělského prostředí nečetla, snad jen Dívka s pomeranči od Gaardera se tam částečně odehrávala. (Tu mimochodem moc doporučuji!)
    I když se to může zdát, už delší dobu jsem nečetla nic ponurého. Nebo spíš ponurého pro mladistvé. A pokud to v sobě skrývá nějakou tu historii, proč ne, že ano, z té španělské bych si obzory rozšířit potřebovala.

    Pokud mi Marina někdy zkříží cestu, mileráda si ji přečtu, protože mít společnou oblíbenou knížku (za předpokladu, že je tak úžasná a oslní i mne) je dobrá věc na utužování vztahů a rozhovorů. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Páni, nalákala si mě parádně... Ovšem co mě opravdu dostalo je tvá zmínka o Rubinrot - konečně někdo, kdo má na ten film stejný názor! Díky ti :) A díky za obsáhlou recenzi, knihu si chci rozhodně přečíst!

    OdpovědětVymazat
  3. Já už ji znám tři roky. http://www.fantasyplanet.cz/clanek/marina-carlos-ruiz-zafon

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za odkaz. Ono se asi obecně nejedná o moc známou knížku a tak jsem o ní možná psala trochu jako o novém objevu. Samozřejmě že vyšla už před nějakým časem. :)

      Vymazat
    2. já třeba o téhle knížce ještě nikdy neslyšela a to si říkám, že i když tolik nečtu, mám aspoň obrazný přehled, co vychází. :D

      Vymazat
  4. Mě Marina zas až tolik nezaujala, i když si to asi taky přibarvuji - vyhrábla jsem z hlubin blogu dva a půl roku starou recenzi a zjevně se mi to líbilo o vous víc, než si myslím :-) Ale právě to je na knížkách skvělé, jak si každá najde toho svého čtenáře!

    OdpovědětVymazat
  5. Ta knížka vypadá opravdu hodně zajímavě! :o :) tak se mi opět rozšířil seznam knížek co si chci přečíst :3 :)
    http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.