neděle 6. září 2015

Mišmaš tag

Máte rádi tagy? Pokud ano, právě jste dorazili do stanice Mišmaš tag, příjemně se usaďte a vítejte! (Pokud ne, nezaručuji, že se váš názor nezmění.)
Já mám hrozně moc ráda tagy a dotazníky. Ráda objevuji nové a ještě raději nacházím své jméno mezi nominovanými na některém ze spřízněných blogů. I to je důvod vzniku Mišmaš tagu. Dalo by se říci, že se jedná o takovou reinkarnaci Liebster Blog Award tagu; nedávno jsem se totiž rozfňukala, že mne do něho nikdy nikdo nenominoval, a Vlasta mne přátelsky vyslyšela, a jak tomu už tak bývá, z našeho nezávazného rozhovoru vzešla nová věc.
Rozkliknete-li celý článek, vyskočí na vás hlavní body našeho tagu, a v neposlední řadě mé zpracování.


Tak tedy, hlavní body Mišmaš tagu:
Napište 7 faktů o sobě (není na škodu zmínit něco, co ještě nevíme, originalita je vítána)
Vymyslete 7 věcí, jež vás jakýmkoliv způsobem charakterizují - fantasii se meze nekladou, může to být výčet oblíbených písní, barev, knih, nebo prostě věcí, bez nichž byste se neobešli
Zodpovězte 7 otázek, jež vám byly položeny osobou, která vás nominovala
Vymyslete 7 otázek pro ty, které chcete nominovat vy
A na konec, nominujte 7 blogerů a pokud možno jim dejte o jejich nominaci vědět

Sedm faktů o mně:

1. Kdysi dávno jsem se jen tak "z hecu" naučila říkat zpaměti slova pozpátku. Chvíli jsem to potom dělala pořád - bylo to hrozné nutkání, všechno jsem musela převracet a říkat si pozpátku. Teď to ještě pořád dokážu, když se soustředím.

2. Nepoužívám myš, ale touchpad. Dřív jsem si myslela, že je nemožné pracovat s touchpadem, ale potom jsem dostala netbook (asi před dvěma lety) a byla jsem natolik líná shánět si USB myš, že jsem se samou leností naučila s touchpadem.

3. Je to hrozný čtenářský zlozvyk, ale vůbec nemám zábrany přeskakovat a číst napřed. Nevadí mi vědět věci dopředu. Jsem tak trochu chodící spoiler a když se s někým bavím o nějaké knížce, kterou jsem už četla, musím se držet, abych nevykvákla celé rozuzlení příběhu. Je to podobné pokušení, jako když někdo šíří super tajné drby. S tím souvisí i to, že když si vybírám knížku, hned si čtu poslední větu. To jsem prostě já.

4. Umím hýbat ušima nahoru a dolů. Naučila jsem se to podobným způsobem jako první bod, převracení slov pozpátku. Říkala jsem si, že by bylo hustý to umět, tak jsem se to učila při cestách autobusem. Nebo to mám možná v genech po dědovi, s nímž jsem se nikdy nesetkala, ale prý to taky uměl. (Ale do stran mi to vůbec nejde.)

5. Vůbec nemám potřebu dekorovat si prostor kolem sebe. Žiju v pokoji s holými stěnami a jsem skeptická vůči dekoracím a tapetám a jakékoliv jiné barvě zdí, než bílé. U ostatních se mi pokojové dekorace většinou líbí a obdivuji jejich estetickou schopnost, ale já si žiji stroze.

6. Mám na parapetu čtyři kaktusy. Ten nejstarší se jmenuje Antonín Píchal (toto jméno nemá žádnou symboliku) a jeho tři malé spolubydlící jsem po dlouhém uvažování rozhodla pojmenovat Cesare, Juan a Jofré. Teď mám konečně motivaci pořídit si masožravku. Chybí mi totiž Lukrécie.

7. Mám pár zajímavých fyzických abnormalit. Jsou to takové maličkosti, ale občas přitahují cizí pohledy a otázky. Například podivný ďolík pod klíčními kostmi, který tam je od narození a nikdo neví proč. Nebo malá tmavá skvrna na horním rtu. Ve skutečnosti je to krevní sraženinka. Ta mi tam prý vznikla v dětství, když jsem měla horečku. Naprosto sobecky musím říct, že se mi ta skvrna vážně líbí. (A toto není vše, jen bych nerada působila jako příšera. Nic, co by mi bránilo ve fungování, to zatím naštěstí není.)

