středa 2. září 2015

Deset dní: Den šestý

Pět lidí, kteří pro mne hodně znamenají (bez jakéhokoliv pořadí)

Abych byla upřímná, k tomuto úkolu výzvy Deset dní jsem se moc neměla. Což jste pravděpodobně poznali, vzhledem k tomu, jak dlouhá doba už uplynula od dne pátého. Vyjmenovat pět lidí, na nichž mi záleží, je totiž tak trochu osobní věc, s níž jsem se moc nechtěla svěřit. Chvíli jsem uvažovala o tom, že bych šestý a sedmý den spojila do jednoho článku. Nakonec to tak nebude. Když rozkliknete celý článek, opravdu tam najdete výčet pěti lidí, již pro mne hodně znamenají. A bez pořadí, samozřejmě. Všichni by si mohli stoupnout na stejnou linku. Víceméně. I když jsem toho názoru, že nelze všechny mít ráda stejně. Ale nebudu se tu pouštět do žádných hlubokých úvah.
Nejsou to jediní lidé, které mám ráda. Moje city jsou takřka rozprostřeny mezi mnoho lidí, jež jsem se po troše úvah rozhodla vynechat pro osoby trochu bližší.
A v neposlední řadě vám všem přeji úspěšné zahájení (a nejen zahájení, pochopitelně) školního roku!


1. Mamka
Protože bez ní by to nešlo. Možná je to tím, že jsem jedináček. Rozmazlený jedináček. Ale nemůžu než ji sem zařadit. Doufám, že mi můj dobrý vztah k ní vydrží co nejdéle. Nerada bych byla z těch, kteří na svou mámu nadávají (ať už je to jen tak pro nic za nic, nebo z pádného důvodu - v obou případech je někde chyba). A věřím, že ani ona na mne nemá potřebu nadávat.

2. Táta
Bez něho bych tady nebyla. To je dostatečně pádný důvod pro jeho umístění v tomto seznamu.

3. Babička
Protože je jednou z těch, s nimiž jsem vyrůstala. Nechci moc rozpitvávat svou rodinu, zdá se mi to moc osobní a nezáživné - ale každopádně, babička je tady právem. Vytrpěla toho se mnou tolik. A nepochybně mne má ráda. I když by někdy nemusela.

4. Vlasta
Protože jsem ještě nikdy neměla kamarádku, jako je ona. Vlastně jsem zatím neměla moc přátel. I když to tak možná občas nevypadá, jsem jí vděčná za to, jak se ke mně chová a že se se mnou vůbec chce bavit. A to, že jsme se seznámily prostřednictvím blogů, jako by celému přátelství jaksi přidalo na hloubce. Víte, jak je to skvělé, moci s někým "zasvěceným" probírat blog?

5. Já?
Ano, já. Protože nemohu uzavřít mír se světem, aniž bych se smířila sama se sebou. To říkal už mistr Jan Hus a určitě plno dalších lidí a je to pravda. V sebepřijetí je síla. A k němu je také třeba síla.

Nejsem si jista, jestli tento článek potřebuje komentáře, takže se nebudu zlobit ani urážet, když zůstane beze slov. Vás mám taky ráda a hodně pro mne znamenáte, protože čtete můj blog a dodáváte mu číslíčka k návštěvnosti, jež mne podněcují k novým a novým článkům. Každá vaše návštěva mi říká - pokračuj.
Mám pár článků i nápadů v zásobě, tak snad se můj blog nestane ani v tomto školním roce pustou dírou... Když ale budu publikovat ještě méně, než obvykle, omluvte mne, prosím.
Mějte se hezky.
Iris :V

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem. Diskuze je moderovaná.