pátek 22. května 2015

Augustova píseň

AUGUSTOVA PÍSEŇ

Tvoje dlaně jsou jak akantové listí,
tvoje tvář je jako akantový květ.
Snad jsem v tobě neměl začít lásku hnísti.
Tak se chytám stébla, lásko, naposled.


Možná, že je pocta zemřít za mne v dáli,
mnoho armád za mne v dáli umírá.
Národy se vzdaly, padly k nohám králi.
Jenom tebe, lásko, zmáhá nevíra.

Davy už si zvykly obdivem mne vítat.
I ty bys mi měla prokazovat vděk.
Tak mi pro nás oba, pro lid, pro principát,
lásko, věnuj předposlední polibek.


Řím jsou trosky světa, které znamenají svět.
Dnes se chytám stébla, lásko, dnes už naposled.

. . . . . . . . . . . . . . . . .

No. Co k tomu říct? Snad jen to, že Augustova píseň nemá nic společného s Augustem Watersem, jemuž Hvězdy nepřály. A písní jsem ji nazvala nikoliv proto, že by měla být zpívána (i když svého času by mohla být), ale jelikož opěvuje.

No, nicméně, k básni. Můžete si ji vyložit úplně jakkoliv. Já to taky tak dělám, když si přečtu básničku; občas si ji zasazuji do příběhů a přemýšlím, co bylo před a co po ní. Někdy je to milejší, než to doopravdy vědět.
Ve slokách se slova opakují schválně, protože to má znít trochu teatrálně a dramaticky, aby to zapadlo do antického Říma. Kromě principátu jsem tam nenahustila nic moc historických souvislostí, protože co kdybych to pokazila? (Například ten král už je trochu na hraně - jenže představitel principátu nebyl původně ani král, ani císař, spíše první z rovných, co já vím. A zrýmujte to! Někdy si člověk prostě musí nějak ulehčit cestu k rýmu.) A dva poslední řádky mají více slabik a jsou osamocené, neboť já sama si potrpím na jasné konce.

PS. Jestlipak víte, kdo založil principát? Sice to k básni není zas tak důležité (navíc, přízvisko Augustus mělo více římských vládců), ale nemohu si tuto otázku odpustit. Ač je pátek odpoledne. Haha.
Iris :V

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář! E-mailové spojení z jistých důvodů neexistuje, chcete-li mi něco sdělit, napište to prostě sem.