neděle 1. listopadu 2015

Kontinuum

Kontinuum

Minulost je k pláči
Budoucnost je k smíchu
Pro dnešek mi stačí
přizvukovat tichu


Tichu pasivnímu
tichu bez milosti
tichu chudých rýmů
tichu, jež mne hostí

Tichu, v němž jsme sami
Tichu, v němž se smíme
dusit zásadami
a pak dohoříme

Doutnající trosky
přítomného ticha
Kráčím po nich bosky
pálí to a píchá

V rozpíchané duši
rostou květy rudé
rostou do ovzduší

Co bylo? Co bude?

------

No, uznávám, že to není tak úplně dokonalé, ale jednoho rána jsem to ze sebe vyplivla a pak se den a půl těšila na to, že si k tomu sednu a doplivu zbytek. Docela jsem si to užila. Pak mi to posloužilo jako podklad k úvaze na literární seminář, kterou jsem právě dopsala a teď váhám, jestli ji mám odeslat. (Vlastně ani nevím, zda je to úvaha, ale řečnické otázky tam mám, takže snad jo.) Tak už jsem ji odeslala.
Z téhle básničky mám radost. Tak se s vámi chci podělit o část své psací radosti (chce se mi napsat, abyste mi ji moc nekazili, ale to snad mým inteligentním a neexistujícím čtenářům dochází). Pište básně, je to bezva.
Iris :V

(Abych to doplnila nějakým opravdovým uměním. Ale vážně, tohle je naprosto boží.)

2 komentáře:

  1. Jestli tohle není dokonalé, tak nevím, co je! Je to perfektní! :O

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tohle se v našem sborníku musí objevit. Skvělé. První a poslední sloka dokonale uvozují celou báseň. Musela jsem to tweetnout, snad to nevadí. :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.