pátek 16. října 2015

Týdenní třídění VII.

Sedmička. Jaké to pěkné číslo. Pokud tedy zrovna nehrajete karetní hru Prší. Sedím si tu na kanapi a naprosto záměrně nedělám nic, jen si tak upravuji fotky, poslouchám pětkrát dokola ty samé písně a jsem prostě zpomalená. Nevím proč, ale nějak na mě doléhá únava a myšlenky, do jejichž hloubky se snažím nezacházet. Ze dveří skříně veškeré dění pozoruje nový tmavě zelený kabát, jeden z mála motivačních bodů zítřejšího vstávání. Možná jsem už pochopila to slavné rčení o tom, jak moc blízko bychom si měli držet konkurenci všeho druhu. Už jste někdy měli z někoho takřka rozdvojené pocity?


Projekty, jazyky a plátky
Mám ráda týdny, během nichž se něco děje. Zvláště dějí-li se věci, které mi pomáhají rozeznávat jeden den od druhého. Věci, pro něž má cenu se hezky obléct, nebo se aspoň hezky usmát, vždyť víte.
V pondělí se konala naše první prodloužená. Asi nemá cenu to komentovat - prostě velkokapacitní udýchaná akce, těžká k vydržení, nechcete-li se opít (protože za střízliva se tam vydržet nedalo, takže jsem si vybrala tu legálnější možnost a odešla jsem). Ale měla jsem na sobě nové šaty a taky jsem si vyžehlila vlasy a bylo to fajn, protože jsem vypadala jinak.
S kvartetem jsme začali zkoušet jako šílení, protože zítra jedeme na nějaké Slavnosti stromů (protože naše klarinety jsou ze dřeva, a já jsem ještě k tomu velké dřevo). To mě přimělo pořídit si nový basklarinetový plátek. Nerada bych to zakřikla, ale hraje... hraje! A to je hlavní.
Jazyky. Někdy na konci minulého měsíce se prý konal nějaký Evropský den jazyků. Naše škola každý (možná každý druhý?) rok pořádá pro sextu a septimu takovou dílničku. My ji měli dnes. A, no, bylo to zajímavé. Akorát jedna věc mi vrtá hlavou. Co se mi to děje v mozku? Bojím se mluvit s jakýmikoliv cizími lidmi, ale třeba ve škole před celou sextou a septimou mi projevy nedělají vůbec žádný problém. Většina lidí to prý má naopak.

Světlý bod
No, jak jsem již zmínila, prodloužená. Sice to nebyl bod svou světlostí se rovnající zapálenému hořčíku, ale i tak; přežila jsem to. Skoro jako pár(a) jsme se ztratili v půl desáté. Byla hrozná zima.
K dalšímu světlému bodu bych řekla přibližně následující:


Pak se mi také už podruhé povedlo zariskovat a improvizovat mluvený projev na hodině angličtiny. Obecně mám raději, když jsem na věci jako třeba zkoušení od našeho anglocentrického profesora připravená, ale už podruhé to nevyšlo a už podruhé mne pochválil za blábol, který jsem zblábolila poprvé až poté, co mě vyvolal. Spíš než nějakému talentu bych to celé přiřkla nějaké šťastné náhodě. Ale je to super. V jiných předmětech mi to takhle snadno neprochází, když se nepřipravím, jen abyste si nemysleli, že jsem do sexty prolezla jen díky nějakým náhodám.
Nakonec, i ta dnešní dílna byla docela dobrá. Překonala jsem svůj strach a nakonec se ve zverimexu pokusila mluvit rusky, ale ještě před plánovaným dotazem na morče (márskaja svíňka) jsem se omluvila a zeptala se, zda slečna za pultem rozumí rusky, což jsem neměla dělat, neboť řekla, že ne, a na morče ani nedošlo. Ale hlavní je, že jsem svou skupinku nenaštvala. Teda aspoň přede mnou se neprojevovali naštvaně.
A ještě takový světlý bonus ze školní knihovny - k jejímu vybavení přibyly dva červené sedací pytle (myslím, že se jim říká fatboy). Je to super. Dneska ráno jsem tam málem dospávala spánkový dluh.

