pátek 6. července 2018

19 věcí, které jsem si uvědomila během 19 let

Tak už jsem prý na světě devatenáct let. Upřímně, nikdy jsem se na své narozeniny netěšila míň, než letos. Možná je to tím, že už jsem dospělá, a teď jen stárnu. Nečekala jsem, že hranice dospělosti tolik změní můj přístup ke dni, který jsem vždy měla tak ráda, ale stalo se to. Když jsem byla malá, byly narozeniny jako postup do vyšší úrovně životní hry, protože každý rok jsem byla o něco vyšší než ten minulý rok a taky jsem byla chytřejší a vyspělejší, ale teď začínám mít pocit stagnace. Někde jsem četla, že narozeniny jsou jako návštěvy zoo; když jste dítě, těšíte se na ně, ale čím jste starší, tím se vám zdají smutnější. Lépe bych to asi neřekla.
Ale tady dnes končím se stěžováním. Abych sobě i okolí (ale hlavně sobě) vyvrátila dojem, že jsem se už dlouho nikam neposunula, rozhodla jsem se sepsat seznam devatenácti věcí, které mi došly, než mi bylo devatenáct let. Spíše než rady to jsou mé soukromé poznatky, místy možná trochu naivní vhled do toho, co si myslím o životě, když je mi devatenáct let. Jedná se o lidi, o mě samotnou a taky trochu o olivy.

pátek 29. června 2018

Gymnázium

Jednou, bylo to někdy na podzim, jsme stáli se skupinkou spolužáků na chodbě, čekali na společenskovědní seminář a pozorovali zvolna umírající přírodu. Pamatuji si to docela jasně. Tenkrát jsem totiž nahlas pronesla tu nevyhnutelnou a krutou větu - Už se nemůžu dočkat, až z týhle školy vypadnu. Nejspíš to nebylo poprvé, co mě něco takového napadlo, nebo co jsem podobnou myšlenku vyslovila. Ale bylo to naposled. A proto, když se to vezme zeširoka, proto dneska píšu tyhle řádky.