Sedm náhodně vybraných oblíbených věcí:

1. Červánky
Kdybych se měla přirovnat k meteorologickému jevu, překvapivě by to nebyla duha, ale červánky. Jeví se zároveň krásně a zlověstně. Není nic hezčího, než podvečerní nebe pokryté červánky jako grapefruitovou polevou.

2. Čokoláda
Někdy se mi zdá, že ne pes, ale tabulka čokolády je nejlepší přítel člověka. A teď mne ukamenujte, pejskaři.
Ne, vážně. K čokoládě se nepřirovnávám. Nemám nic společného s vášnivými hnědými čtverečky, polibky lásky nebo naopak osamění a zoufalství. ...Možná leda tak jejich bílé sestře se podobám. Tváří se jako něco, co vlastně není. Je mírně nažloutlá a lidé obvykle nevědí, co si o ní mají myslet; někteří ji milují, jiní nesnáší. Umí být tak sladká, až se vlastně na mrtvém bodě převaluje v hořkost.

3. Čaj
Mám ráda čaj. Ten klasický černý nebo zelený, bez mléka a bez cukru. Možná postrádá chuť, možná naopak obsahuje všechny chutě potřebné k žití. Chuť deštivého rána a upoceného poledního slunce a večerní beznaděje. Lásky k bližnímu i náladového prskání. Už jste někdy nechali čaj ustát tak dlouho, že jste měli možnost pohlédnout do jeho mastných očí? V těch se také skrývá mnohé tajemství života.
Moje vlasy a oči mají barvu zeleného čaje, který se omylem louhoval příliš dlouho.

4. Červená barva
Červená je moje oblíbená. Tak rok, dva zpátky jsem byla dokonalá Červená Karkulka ve svém kabátku, baretu, sukýnce a punčocháčích; lidé ve mně asi viděli spíše sovětskou vlajku, takže jsem se přeorientovala na červené doplňky. Dost ale povrchností.
Červená je barva krve a barva našeho zvířecího původu. Přiznání toho, odkud přicházíme a touha po životě, po cirkulaci krve v našem oběhu. Červená jako by připomínala fakt, že i za bledou tváří, v níž by se krve nedořezal, se skrývá nehasnoucí proud bytí.
Plus praktická rada - noste červenou, auta na přechodu vám hned rychleji zastaví, abyste mohli přejít. Na nohou je tato barva nejúčinnější, hlavně je-li za volantem muž středního až vyššího věku.

5. Art Nouveau
Secese, Młoda Polska, Jugendstil, hanlivě Bandwurmstil nebo tak nějak. Poslední umělecký sloh, jež zastřešil architekturu, malířství, sochařství, užité umění, módu a dokonce i literaturu. Styl mého oblíbeného období, jež se táhne od poloviny devatenáctého století do dvacátých let století minulého. Nevím, jak to přesně popsat; ale v secesi jako by se odrážela moje estetika a filosofie a přání klidného, vyrovnaného života. Mé vlasy klesají k ramenům jako typické náladové křivky a když se mám dobře, cítím se obklopena ornamenty jako Muchovy slečny z plakátů.
Vážně, nic hezčího než Art Nouveau už jen tak nevznikne. Pokud existuje Ráj, je to obří steampunkové město plné secesních budov a se starorůžově kouřovým nebem.

6. Punčocháče
Má záliba v sukních a šatech je částečně zástěrkou pro neobvyklou vášeň k punčocháčům. Takovým těm klasickým, co se táhnou přes nárt a mírně se řasí okolo kotníku, a když si je dobře napnete, natáhnou se až tam, kam se opravdu natáhnout mají. Říkejte si co chcete, není nic hezčího a praktičtějšího, než barevné punčocháče. Už jen proto, že k nim ve škole můžete nosit balerínky v každém ročním období (k huňatým ponožkám ne).
Když jsem chodila do školky, nikdy bych si nemyslela, že si tu šílenou věc někdy dokážu sama obléct. Ale je mi šestnáct a nikdo mi už do nich nepomůže... To máte prostě tak.