Tmavý bod
Opět naše severočeská obloha. Kde jsou ty supermalebné opadané aleje? Očividně jen na WeHeartIt a tumblr. Ale nevadí. Něco tak externího, jako je počasí, mne nerozhodí. Pokud teda nejsem promočená až na kost, protože to už pomalu přechází do pozice faktoru interního. Zažili jste už někdy ten typ slabého deště, kdy je moc sucho a neurčito na to, abyste šli s deštníkem, ale zároveň moc pršavo na to, abyste šli bez něj? S pudrem dělá počasí divy. Mám to do školy pět minut, a po cestě mi oprší skoro celý makeup.
Aby toho nebylo málo, mé akné se mi shromáždilo na čele a teď to vypadá, jako by mi rašil roh. Už je to lepší, ale musí se na to patlat francovka.
A takový polotmavý bod je zítřejší vstávání kvůli těm dřevům, ale tak co se dá dělat. Teoreticky bych už teď mohla jít spát - ale to se nestane. Noc je mladá. Uff. Tím začíná většina probdělých nocí.

Sváteční koláče

Začala jsem si psát "deníček" a místo včerejšího zápisu jsem kreslila kuřata.

Když si čtu básně Jiřího Ortena, mám pocit, že veškeré mé literární snažení je jen takové tiché kopání do zdi, ale je to nečekaně příjemný pocit.


Halsey je boží

Přeji hezké dny.
Iris :V

3 komentáře:

  1. Neměla bych tvá třídění číst po večerech po tanečních. Přece jenom už jsem unavená a občas se mi text míhá před očima.
    Ten Evropský den jazyků mi přijde zajímavý. Já ani nevím, jestli mám větší problém před známým či neznámým publikem. Obecně mi nejde vést oficiální projevy, trému zaháním tou nejhorší variantou obecné češtiny a vytáčkami typu no, takže, ehm a podobně. Nevím, jestli budu někdy schopná se toho zbavit.
    Víš, asi by sis měla přiznat, že jsi třeba na angličtinu fakt dobrá, protože obstát nepřipravená, to je rozhodně lepší, než neobstát připravená, viz má čtyřka. Kdybych někde zveřejnila své studijní výsledky a průměry z internetového známkování, všichni by mě zařadili do kategorie nejslabších lidí třídy. Nevím, občas si tak připadám.
    Ať se vám zítra koncert povede. Já už vím, co budeme s Ančou hrát na té soutěži komorních souborů, ale trénovat asi budu až po návratu z Německa. Mimochodem, v jaké budete kategorii? My nějak 16 let nebo nad 16 nebo tak něco. :)
    Určitě jsem chtěla napsat ještě něco, ale zapomněla jsem to.
    Kuřata jsou skvělý zápisek. A úvodní obrázek je boží. A sedmičky jsou taky fajn. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pamatuji si na mou prodlouženou. Nebavilo mě to, všichni kolem byli opilí, bolely mě nohy z nových botou, nikdo neocenil můj účes a chtěla jsem hrozně moc jet brzy domů... Ale neprošlo mi to, spala jsem u kamarádky a ta se naopak bavila. Mrzuté. :D
    I u nás, na Jižní Moravě to s tím krásným podzimem není nijak nadšené. A... ehm, v Olomouci barvící se parky ani nestíhám sledovat, jak jsem pořád ve škole nebo spím. :D Ale co si pamatuji z let minulých, tam je to vždycky jako na obrázcích na internetu - asi díky javorům. Těch je vlastně i plný park v Brně kolem Špilberku a také to tam bývá vždycky krásně zabarvené. Tak leda si udělat návštěvu do těchto končin.
    (A ty koláče, ach, proč na takové obrázky narážím ve chvíli, kdy mám chuť na sladké a doma nic není? Gr! :D)

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluji ke krásným deseti bodům! Stejně tě obdivuji - takovýmto projektům se já zásadně vyhýbám. A mít to na škole povinně a dva roky? Tomu říkám zabiják.
    Podzim mám ráda doopravdy jen na fotkách. Protože jsem žádný krásně barevný ještě nezažila. I když si zajdu někam, kde by barevno mělo být, tak si to moc neužívám. Podzim je předzvěst zimy a tak to na mě leze s předstihem.
    Nemáte nějaké video/zvuk z nějakého dřevěného vystoupení? (Čistě z profesionálního hlediska.. ;) )
    Kuřata. Kuře melancholik! Má oblíbená kniha! Máš krásné kuřata... :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.