7. Cataluña y el español
Katalánsko jsem navštívila jen jednou, a to mi stačilo k tomu, abych se do tohoto kraje zamilovala. Nemůžu tu vypisovat každý svůj pocit, protože na to prostě nemám kapacitu. A vůbec, museli byste to vidět, abyste vnímali tu atmosféru majestátných gotických katedrál (kam se hrabe baroko, přátelé!), klid skalního kláštera Montserratu, okouzlující jihoevropskou přírodu. Milou smíšeninu mých dvou oblíbených jazyků, španělštiny a francouzštiny. A Barcelona! Barcelona je kapitola sama o sobě. Opravdu kouzelná. Přitažlivá tím nejtajemnějším způsobem. Večery v Barceloně jsou ještě hezčí, než večery v Praze, a to už je co říct.
A teď chvilička, v níž budu opěvovat španělský jazyk.
Letos se nořím do jeho hlubin spíše mělčin už čtvrtým rokem. Musím říct, že tento jazyk jako by mě zvláštním způsobem doplnil. Když jsem začínala, myslela jsem, že se nikdy nenaučím to jejich zakalené c a z, ale teď už mi to jde a snažím se o madridský přízvuk a vůbec, je to super. Pokud nevíte, jaký jazyk si zvolit, dejte na mou radu a pusťte se do španělštiny. Budete určitě nadšeni.

Sedm odpovědí na sedm otázek, které mi položila Vlasta:

1. Kdybys mohla mít vlasy (barvu, střih, délku) úplně podle sebe, nemusela se ohlížet na své proporce, tvar obličeje, geny, pleť a všechny ty záležitosti, jak bys vypadala?
Toto je docela snadná otázka. Přála bych si mít hustě kudrnaté blonďaté vlasy, pokud možno takovou tu barvu, jež vzbuzuje dojem, že její nositel trpí nedostatkem pigmentu. Co se střihu týče, to by mi už bylo jedno; asi bych si je nechala narůst někam k ramenům (ale ne delší, aby to ještě vypadalo roztomile).

2. Jak na tebe sedí charakteristika tvého znamení zvěrokruhu? (oblíbené barvy, opačné znamení, živel, vlastnosti...)
Na začátek své odpovědi považuji za nutné zmínit, že na toto šarlatánství nahlížím velice skepticky.
Jsem Rak s ascendentem ve Štíru (a descendentem v Býku). Ascendent prý umí celkově ovlivnit charakteristiku znamení, ale to nemám nastudované, neboť to nepovažuji za nutné. Prostě jsem, prakticky vzato, tak trochu štíro-rak nebo rako-štír.
Zaprvé si myslím, že tyto popisy povah jsou psány tak, aby se v nich našel kdokoliv. Nebo skoro kdokoliv. Raci jsou citliví. To bych o sobě ještě tak nějak mohla říct. Ale mateřský instinkt, tolik přisuzovaný Rakům, se mi tak nějak obloukem vyhýbá. A vůbec - podle horoskopu mám být velkou milovnicí dětí a cachtání se ve vodě, což jsou dvě záležitosti, před nimiž prchám jako upír před česnekem.
Abych zodpověděla celou otázku; oblíbené barvy Raků jsou prý zelená a bílá, což není tak úplně mimo, ale raději mám třeba červenou a černou. Mé opačné znamení je Kozoroh - to nemohu posoudit, neboť nějak nesleduji, kdo v mém okolí je narozen v jakém znamení. Má planeta je Měsíc (nebudu rýpat do toho, že Měsíc je měsíc a nikoliv planeta), a tomu jsem dřív věřila, protože jsem při úplňcích nemohla spát a nedávno mi několikrát v úplňkové noci pískalo v uších. Byla to hrůza, ale nepředpokládám, že by to mělo něco společného s Měsícem a s mým znamením.
Také si dovoluji oponovat té "ženské" povaze - jeden psychotest prokázal mírnou maskulinitu mých uvažovacích procesů. Ale asi na to nesmím jít tak vědecky.

3. Kdybys trpěla poruchou spánku a nemohla spát (tak jako hrdinka knihy Spánek od Haruki Murakamiho), co bys během nocí dělala?
Knihu jsem nečetla, ale snad mi to nebude bránit v zodpovězení otázky.
Ze začátku bych asi byla zoufalá. Nemám ráda tmu a den má pro mne větší kouzlo než noc (to, že chodím spát pozdě, je způsobeno spíš tím, že mám pořád co dělat a zapomínám, že jsem unavená). Takže bych se nejspíš vyděšeně převalovala v posteli a snažila se usnout. Nemyslím si, že bych byla schopna dělat něco kloudného, v nevyspalém stavu. Brala bych prášky na spaní a navštěvovala odborníky a nechala si vyšetřit spánkový lalok a v noci bych aspoň ležela a odpočívala.
(Asi jsi chtěla poetičtější odpověď, jako že bych třeba počítala hvězdy na nebi nebo psala milostnou poezii, promiň.)

4. Kolik myslíš, že je rozumné (nebo normální) mít za život vztahů?
Na toto nelze objektivně odpovědět. Vztahy totiž navazujeme s kdekým a kdečím a mnohdy se tyto vztahy ani nedají spočítat. Často zjistíme, že máme k něčemu vztah, až když o danou věc přijdeme.
Pokud máš na mysli milostné vztahy, taky to nejde posoudit. Není možné říct - nula je málo nebo třicet je moc. Všichni chceme lásku, ale nelze nikoho soudit za to, kolik lásky chce a kolik smůly má při jejím hledání.

5. Jak moc se tvé písmo změnilo od dob, kdy jsi obtahovala v písance?
Moc ne. Vždy bylo, je a bude hnusné. (Ale mně se líbí a jsem s ním spokojená - stejně nemůžu nic moc dělat.)
Moje písmo v "deníčku", který jsem psala v roce 2005, tedy v době, kdy jsem chodila do první třídy a už jsem teoreticky měla umět psát.

Moje písmo dnes.

6. Máš z něčeho fobii? A proč myslíš, že ji máš?
Vyloženě fobii asi nemám, ale bojím se vody. Jako že nerada plavu a radši bych snědla třeba saranče, než abych skočila do hlubokého bazénu. Pořádně jsem se naučila plavat až když mi bylo víc než jedenáct a plavecký kurs, který je na naší škole povinný, abyste mohli absolvovat vodácký výjezd, jsem udělala až napotřetí (na vodě jsem trochu litovala, že se mi to vůbec povedlo). Musela jsem totiž skočit z bloku do tří metrů vody. Nakonec jsem to zvládla, ale už nikdy víc. Nikdy. Víc.
Původ svého strachu neznám, ale když mi bylo okolo čtyř let, byla jsem s mamkou ve velkém plaveckém bazénu, kde jsem ještě nedosáhla nohama na zem, a najednou jsem bez varování zajela pod vodu s otevřenýma očima a asi i pusou, naplnila si dutiny chlorem a bylo to hrozně hnusné.

7. Jaký je smysl existence? (já si prostě nemůžu pomoct, potřebuji znát náhled jiných lidí)
Buďto jsme tu, protože naši prapředci se rozhodli přestat být lidoopi, nebo tu trpíme za to, že Eva vzala od hada jablko ze stromu poznání. Nebo nás sem možná vysadili mimozemšťani jako svou malou kolonii The Sims. V žádném z případů se s tím nedá nic dělat. Prostě jsme tady. I kdyby naše existence měla nějaký vyšší smysl, my se to nejspíš nedozvíme, my obyčejní lidé. Takže každý sám musí dát smysl své malé nedůležité existenci.

Sedm otázek, jež pokládám já vám:

1. Chodíš raději pěšky, nebo preferuješ auta, autobusy, tramvaje...? Proč?
2. Kolik knih za měsíc obvykle přečteš?
3. Plánuješ, nebo jsi spíše spontánní osoba?
4. Jaký je tvůj názor na Destrukční deník?
5. Které jazyky se učíš? (Případně co tě k nim přivedlo?)
6. Jak se projevuje tvůj stres a nervozita?
7. Máš nějaký oblíbený citát?

Sedm nominací (berte to pozitivně, znamená to, že vás mám ráda!):

1. Yima
2. Artie
5. Marky
7. volné místo pro poutníka...

Milí přátelé, doufám, že jsem vás nominací nenaštvala, a doufám, že máte hezký zářijový start. Zítřejší den pro mne bude docela komplikovaný a dlouhý a pokud ho zvládnu, očekávejte básničku.
Mějte se hezky
Iris :V




1 komentář:

  1. přikládám svůj komentář ze 7.9.2015 :)

    Přeskakovat je i mým zlozvykem. Občas, když se nudím, dávám do knížky záložky třeba na každou kapitolu/část, záleží, jak je to členěné. Samozřejmě se občas tak nějak podívám i na text a pak jen čtu a čekám, až k tomu vyspoilerovanému místu dojdu. :D Ale znalost příběhu mi v jeho užití nebrání :)
    To mluvení pozpátku bych chtěla slyšet! Stejně tak bych ráda viděla to hýbání ušima! :)
    Tvoje sedmička věcí se mi hodně líbí. A zvlášť odstavec o čokoládě, přirovnala bych tě spíš k hořké - na první pohled nic moc, ale když ochutnáš, zjistíš, že je to ta nejlepší čokoláda. :)
    Moc děkuji za tvé odpovědi. Všechny se mi líbí. Tedy, tvůj názor se mi zamlouvá. :) A písmo máš opravdu dobré, mysli si, co chceš. Tvůj podpis vypadá stylově - já se pokaždé podepíšu jinak :D
    A nově vymyšlené otázky jsou taky příhodné. :)
    Teď teprve je Mišmaš tag oficiální věc. :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.